Don't wanna be without you

X.

Podle zvyku jsem se podívala na jeho oči. Čekala jsem, že spatřím jeho modré oči. Ale nic. Náhle se mi však zdálo, jako by se jeho oční víčka nepatrně pohly.

Začala jsem doufat mnohem dříve, aniž bych si to ověřila. Ne, bohužel. Zdálo se mi to. Jeho oči zůstaly k mému zklamání pevně zavřené. Položila jsem si hlavu na Niallův hrudník. Slzy mi opět začaly stékat po tváři.
Opět jsem ztratila jediný smysl mého života. Popravdě jsem už žila jen pro naše miminko. Jedla jsem, jenom aby nehladovělo, pila jsem, aby nežíznilo. Chtěla jsem jen, aby bylo zdravé.
Ale ani na minutku jsem nepřestala doufat, že se jednou probudí. A neustále jsem si to představovala.
Po dlouhé době otevře své krásně modré oči a pohlédne na mě. Já se radostí rozpláču a vrhnu se mu kolem krku. Políbíme se a naše hlasy současně zašeptají: Miluju tě.
,, Miluju tě,'' zašeptala jsem mu do hrudi.
NEPROBUDIL SE.
NEPROBUDIL SE, NE TEĎ.
ALE JEDNOU SE PROBUDÍ.
JÁ MU VĚŘÍM.
ON TO DOKÁŽE.
Ten den jsem v nemocnici u Nialla usnula. Zdálo se mi o tom, jak to všechno vlastně začalo. Bylo to před necelým rokem, ale já jsem samozřejmě Nialla znala už předtím. Byla jsem jejich velká fanynka.
Ale upřímně, nebyla jsem taková ta fanynka, která když někde potká někoho ze skupiny, skácí se na zem. Ne. Seznámila jsem se s Niallem celkem normálně.

Stála jsem na nábřeží londýnské Temže a pozorovala, jak plyne ven z města. Vždycky jsem ráda pozorovala řeky. Ohromovalo mě, kde se ta voda pořád bere, a že vlastně ani nemá konec nebo začátek. Řeka pro mě představovala věčnost.
Mohla jsem ji pozorovat hodiny, a nikdy mě to nepřestalo bavit.
,, Je to nádhera,'' řekl někdo a přistoupil blíž ke mně.
Ten hlas.... byl mi neuvěřitelně povědomý. Pomalu jsem se otočila za tím hlasem.
,, A-a-a-ahoj,'' zakoktala jsem se.
Byl to on. Tento den jsem si představovala několik let.
,, Ahoj,'' opáčil a usmál se na mě. Bože, ten úsměv, běhalo mi tehdy hlavou.
,, Jo, já jsem Niall. Ale ty mě asi už očividně znáš,'' představil se a znova usmál.
,, Zoe.''
,, Neposadíme se?'' zeptal se a protrhl trapné ticho.
Jen jsem tiše přikývla a posadila se na blízkou lavičku. Posadil se těsně vedle mě.
Povídali jsme si neuvěřitelně dlouho. Jen jsme seděli a kecali.
,, Mám docela hlad,'' řekl po chvíli Niall a oba jsme vyprskli smíchy.
A tak jsme se rozhodli jít se někam najíst, a překvapivě jsme skončili v KFC.
Kvůli Niallovi jsem si prodloužila prázdniny ze dvou týdnů na čtyři. Konečně jsem začala cítit, že mě někdo miluje, opustila mě myšlenka, že navždy zůstanu sama. Zamilovala jsem se. Realita ale zničila můj život. Den, kdy jsem se měla vrátit do Česka, se nezadržitelně blížil, aani jeden z nás proti tomu nemohl nic dělat. Až jednou ten den nastal, a já jsem se absolutně zlomila. Věděla jsem, že chci být s Niallem, ale...nešlo to. Nebyla žádná možnost, jak to udělat, abychom mohli zůstat spolu. Já musela do školy, Niall na koncerty s kapelou. Nebylo možné to nějak zařídit.
Když jsme se loučili, oba jsme plakali.
,, Miluju tě. Vrátím se pro tebe,slibuju,'' zašeptal a naposledy mi zabořil obličej do krku, než jsem se chtě nechtě  vydala k letadlu. Jenom minutu jsem byla bez Nialla, a už to bylo k nevydržení. Ten den mi v životě nastalo naprosté peklo. Přišla jsem o to jediné, co jsem měla. Ano, měla jsem ještě naději, že přijde, ale zvykla jsem si na víc, a když si člověk na něco zvykne, špatně se mu vrací. Neměla jsem ale na vybranou. Zbývalo mi už jen čekat.

Ale teď, když jsem si připomněla, jak to všechno začalo, uvědomila jsem si, že jsem o Nialla zase přišla, a zase nevím, jak dlouho to bude trvat, než s ním budu moci být.
Pouze v případě, že se probudí. A to nikdo nezaručí.
Ale já nechci být bez něho. On je součást mého života, důležitá součást. Jedna polovina mého srdce. Nemůžu žít s polovičním srdcem. To nemohu dokázat.
,, Věřím ti,'' zašeptala jsem a pevně stiskla jeho ruku. Smutně jsem se pousmála, když jsem si vzpomněla na malou příhodu z letadla, jak jsem mu málem rozdrtila ruku.
DNESKA NA MĚ JDE NOSTALGIE.
ALE TENKRÁT TO BYL POUHÝ SEN.