Don't wanna be without you

VIII.

V následujících dnech po našem zasnoubení jsme rozeslali pozvánky. Naše svatba se však dostala i do novin, časopisů a byl toho plný internet. Tisíce fanynek na mne útočilo. Na Twitteru, facebooku... Psaly tam, že kdyby mě potkaly, zabily by mě; že jsem jenom levná kurva, která zaslepila Nialla svým velkým zadkem. Když jsem si to všechno četla, Niall stál za mnou a objímal mne.
,, Lásko, zapomeň na to, prosím. Nenech si to zkazit.''
Dobře. Snažila jsem se zapomenout, ale... nešlo to. Když už byl Niall naštvaný a smutný zároveň z toho, že jenom sedím a pláču, vzal to do svých rukou.
,,Nepochopím, o co se snažíte. Celý život čekám na tu pravou lásku-a když ji najdu, tak se vám to nelíbí. Pochopte, já jsem s ní šťastný. Pokud jste pravé fanynky, necháte toho.'' objevilo se na Twitteru po pár minutách.
,, Děkuju,'' zašeptala jsem a zvedla se, abych ho mohla obejmout ,, doopravdy máš to nejhezčí objetí.''
Ten den k nám přijela na návštěvu Niallova rodina. Chtěli mě vidět, aby na mě na svatbě nekoukali poprvé. Povídali jsme si, já si však nejvíce oblíbila malého Thea. Celou dobu jsem ho nechtěla dát ze svého klína.
Jinak všichni byli moc milí. Bobby a Maura mi vyprávěli o Niallovi, když byl ještě malý. Smála jsem se při každé trapné historce, zatímco Niall dělal, jak je uražený, když mi vypráví různé rozkošné trapárny.
Když jsme se rozloučili se slovy: , uvidíme se na svatbě ' a oni odjeli, Niall mě přesvědčoval, že jsem se jim líbila.

Předvečer svatby:
Rozhodli jsme se s Niallem spojit irské a české tradice, a jemu se moc zalíbila představa, že mě v šatech uvidí až u oltáře. Tím pádem musí dnes odjet pryč.
Ale abych tu večer nebyla sama, přijede sem mamka a má nejlepší kamarádka. Zítra ráno mi budou se vším pomáhat.
No, a co se týče celého dnešku,... ráno jsem s Niallem zažila své poprvé. Vím jistě, že si ho chci vzít, miluju ho, jako nikoho jiného.
Večer při jeho odjezdu jsem plakala. Sice se neuvidíme asi jen dvanáct hodin, ale nemám ráda, když je tak daleko ode mě.

Svatba:
Od doby, co jsem se probudila, panoval v celém domě neuvěřitelný nepořádek a hluk - a to jsme tady byly jen já, mamka a moje kamarádka.
Skoro nic jsme nestíhali a odjížděli jsme přesně na čas - vezl nás Liam.
Když jsem procházela uličkou posypanou růžovými okvětními plátky po boku svého táty, měla jsem hrozné nervy a úsměvy všech mi přivozovaly husí kůži.
Jakmile jsem ale spatřila Nialla, všechno to ze mě spadlo a myslela jsem jen na jedno. Na to, že si beru toho nejhodnějšího kluka, toho, kterého miluju, toho, který miluje mě.
KLID.
BEREME SE Z LÁSKY.
MILUJEME SE.
,, Nialle Jamesi Horane, berete si zde přítomnou Zoe Novotnou, za svou právoplatnou manželku?''
,, Ano, beru.''
,, Zoe Novotná, berete si zde přítomného Nialla Jamese Horana, za svého právoplatného manžela?''
,, Ano, beru,'' řekla jsem.
,, Vyměňte si tedy prstýnky na důkaz manželství.''
Niall mi navlékl na prst zlatý prstýnek a podíval se mi do očí. Nandala jsem mu jeho prsten a propletla si s ním prsty.
,,Nyní si můžete dát své první manželské políbení.''
Ani jeden jsme nevnímali okolí a dlouze se políbili. Pak jsme se na sebe usmáli a otočili se ke svým rodinám. Když jsme procházeli uličkou směrem zpátky, všichni na nás házeli rýži - další česká tradice.
Následoval oběd a potom, už navečer, se tančilo a neustále připíjelo na naši počest. Oba s Niallem jsme pár skleniček měli, ale zase ne tolik, abychom pak nemohli odjet domů.
,, Tak se všichni mějte, a děkujeme ještě jednou, že jste přišli na naši svatbu.''
Rozloučili jsme se a jako ostatní nasedli do auta.
,, Miluju tě,'' řekla jsem na cestě domů.
,, Já tebe taky,'' odpověděl Niall a dal mi letmou pusu ,, proto jsme se přece dneska brali, ne?''
Všude už byla tma. Světla reflektorů klouzaly po asfaltu.
,, Nialle!'' zařvala jsem a ukázala na auto jedoucí v protisměru, které od nás bylo asi tři metry.
Nemělo rozsvícená světla. Niall nestihl na poslední chvíli strhnout volant a protijedoucí auto do nás nabořilo. Ozvala se neuvěřitelná rána.
Z toho, co se stalo potom, si pamatuji pouhé záblesky.
Nepříjemný pach krve.
Bolest vystřelující z pravého ramene.
Přibližující se houkání sirény.
,, Slečno, jste v pořádku?'' ptal se někdo. Nemohla jsem promluvit.
,, Pane, slyšíte mě?'' Nic.
,, Nedýchá! Pomožte mi s ním!''
Velké zářivky přímo nade mnou.
Několik známých hlasů, ale ten, který jsem chtěla slyšet nejvíce, mezi nimi nebyl.