ROMERO

25

O TŘI ROKY POZDĚJI

Cassandra

Otevřela jsem dveře auta a pohlédla na zimní ulice Chicaga. Je chladno, na to nejsem zvyklá.
Uslyším pláč a otočím se k Damienovi.
,,Chce svojí mámu" vezmu si ho k sobě a popravím mu čepičku,, neplakej mi amor, jdeme za babičkou a dědou".
Srdce mi buší a já jsem nervózní, Dário to pozná a svoji ruku položí na mé záda.
Zazvonila jsem a po chvíli se otevřeli dveře, v nich stála moje máma.
Okamžitě si dala dlaň před pusu a vyhrkla slzami.
,,Cassandro! Panebože děkuji!" slzy mi stékaly po tváři a máma si okamžitě vzala Damiena k sobě.
,,Pojďte dovnitř! Panebože" vešli jsme a já propletla moje prsty s Dáriem.
Máma mačkala a pusinkovala syna. Na co jsem ale nebyla připravená byl můj tatínek. Seděl na barové židli v kuchyni a na tváři měl neutrální výraz.

,,Tati" vydechla jsem a přišla ho objat, neopětoval mi to.
Nemluvil a ani se na mě nepodíval. Proč je ale na mě naštvaný?
,,To je váš syn?" řekne a pohledné na malého,,ano je a jmenuje se Damien".
Táta vstane a přejde k Dáriovi, ten mu nastaví ruku ale táta ho praští.. a to silně. Dário jen kývne a nastaví ruku znovu,, chápu pane a máte právo, ale prosím vše vám vysvětlíme" táta se na mě zamračí a já mu pohledem řeknu, ať tu ruku přijme.
,,Dávej si na mě pozor zeťáku" řekne a následně ruku příjme.
Teď táta přešel ke mně a chvíli mě pozoroval, než mě silně objal.
,,Moje holčička je doma"..

Řekli jsme vše.. nelhaly jsme ani jeden. Matka plakala a otec jasně poslouchal. Řekli jsme důvod proč jsem byla unesena, řekla jsem že jsem nechtěla odejít a lhala bratrovi o mém těhotenství, protože jsem se bála následků. Dokonce Dário řekl proč se do mě zamiloval a proč následně i já. Táta ho nepřijal.. zatím ještě ne ale nějak ho toleroval. Máma měla radost z vnuka ale to i táta. Seděli jsme tam tak tři hodiny a povídali si, tulila jsem se k mámě a i k tátovi. Moc mi chyběly.. neskutečně moc.

Dalších pár dní zůstaneme u nich, a i z toho důvodu že dnes se jdeme s Dáriem ukázat celému Chicagu. Dnes je charitativní akce kde budou všichni. Uznávané jména, politici ale i podnikatelé. A na listu pozvaných je i Romero.
,,Máš obavy? Nevypukne skandál neboj andílku" můj muž mě obejme kolem ramen, a já se na nás dívám v odrazu kosmetického stolu. Už nejsem dítě.. z tváře se mi vytratila jiskra a črty tváře se zvýraznily.
,,Co když tam nepřijdou?" řeknu a on mě políbí na krk,, Antonio by si nenechal ujít takovou akci, a ona by nezameškala příležitost se ukázat" to byla pravda.

Bílý kostýmek a bílé jehly byly volba na elegantní akci. Na takové jsem nebyla dlouho.. poslední čtyři roky jsem chodívala na akce, kde jako předkrm servírovali kokain. Jsem zpátky.. teď jdu zase jako Cassandra, která je dědicem španělské značky Fernandéz.
Všichni budou mít milion otázek, ale já nebudu odpovídat ani na jednu. Jdu si jen proto, co je mé.

,,Vzal si ji ale načerno, takže tvoji část firmy pořad řídí on. Podle zákona jste pořad svoji a on vlastní půlku našich dílen a firmy. Klesla hodnost Cassie, on toho využil aby dotoval svoji firmu. Upadáme dolů" típla jsem cigaretu a cítila jak se každý nerv v mém těle napjal. Ten zmetek..

,,Co uděláme? Nemám jak ho odstranit z firmy, a ani domluvit se s ním nejde" můj bratr je stejně vytočený jako já.
Myslí si že si nepůjdu pro to, co je kurva moje?
,,Kolik jsme prodělali?" Damien se vždycky staral o finance firmy.
,,Výdělečně jsme klesli o padesát procent" to byla poslední kapka..
,,Vracím se" ..

Přijeli jsme před kulturní dům. Pozlacené zábradlí, a uprostřed červený koberec.
,,Jdeme pozdě" řekne Dário a já se usměju,, to je dobře".
Drží mě kolem pasu a já mám na jeho rameni ruku. Jsme elegantní a na první pohled slušní. To už jsem já dávno nebyla.. vybrala jsem si muže který řídí kartel.

