ROMERO

21

Cassandra

Šli jsme do jedné z luxusních restaurací, kde hlavní jídlo bylo o porci pro nemluvně. Koukala jsem na menu a nedokázala se rozhodnout, jestli si dát lanýže nebo jiné jídla kterým jsem ani nerozuměla.
,,Mají steak?" zeptám se a on zkřiví obočí,, tady nejsi v bistru, ale ve kvalitní restauraci" přijde k nám servírka a Dário jí začne směle říkat objednávku.
,,A pro vás paní?" paní jsem ještě stále byla, to oslovení mě donutilo přemýšlet, jestli se vůbec někdy s Antoniem rozvedu.
,,Máte steak a hranolky? Pálivou omáčku?" servírka se nad mojí prosbou překvapila ale poté se usmála,, můžeme to pro vás udělat".

Jedli jsme potichu. Neměli jsme si co říct, nebo spíš bylo nespočet věci o kterých bych mluvila, no odpovědi bych se nedočkala.
,,Znáš Rachel?" prolomím ticho a on odloží příbor, vypadá že ho moje otázka nepotěšila.
,,Ano znám" kývla jsem a napila červeného vína. A bylo mi jasné že byla jeho, už mi to začalo dávat smysl. Co na ni vidí?
,,Chodil si s ní že? Ale Antonii ti ji přebral, už to chápu a poté co nechtěl po letech navázat spolupráci, jsi se rozhodl že mu vezmeš mě" neusmál se...

,,Jsi chytřejší než jsem si myslel, dokonce chytřejší než vypadáš. Rachel semnou chodila ale celou dobu si na ni dělal zálusk Antonio. A když jsem po těch letech viděl že má krásný život a ženušku, nemohl jsem odolat mu to vzít".
Zasmála jsem se, tohle je směšné a dětinské.
,,Myslíš si že jsi mu ublížil co? Právě naopak a sám si to už uvědomuješ. Ta žena není žena ale zmije, která se přicucne a neodlepí se. Nechápu co na ní vidíte? Ona vidí jen sebe a to, aby byla miláček jejích stupidních kamarádek, které celé dny jedí salátky a pijí zelený čaj" ukazovala jsem na něj prstem a dost se rozčílená. Trochu jsem na ni žárlila.. chtěná všemi muži s postavou a tváři modelky Victoria Secret. Ale nejvíc mě vytáčí fakt, že muži tohle chtějí, umělý život.
,,Nemáš ji očividně v lásce.. milovala jsi hodně Antonia že ano? Fakt že on by si tisíckrát vybral ji, a ani jednou tebe je strašný že?" vypila jsem zbytek vína a odvrátila pohled. Má o mně malé mínění.

,,Milovala? Já jsem si ho vzala protože jsem musela, protože jsem se řídila byznysem. Nikdy jsem si však ani na malou chvíli nemyslela že by náš příběh skončil jako love story. Stal se však mým partnerem a taky moc dobrým přítelem" jedno obočí zkřivil a promnul si bradu.

,,Šukala jsi s ním?" málem jsem se udusila při jeho slovech ale provokativně se usmála.
,,To si piš že kurva ano!" jeho tvář se napnula a zkrouceně se usmál.
,,Tak asi jsi byla prkno, když jsi ho nezaujala ani sexem" měla jsem sto chutí mu vrazit a odejít.

,,Rachel ji ale musela mít ze zlata když oba šílíte. Přitom by jsi úplně chtěl mě" poslední větu jsem vypustila z pusy ani nevím jak. Porozhlédl se kolem a pak mi se přiblížil víc ke mně.
,,Ohnul bych tě klidně i tady přes stůl, a vymrdal z tebe každý dotek Antonia. A pak mi věř, že by jsi na něj velmi rychle zapomněla" tvář se mi napnula a já cítila jak mě oblélo teplo..
,,Myslíš si, že jsem jako ona a roztáhnu nohy vám oběma? To se mýlíš" našpulím rty a on se usměje,, uvidíme jak to ještě dopadne, tvůj bratr tě ale bude navštěvovat a jsem zvědavý jak ti bude růst těhotenské břicho" to je věc kterou jsem nedomyslela.. řeknu že jsem potratila? To ne! Okamžitě jsem to vzala zpět a rukou promnula madonku co mám na dekoltu.

..

Po večeři jsme přijely domů však nikdo tam nebyl. Opravdu jsem řekla domů? Myslela jsem do domu.
,,Luis je u své přítelkyně a Leon vzal Carlu a děti do starého sídla na víkend" chápu.. Carla je těhotná s můj výstup nezvládla.
,,Půjdu do pokoje" řeknu a chci odejít ale zastaví mě.
Celou mě projede pohledem a zastaví na tváři a rtech.
,,Nepoměřuj se s ní, ty jsi úplně jiná andílku. Už nějakou dobu patříš tady a to taky znamená že hlavu vždy vzhůru. Dokaž všem že ty jsi někdo a ona jen ta náhrada za tebe" nevěděla jsem jak reagovat a tak jsem jen přikývla. Šlo z něj zvláštní teplo ale já měla husí kůži, myslím si že já a Dário nakonec něco málo společného máme.

,,Něco spolu vybudujeme, nakonec nápad unést tě byl brilantní. Jsi zvyklá makat i když jsi prakticky nikdy nemusela, to jde vidět. Antonio tě podrazil jako tvůj partner tě nechal na pospas mně! Ty se kurva nechceš pomstít?" v jeho očích jde vidět nenávist a z mých cítí určitě znechucenost.

,,Nebudu nikomu podkopávat nohy Dário. Bůh nám sám udá cestu jakou se máme vydat, a pokud jsem měla osud takový, že tady mám své místo, tak to tak prostě má být. Je to stále můj manžel a nepodrazím ho, a dokonce ani ji" otočila jsem se na patě a odešla.

Maniak který je posedlý pomstou, kvůli dotknutému egu z doby puberty, a následně kvůli odmítnutí nelegální spolupráce. Je tohle vůbec normální? Není.. někdy jsem si dělala srandu z toho že jsem jako ve filmu 365 dní, ale to je úplně jiná pohádka než tohle.

Dário sice není sexuální delikvent nebo nějaký mafiánek co nesnáší ženy, ale je to muž který udělá vše proto, aby si dokázal že je víc než jeho soupeř.
Rachel můj soupeř nikdy nebyla.. ale když si představím že teď jí v mé kuchyni, koupe se v mé koupelně.. Vaří se mi krev.

Nevím co se děje v Chicagu, co všichni dělají a jestli si na mě někdo vzpomene. Kdo mě má za muerto a kdo ne.. i po roku je to stále težké přemýšlet, co doma. Jediná skvělá zpráva je Damien, který mě bude o všem informovat.

..

Po koupeli jsem si lehla zapálila cigaretu. Četla ošuntělou knihu kterou jsem tu našla, a aspoň na chvíli se odsud myslí dostala pryč...

Jsem mladá, docela dost. Jednadvacet není úplně věk vyrovnané ženy, ale chtěla bych být mámou. Musela jsem nad tím přemýšlet, protože co se stane když tu budu navždy zavřena? Nikdy žádná láska, normální život a ani děti.

Prosila jsem boha každý den o pomoc, ta se však dostavila jen v podobě Damiena. Ale vidět mého bráchu po roku? Připadalo mi to jako nejmíň dvacet let.. dobře ale tak. Asi bych na tom nebyla nejlíp kdyby jsem si pořad v hlavě myslela, že mě mají za mrtvou..

To jsem ještě nepomyslela na to.. co všechno by se ještě mohlo přihodit.