ROMERO

9

Antonio

Dnes je den na který by se těšilo hodně můžu, a zářili by přímo štěstím. Já takové pocity ale nemám. Beru to ne jako svatbu, ale jako dohodnutí plánu. Můžu děkovat otci aspoň za to, že to bude v úzkém kruhu známých a rodiny.

Ráno kolem páté přijela firma která nám vyzdobila dům, a pak pro matku kosmetička a kadeřnice. V jedenáct máme obřad v kostele a všichni se připravovali.

Když jsem procházel kolem pokoje mé sestry který byl otevřený, zarazil jsem se.
Byla nalíčená a měla krémové šaty. Už nevypadala jako dítě, ale skoro dospělá holka. Ten čas tak rychle utíká..

Přišel jsem do otcovy kanceláře a podal mi klíč. Nechápal jsem od čeho.

,, Je to od tvého a Cassandry domu. Mysleli jsme si s matkou,  že vy mladí oceníte menší dům v centru města, a tak jsme vám ho zařídily. Na začátek to úplně stačí a pak až budou vnoučata tak si vyberete větší dům. To už je pak na vás dvou jak se domluvíte" promnul jsem si oči a vzal klíč,,gracias" řeknu a políbím otci ruku.
Je pyšný na svého syna. Proč by taky nebyl? Vezme si slušnou Španělku z dobré rodiny a bude budovat svoji rodinu. Nikdy jsem nijak nevyváděl, a to ani v pubertě. V práci jsem dobrý a vystudoval jsem ty nejlepší školy. Jen na tento den čekal dlouho a já nikdy nebyl na to se vdát. Až když jsem cítil že na to mám věk a měl po boku ženu která za to stojí. Představovala jsem si jak s ní zestárnu a budu vychovávat děti. A chtěl s ní být i přes to že ona je nikdy nechtěla.

V kavárně v parku z okna sleduju malé děti jak si hrají na malém hřišti a smějí se.
,,Jednou sem přijdeme i s našimi dětmi" řeknu a pohladím její dlaň. Ona zakroutí hlavou a usrkne z kávy,, to asi ne"povzdychne si a otočí hlavu na stranu.
,,Jestli máš nějaké problémy... Tak si můžeme adoptovat děti,v tom nevidím problém " zbledne a podívá se mi upřeně do očí,,já ale nikdy nechci mít děti. Nesnáším tu představu že ve mně roste miminko, Antonio. Nemám mateřský cit" chvíli jsem byl ticho a snažil se to zpracovat.. bylo hodně co pochopit..

Po cestě parkem jsem byl ticho a ona se začala strachovat,, pochopím když semnou nebudeš chtít být " v očích se objevily slzy a já ji pevně objal,, respektuju tvé rozhodnutí a není to důvod proč se rozejít, miluju tě"..

Stojím u oltáře a všichni sedí v lavicích. Ve předu z jedné strany moje rodina a z druhé její. Když začne hrát hudba a dveře od kostela se otevřou, všichni se postaví.
Cassandra kráčí po boku se svým otcem který má co dělat aby se nerozplakal. Nevidím jí do tváře ale v bílé přímo vyčnívala. Její bratr se na ni usmíval a jeho oči se leskly, je též pyšný na svoji sestru. Když ke mně přicházela její otec mi dal její dlaň do ruky,,buď slušný synu" jeho tón hlasu byl výstražný a já to chápal.
Odkryl jsem jí z obličeje závoj a ona uhnula pohledem..

Po proslovu faráře a následného ano jsem jí měl políbit. A to bylo něco na co jsem nebyl připravený, ani mě to nenapadlo. Cassandra vypadala že za chvíli se otočí a uteče pryč, takže jsem musel postupovat rychle. Přiblížil jsem se a lehce políbil na rty na což se ozval hukot.,, To nebyl polibek!" ozvalo se z davu a tak jsem ji podepřel záda a silně políbil, na což se rychle odstrčila. A dav začal tleskat.

Prošli jsme davem směrem z kostela a byly na cestě do našeho domu..

Jedlo se, pilo a lidé se bavili. Jen já a ona jsme byly jako na trní. Neměli jsme náladu se bavit. Pak jsem musel jít tancovat s Emilií a ona s Pablem který s ní dělal hlouposti a oba se tomu smály.
Dokonce i já a Emilia jsme se pobavili.
Já a ona jsme spolu moc nemluvili pokud jsme nemuseli a každý se bavil odděleně.

..
Když jsem vcházel ze zahrady do domu tak jsem si všiml Cassandry jak s někým mluví, když jsem se podíval blíž bylo mi jasné kdo to byl.

,,To vážně jsi přišla na jeho svatbu se svým chlapem? Jsi bezpáteřní člověk!" teď už ji Cassandra chytla pod krkem a já rychle zasáhl. ,,Co to má kurva znamenat" odtrhl jsem jí a nemohl uvěřit vlastním očím. Rachel a vedle ní nějaký muž, který mi byl povědomý.
,, Přišla jsem ti jen popřát vše nejlepší do manželství" řekne a ten muž ji chytne kolem pasu, tak jak jsem to dřív dělával já.,, Tohle je můj přítel Dave" než vůbec stihl mi tu zasranou ruku podat tak ležel na zemi.,, Odejdi i s tvým přítelem Rachel a už nikdy mě nekontaktuj" zůstala stát jako opařená.
,,To myslíš vážně Tony? Tolik jsme toho spolu prožily a ty mě vyhodíš? Tvoje matka mě pozvala, to znamená to,že mě má pořád ráda" Cassandra nevěřícně kroutila hlavou,, Tolik jste toho prožily že ti není hanba šukat s majitelem kavárny?" tak z tama ho znám. Má kavárnu kam jsme často chodily.
Chtěl jsem křičet a zabít ho.. místo toho jsem Cassandru chytl za bok a oba jsme se na ně otočili,, víte kde jsou dveře" bylo mi těžko když jsem viděl její pohled plný lítosti..

,,Teď mě pusť!" sykla a odstrčila se,, pořád tě miluje nebo je jen skrytý had, který tě chce vyvést z míry" řekne a pokrčí rameny. Kdyby milovala nepustila by mě k vodě kvůli kavárníčkovi.
,,Mohl si mu dát větší ránu " teď mě chce provokovat?
,,Proč?"unaveně si promnu oči ale jí přímo tančí,, šuká ti bývalku a navíc, já byla malý kousek od toho, abych ji nezaškrtila" měl jsem sto chutí zašktit ji.. je blázen a už mi leze na nervy.. a to dost. Je to zasrané dítě..

,,Právě jsem viděl odejit Rachel!" přijde zamnou Pablo a já mu jen položím ruku na rameno,, vím a nechci se o tom bavit" jen kývne na souhlas a podá mi pánská whiskey.

Kolem pil druhé ráno mě a Cassandru odvezl řidič do našeho domu. Oba jsme byly tak unavení že jsme šli hned spát. Já do pokoje pro hosty, a ona do ložnice.