Vešli jsme do šálu kde se všichni bavili a popíjely šampaňské.
,,Cassandro! Konečně" otočila jsem se za hlasem a viděla naši mistrovou krejčí, páni ani na chlup se nezměnila.
,,Je vzadu" zašeptá v objetí a mě bylo jasné.. že ho v mé firmě nikdo neměl rád.
Chvíli jsem s ní klábosila ale potom jsme se pomalu blížili k salónku.
,,Tady máš mi amor" Dário mi podal sklenici ve které byla tequila,, jak jsi to?" ukázal na placatku za oblekem,, věděl jsem že na snobských akcích nebudou mít to pravé" zasmál se a spolu jsme vešli do salónku.
Koukala jsem po místnosti a uviděla ho.. Jak sedí s Rachel a vedle nich senátor.
Nevšimli si nás, protože mají zajímavý rozhovor.
,,Dobrý večer" řeknu s úsměvem na tváři s můj muž se šibalsky usmívá. Antonio se hned otočil a zbledl když mě uviděl. Rachel pozorovala Dária a vydechla v úžasu.
,,Dobrý večer i vám. Přidejte se k nám, vás jsme ve městě dlouho neviděli Cassandro" s úsměvem si nechám od senátora políbit ruku.
Samozřejmě že mě senátor zná.. šila jsem pro něj.

Pohlédla jsme upřímeně Antoniovi do očí a mohla vidět jeho nával emocí. Dário na něj mrkl a svoji dlaň položil na moje stehno, zmije se rozpačitě usmála.
,,Jak se vám daří? Slyšel jsem že jste se odstěhovala do Vegas, je to pravda?" kývla jsem na souhlas.
Prý se o mně říkalo hodně věci.
,,Ano, prvně to měla být jen dovolená ale jakmile jsem poznala Dária, tak mi bylo jasné že zůstanu" mohla jsem cítit Antoniovo rozhořčení a jak mě pozoroval.
Chvíli jsme tam seděli a já vedla rozhovor se senátorem, což Rachel vadilo. Šlo to poznat z jejího pohledu a řeči těla. Už nebyla tak sebejistá jako předtím.
Když senátor odešel, aby mohl mluvit s dalšími lidmi, my čtyři tam zůstali samy.

,,Co to má znamenat? Co tu proboha děláš Cassandro" pichlavý tón Rachel Dária rozesmál.
Skvěle se bavil.. smál se a oči mu tančili.
Přesedla jsem si vedle ní a usmála se.
,,Tak co Rachel, jak se ti spalo v mé posteli? Jak se ti jedlo v mé kuchyni, a nebo sprchovalo v mé koupelně?" řeknu se smíchem a její povrchní výraz mě rozesměje ještě více.
Chytla jsem ji za vlasy a škubla dolů,, doufám že dobře" následně ji přimáčknu obličej k prosklenému stolu.
,,Andílku, nezašpiň ten stůl" řekne Dário a zapálí si cigaretu.
Pustím ji a otočím se na Antonia.
,,Velice pozorně mě poslouchej zmrde. Chci zpátky svoje podíly a dílny, všechny ztráty firmy které jsi napáchal, vrátíš zpět" syknu a on se mi pořad kouká do očí.

,,Co jsi s Cassandrou udělal?" pohlédne na Dária a ten si dlouze potáhne z cigarety.
,,Udělal jsem z ní moji.. a podle toho se taky začala chovat. Ukázal jsem jí jen to, co v sobě vždycky měla. Ona je v Chicagu šéf.. já ne a už vůbec ty" nedokázala jsem se smířit s faktem, že mě Antonio podrazil. I když jsou čtyři roky. Jako kamarád s i jako obchodní partner.
,, Mohli by jsme mluvit o samotě?"jeho ženuška okamžitě zakroutí hlavou,,neexistuje" řekne ale jakmile se na ni podívám tak se ještě usměje. Tu kdybych i chtěla zabít, tak by se mi ještě vysmívala do obličeje.
,,Nemáme o samotě o čem mluvit, já ti řekla jak věci budou následovat. Vybral jsi si život s ní? Dobře, nikdy jsme se nemilovali. Ale že jsi mě zradil jako přítel a partner, to je ještě horší. Ale tak to ty prostě děláš, bodáš lidi do zad. Teď je kolem deváté hodiny večer, takže přesně v pět ráno to chci mít na stole. I podepsaný papír o žádost rozvodu" otevřu kabelku a vytáhnu dokument o žádosti o rozvod. Dám ho před něj a rukou se dotkne mé.,, Nech mě to vysvětlit" odtáhla jsem ji.
,,Jdeme" řekne Dário a já kývnu. Ale před odchodem se zastaví u Antonia a něco mu pošeptá..

,,Počkáš chvíli? Musím si skočit na toaletu" vlepí mi pusu na líčko a já odejdu.

Koukala jsem na sebe a opláchla se studenou vodou. Pomohlo mi to nějak? Ne. Pomohlo mi že jsem řekla vše.. co jsem plánovala že řeknu? Nepomohlo. Budu spokojená až když budu mít svoji firmu a čest zpět.
Vypadal stejně.. úplně jako naposledy co jsem ho viděla. Rachel také. Nic se tu nezměnilo.

Když jsem odcházela z toalety uviděla jsem něco co mě zarazilo.

U Dária stála Rachel a mluvili spolu, dokonce mu položila dlaň na rameno..