štěstí nám nepřálo [ BkDk KiriKami ]

5

Denki.

Přišel jsem k dědovi a šel se koupat.. řekl jsem ať to neříká ani mámě že jsem zdrhl z nemocnice. Jemu se to ze začátku nelíbilo ale slíbil mi že nic neřekne.

Bakugou.

Zrovna jsem šel zkontroloval jestli neuztekl i Izuku. Naštěstí má rozum. ,,ahoj jaký se cítíš?"
,,dobře.. jen za chvíli mám zase chemoterapie a už teď vím že budu spát pořád." Usmál se a já mu ho jemně vrátil. ,,hele Izu.. slib mi že neuděláš stejnou hloupost jako Denki.." ,,nemám důvod utíkat Baku"

Denki.

Nedokážu takhle žít..
Vždyť já umírám..
Stejně bych umřel i kdybych neutekl.
Tak proč se cítím tak provinile???
Už sám sebe nechápu.

Kirishima.

Seděl jsem v ordinaci a četl si nějaké papíry. A pořád jsem čekal jestli se OZVE Denki. Utéct jen tak z nemocnice, to není normální.
Otevřeli se dveře a v nich byl Bakugou. ,,nechceš to řešit přes policii? Ten kluk je nezletilí." ,,ne, stejně vím že by s tím nic neudělali." Odpověděl jsem a dal papíry stranou.
,,Kiri běž domů, si odpočinout." ,,nechci." Řekl jsem a podíval se na mobil. ,,psal jsi jeho rodičům?" Ja kývl. ,,jo ale ty taky neví kde je" ,,a nemá třeba jiného příbuzného?" ,,má dědu ale ten bydlí na konci města takže pochybuju že by byl u něj." Řekl jsem a odložil mobil. ,,nemůžeš čekat než ti napíše.. pokud utekl tak ti určitě neodpoví." Řek mi a já pokrčil rameny.

Denki.

Sešel jsem schody a přišel do kuchyně.
Hezky to tady vonělo. ,,copak vaříš že to tu tak hezky voní.." ,, bramborová kaše řízek a okoruky.. ale na ně jsem úplně zapomněl.." řekl a já se usmál. ,,tak já při ne skočím krám není daleko. A procházka mě nezabije." On se na mě jen podíval a asi váhal jestli mě pustit nebo ne ale nakonec mi dal peníze. Já si vzal mobil, boty, bundu a šel do krámu. Koupil jsem okoruky.. a jelikož mi ještě není 18 tak mi cigára neprodají, tak jsem poprosil člověka který mi je koupil. A já si zapálil po cestě domů.
Už dlouho jsem nekouřil a taky to šlo vidět Z dvaceti zbylí jen deset. Do prdele! Vážně jsem po cestě vyhulil deset cigaret? No to mě Poser! Přišel jsem k dědovi a dal mu okurky na stůl. ,,ty kouříš?" Já se na něj nechápavě podíval. ,,proč myslíš?"
,,jde tu cítit kouř Denki.."
Tpč! Měl jsem si zapálit jen jednu a ne rovnou deset. ,,zapálil jsem si noa?" ,,noa? NOA??? K sakru Denki kdy jsi začal být tak nezodpovědný!!? Máš rakovinu ale klidně jsi si zapálil!"
,,je to můj život! A pokud mám chcípnout ať je to hned! Nechci žít jak nemocný a neschopný debil!" Zařval jsem mu do obličeje až se mi začlo špatně dýchat. ,,kolik jsi jich vykouřil!?" ,,deset" pipl jsem a šel si udělat vodu. ,,DESET!? DENKI! JEDNU BYCH JEŠTĚ POCHOPIL ALE DESET!? TO TĚ MŮŽE ZABÍT!" já nevnímal myslím si že jsem dokonce ztrácel vědomí.. a taky že jo seklo to semnou.

Kirishima.

Už jsem se chystal domů když v tom za mnou přiběhl Bakugou že nám vezou nový případ. A že máme čekat hned venku. Asi něco hodně vážného.
Čekali jsme. Až jsem zaslechl houkačky. Rychle zastavili a též rychle se otevřeli dveře. Na lehátku ležel kluk s kyslíkem a kapackou v ruce.. z té dálky jsem nepoznal kdo to je než projel kolem mě.. ,,co se stalo!?" Zeptal jsem se staršího pána ale ten se neměl ke slovů. Nakonec jsem se koukl po Bakugouvi. Který pochopil že má toho pána vzít někam do Klidu. Přišli jsme do ordinace. ,,kluci co se stalo!?"
,,jeho děda říkal že ho poslal do krámu. A když se vrátil zjistil že vykouřil deset cigaret. Byl zástava srdce." Já se na Denkiho se zlostí podíval. ,,jak dlouho?"
,, tři a půl minuty." ,,tři!?"
On kývl. Já ho poslal pryč a snažil se toho kokota probrat. Ale nic. Nakonec jsem požádal někoho ať ho převeze na pokoj.

Denki.

Když jsem otevřel oči byl jsem jinde..
Kde to jsem? Co se stalo!? Pak jsem uslyšel dveře. Neřešil jsem a podíval se po okolí ležel tu Izuku.. to už jsem zase tady!? Nebo jsem konečně chcípl.
Pak se znovu otevřeli dveře a v nich stal člověk kterého jsem už nikdy nechtěl vidět. ,,a sebevrah se nám probral." Já jen protočil oči. Žádný sebevrah nejsem kurva. ,,nechtěl jsem se zabít aby bylo jasno. Kdybych chtěl spáchat sebevraždu skočím z mostu nebo se nechám přejet vlakem." Řek jsem a zadíval jsem se z okna. ,,je ti jasný že kdyby jsi si dal ještě víc umřel by jsi!? Do piče měl jsi zástavu srdce!"
Neřvi... Prosím neřvi na mě..
,,aspoň bych vám nezabírál tolik času.." ,,Denki! Víš jaký jsem měl kurva strach!" Zase zařval.. ,, KIRISHIMO, jsem dost starý abych věděl co dělat a co ne!" ,,ne nejsi! Teď to řeknu co jsi.. jsi jen posrany Psychopat co si zahrává životem jak se mu zlíbí! Chápeš mohl jsi umřít!"
Já se na něj s lesklými očima podíval.

____________________

Hmm myslíte si že to bylo
To Denkiho správné?
A proč se Kirishima tak moc
Zajímá o Denkiho?