štěstí nám nepřálo [ BkDk KiriKami ]

8

O tří dny později:

Izuku.

Dneska už jdu konečně domu.
Tak moc se těším Aaaa. Venku
Už na mě čeká Todoroki což je můj
Bratranec. Balil jsem si poslední kus oblečení když za mnou přišel Denki.
,,co tu děláš!?" Vyjekl jsem. Nemá ležet?
,,to se nemůžu jít rozloučit ani se svým kamarádem?" Usmál se. ,,jasně že můžeš ale měl jsem v plánu za tebou jít. Ví kirishima že jsi odešel?" ,,hmm.. defakfo mám tašky na chodbě.." já se na něj nechápavě podívál. ,,jak to myslíš?"
,,no myslím to tak že jdu odtuď pryč.."
,,to jakože zase utíkáš?" On zavrtěl hlavou. ,,ne.. tentokrát jsem to řekl kirishimovi. A nakonec mě jen pustí pod podmínkou že budu u někoho kdo má doktorské zkušenosti." Odpověďel mi.
,,aha.. a u koho chceš tedy být?"
,,no to je právě to... Půjdu na pár dní ke kirishimovi?" Já si musel odkašlat.
,,jako vážně!? Až tak? Já jsem Kacchana teprve pozval na kafe..a ty už jdeš rovnou bydlet ke Kirishimovi co dělám špatně?" Usmál jsem se a on zavrtěl hlavou. ,,no emm už musím. Držím palce Izuku Ahoj!" ,,ahoj"

Denki.

Mam tak divný pocit..
Jít bydlet k někomu kdo se ti líbí ale
I tak ho moc neznáš. Prostě divný.
,,tak připravený?" Já kývl a sedl si do auta. Snad jsem udělal dobře.

Po nějaké době jsem usl. Ta cesta je snad nekonečná.

Kirishima.

Ten ťumpa usl a já ho musel tahat do vnitř. Jakože nebudu lhát je docela lehký ale i tak. Pomalu jsem ho položil na gauč. Další chemoterapii má až příští týden takže má teď klid.
Došel jsem pro tašky a začal dělat něco k jídlu. Když spí vypadá jak andílek ale když otevře tu svojí hubu nejradši bych mu nakopal prdel.
Ale zase.. je tak cute. CO TO SEMNOU JE!? DO PIČI!

Po nějaké době se vzbudil i Denki
Já ho nebudil byl určitě unavený.
,,jak jsi se vyspal?" ,,jako nikdy dřív.. " usmál se na mě a sedl si ke stolů. ,,máš hlad?" On zavrtěl hlavou. Se stydí jaj.
,,takže máš" řekl jsem a nandal mu jídlo.