ROMERO

18

Cassandra

Každý den je pro mě stejný. Ráno vstanu, pak se osprchuju a sejdu dolů. V kuchyni je Carla s dětmi a snídají, já si udělám kávu a něco malého k jídlu. Strávím dopoledne s Carlou a buď pro mě má Dário nějaký program, nebo jsem zavřená v pokoji. Ani nemusím říkat jak je to na psychiku těžké. Měla jsem svoji práci, měla jsem domov a rodinu. Tady jsem s cizí rodinou, ne se svojí.

Právě je večer a já pomohla Carle uspat děti, dnes byla malá Elena zlobivá a tak si místo spaní umínila módní přehlídku. Já a její maminka jsme museli být kritici a dávat body za její oblečení. Po dlouhé chvíli však usoudila, že musí spát.
,,Právě mi napsal Leon že se všichni zdrží. Co říkáš na drink a uvolnění se? Je pátek a já jako matka se taky někdy chci trochu napít" nemohla jsem říct ne.. i já potřebovala vypustit páru.

Přešli jsme do obýváku a Carla otevřela vitrínu s alkoholem,, co říkáš na tequilu?" kývla jsem na souhlas a ona se usmála,, dobrá volba" já mezitím šla do kuchyně pro limetku a sůl.
Poté jsme si sedli, a já na televizi pustila nějaké španělské písničky.
,,Skoro jako doma" zasmáli jsme se a připili si.
,,Jaký vůbec je tvůj manžel? Nikdy o něm nemluvíš" usmála jsem se a dala dalšího panáka, potřebuju to.
,,Antonio je dost svůj, má rád řád a má morální zásady. Je to milující bratr a syn, když vidí že si s něčím nevím rady tak pomůže a nemá připomínky. Které jsme k sobě měli oba dva dost často" Carla přikývne a zamyslí se,, to musí být super chlap, ale proč se tě nesnáší dostat zpátky?" to je něco na co asi znám odpověď, ale nechci si to připustit.
,,Já nejsem jeho láska života, naše manželství bylo čistě z logického důvodu. Miluje jinou ženu, a tak je pro něj asi jednoduší že tam nejsem" zamračí se a naplní pohárky alkoholem. Vypadá rozčíleně.

,,Ale ty ho miluješ ne? A i kdyby ne, tak jednou jste manžele a má se tě pokusit získat zpět" Carla na to měl svůj pohled, a já věděla že je správný.
,,Nemiluji, nevím jaké je to někoho milovat Carlo. Pablo byl sice můj první, ale to neznamená že ho hned miluji" a tak jsme pily jednu za druhou.. až jsme vypily skoro celou láhev.

,,Hele víš co mě fakt bere? Massimo Torricelli, být ním vysrala bych se na celou Lauru a brala bych mě!" zakřičím a obě vybuchneme smíchy,, tak pojedeme na dovolenou na Sicílii" představím si to a začnu smát ještě víc.
,,Přišla by jsi za ním a řekla mu, máš 365 dní na to, aby ses do mě zamiloval! Hahaha ty by jsi unesla ho!" já bych ho unesla? To bych zvládla, mám zkušenosti od Dária.

Ani nevím kolik bylo hodin, ale já a Carla jsme vypily ještě půlku flašky další tequily. Smály jsme se a tancovali, když v tom jsme uslyšeli otevírání dveří.
Vešel Dário a jeho bratr Leon, zrovna když jsme s Carlou tancovali.
,, Dámy se skvěle baví" Leon svoji ženu posadil a ona ztrácela rovnováhu. Dário se podíval na prázdnou flašku alkoholu a zamračil se,, myslím že na vitrínu musíme udělat zámek" zamračila jsem se,, tak to teda ne! Když už jsem tu zavřená tak si dopřeju drink nebo víno" jazyk se mi motal a Carla se rychle zvedla ze sedu,, nejsem opilá!" ukazováček zaboří do hrudi svého muže.
,,To vidím dámy, ale pro tebe zlato je čas spinkání" Leon vzal svoji ženu do náručí a odešel.

,,Ty máš taky dost ne? To máš ve zvyku? Pít?" sedl si a sám si nalél z druhé láhve panáka, a vypil ho.
,,Mám ve zvyku se bavit, a s tím se někdy taky pojí alkohol. To vy neznáte že? Bavit se a vytancovat ze sebe duši" usmál se a ukázal tak své bílé bezchybné zuby, beztak umělé.. jako jeho život.
,,Tak to mi někdy zatancuješ" cítila jsem se trapně.
,,Nejsem tvoje opička" kývne na souhlas a sedne si víc pohodlně,, ty jsi moje zajatkyně, je tohle pro tebe lepší?" zlostí si promnu obličej.
,,Dřív nebo později se dostanu pryč, a přísahám ti, že tě zničím. Spálím vše co máš a ten tvůj klub polonahých žen, který se mi hnusí" je to alkoholem že jsem tak držkatá.. aspoň konečně řeknu co cítím.
,,Paní Romero mi vyhrožuje? Já myslel že jsi jen panička z Chicaga" povytáhl obočí a usmál se.
Zlatý Antonio.. on je oproti Dáriovi svatoušek.

,,Ty asi nevíš proč jsem Antoniovi vzal ženu že? Chceš tuhle pohádku povědět?" já moc dobře vím proč mě unesl, ale nechám ho to povědět.
,,Protože mi před lety vzal co bylo moje, a tak jsem si vzal to, co bylo jeho" bylo jeho.. cítím se jako kus věci. Jako hračka se kterou si hraje. Nechápu ale co mu vzal? Že by něco pracovního? Klienty? Opravdu nevím co si myslet.

,,Co ti vzal?" zeptám se rozčíleně a on mykne rameny, zmetek mě chtěl jen vykolejit.
,,To se nedozvíš, andílku" ve zlosti jsem si naplnila pohárek tequilou.
,,A dost sraček Dário! Jsem tu už pět měsíců a už mě to kurva nebaví! Chceš mě zabít pro nějakou pomstu? Chceš mě zlomit? Chceš aby Antonio trpěl?" sykla jsem a on se ještě víc usmál.. a to mě dohánělo k šílenství.
,,Tak já ti něco povím. Antonio miluje Rachel a ne mě, takže netrpí. Naše manželství je čistě z rozumu" sedla jsem si a cítila jak se mi vysmívá očima, jak se baví.
,,To je dobře nemyslíš? Aspoň o důvod víc semnou zůstat do konce života. A teď padej do své ložnice, zítra ráno ti přivezou šicí stroj. Budeš šít pro Las Vegas" vstala jsem a šla do své ložnice.
Jsem vynervovaná a vyčerpaná.. zavřela jsem za sebou dveře a lehla si na postel, a brečela do vyčerpání.

Nechtěla jsem si to připustit, ale ztrácela jsem samu sebe. Cassandru která bydlela v Chicagu a žila si relativně krásný život.. časy se však mění, a i přes velké teploty tady ve Vegas.. já se cítila jako na Sibiři.