štěstí nám nepřálo [ BkDk KiriKami ]

SEN..

O DEN POZDĚJI.

BAKU POV.

Zrovna jsem v práci.. defakto kde jinde bych byl že? ,,Baku tady máš ty papíry" řekl Kirishima a já kývl. ,,jak se má Denki?" Zeptal jsem se a otočil jsem se na něj. Kirishima si sedl na lůžko.

,, včera to bylo docela zajímavý.." usmál se na mě. ,,a Izuku?" ,,víš že ani nevím.. vždycky jsem věděl jak se cítí ale abych ti pravdu řekl tak teď to nevím.." on se na mě chápavě podíval.

,,on to zvládne Bakugou.. sám si přišel o mámu a teď se podívej zvládl jsi to."
,,já vím.. ale nikdy jsem nebyl zoufalý jako je teď on.. včera se chtěl zabít."

,,cože!? Baku!" Řekl a vstal. ,,neboj nestihl to přišel jsem v čas.." ,,o to mi nejde.. počkej kde je Izuku teď?"

,,na pokoji.. dneska má chemošku"
Odpověděl jsem mu a vzal si nějaký dokument do ruky. ,,a Denki?" Zeptal jsem se. ,,ten je má až zítra.. teď je u dědy, nemůžu ho nechat samotného však víš jak to dopadlo minule." Jen jsem přikývl.

VEČER.

Denki pov.

,,Kiri.. nedělej to p-prosím!"
Koukal jsem na něj a natáhl jsem k němu ruku. On se na mě jen ze slzami v očích podíval. ,,prosím!!!" Brečel jsem.. jakože dost.. Kirishima se na mě znovu podíval a usmál se. ,,sbohem Denki" a skočil..

,,NEEE!" rychle jsem si sedl. ,,Denki!?"
Uslyšel jsem Dědu ale já nebyl schopen nic říct. Děda si ke mě sedl a rychle mě objal. ,,ššš byl to jen sen.." děda mě vždy dokázal uklidnit tak proč ne teď.. ,,pojď udělám ti kakao Hmm?" Já jen jemně kyvl a šel jsem pomalu s ním dolů. Když udělal kakao tak mi ho podal. ,,d-děkuju." On se jen usmál. ,,řekneš mi co se ti zd~" přerušilo ho klepání na dveře.. kurva co když ten sen je vážně realita!? Ne prosím hlavně to ne.. cítil jsem další kapky slz na mé tváři.. ,,Denki?" Řekl Kiri a já se na něj s panikou podíval.
On ke mě jen rychle přiběhl a obejmul mě. ,,klid jsem tady" po nějaké době jsem se tak nějak uklidnil a byl jsem schopen slov. Kiri semnou šel znovu do mého pokoje kde mě uložil. Ale já chytl za ruku ,,nechoď.. prosím.." Kiri si sedl hned vedle mě a já ho objal.

Kiri pov.

Denki po nějaké době znova usl a já se rozhodl jít potichu za jeho dědou. Abych se hlavě zeptal co se stalo.

,,ty nespíš?" ,,jak koukám vy taky ne." Jemně jsem se usmál a sedl si k němu.
,,Denki už spí?" Já kývl. ,, můžu se zeptat co se stalo?" On si jen povzdechl.

,,někdy to tak mívá.. někdy je ten sen o něco mírnější ale někdy mívá vážně noční můry.. nevím co se mu zdálo ale podle toho že když se vzbudil sotva popadl dech kvůli oni jak moc brečel myslím že nebyl moc hezky.."

,,on takhle pravidelně mívá noční můry?" On kývl hlavou. ,,včera jí neměl.." ,,někdy to třeba nemá celý měsíc ale když už ji má není pak na tom dobře.." já si jen povzdechl. ,,vrátím se k němu" vstal jsem a usmál se. Vrátil jsem se do pokoje a docela dost mě překvapilo že Denki nebyl v posteli. ,,Denki?" Uslyšel jsem jen zakašlaní z koupelny. Proto jsem tam rychle vyběhl a uviděl jsem Denkiho u záchoda. Sedl jsem si k němu a začal ho hladit na zádech.

,,je ti špatně?" On mi jen přikývl a položil si hlavu na prkénko. ,,to nic" usmál jsem se. ,,už dobrý?" On kývl a já mu pomohl vstát. Chtěl jsem ho dovézt znovu do postele ale on mě zastavil. ,,musím si vyčistit zuby" zasmál se. A já musel taky je roztomilý.

Počkal jsem než si vyčistil zuby a pak s ním šel do postele. ,,už je ti líp?"
,,mnohem.." já ho libl na spánek a pořádně ho objal.

Ráno.

Ráno mě jak jinak než čekala práce..
Jelikož Denki jde dneska na chemoterapii tak jel semnou. ,,ahoj Dabi.. tak ti ho vezu" mile jsem se na něj usmál. ( Pls neřeste to že je to Dabi Okay 😅 ) on jen přikývl. A já mu tam nechal Denkiho.

Baku pov.

Právě jsem na obědě a čekám na Dekua. Vím že asi po včerejší chemošce nebude chtít jíst. ,,ahoj"
,,ahoj.. dáš si čaj?" Zeptal jsem se ho a on kývl.  ,,chci s tebou mluvit.." usmál jsem se a on mi úsměv oplatil. ,,našel jsem nemocnici kde by tě s toho na 100% dostali.. stačí tvůj souhlas. ,,můj?" Já kývl a chytl jsem ho za ruku. On se rozhlížel kolem nás. ,,někdo nad uvidí.." řekl a já se zasmál ,,noa? Je mi to Jedno.. takže souhlasíš?" On přikývl a já se k němu naklonil dal jsem mu pusu na čelo. ,,Baku!!!" Zasmál se.

Denki pov.

Po chemoterapii mě přivezli na pokoj a já si tak konečně mohl odpočinout.
Zavřel jsem oči. A usl jsem.

,,NIKDY TĚ NEBUDU MILOVAT! JSI JEN POSRANÝ MALÝ DĚCKO! STEJNĚ TĚ MÁM JEN NA ŠUKANY!"   ,,Kiri.. proč mi tohle říkáš.." chytl jsem si uši. ,,chci aby jsi věděl pravdu! Pravdu o všem! Jsi hnusný!" ,,kiri.. prosím přestaň!"
,,NE! VYPADNI MI ZE ŽIVOTA!" ,,DOST!"

Rychle jsem se vzbudil a rozhlížel jsem se kolem sebe. Viděl jsem na křesle spícího Kiriho. ,,bože.. zase jen sen." ,,i sen dokáže bolet" já se podíval je dveřím kde stál nějaký kluk. ,,k-kdo jsi?" ,,někdo kdo ti ublížit nechce.. jsem tu abych ti pomohl.. vím že mi neuvěříš ale doktor který tě má na chemoterapii ti do toho míchá drogy a všechno možný.." ,,proč by to dělal.."

,,Denki?" Uslyšel jsem Kirishimu tak jsem se na něj otočil. ,,co se děje?"
,,nic já jen že-" podíval jsem se ke dveřím ale najednou byl pryč. ,,že?"
,,už nic.." zdálo se mi to? Nebo si tady už sám pro sebe mluvím a odpovídám?

Ráno.

Včera po tom incidentu jsme hned znovu usly.. ale co to bylo nebo kdo to byl!? ,,jsi tady?" Nic.. ,,prosím pokud tu jsi řekni mi to.."  pípl jsem před sebe. .

,,řeknu ti jen to co je potřebné.."
Já se usmál.. je tady..

______________________

HELLOU GUYS ‼️💕
JSEM BACK 💗✨