Trochu jiný Malfoy [HP FF]

1

Na nádraží se to hemžilo spoustou studentů všeho věku. Od těch nejmladších, kteří míří do Bradavic poprvé, až po ty nejstarší pro které je to tento rok naposled.

Mezi všemi těmito studenty byl i Scorpius Malfoy. Šestnáctiletý mladík s velmi pohlednými ostrými rysy a nezaměnitelnými platinovými vlasy. Není tajemstvím, že spousta děvčat při pohledu na něj zčervenala jako rak . A tak jen stál na přeplněném nádraží, vedle svého otce, který horlivě konverzoval s jedním z jeho starých přátel, přičemž se rozhlížel kolem a házel flirtovní pohledy na kolemjdoucí studentky.

,, Otče..." kývl jsem hlavou k muži stojícímu vedle mě.,, Půjdu si zanést kufr. Zachvíli se vrátím zpět."

,, Jistě." přikývl na znamení, že mě slyší a pokračoval ve stávajícím rozhovoru. Vzal jsem do ruky kufr, odlehčený kouzlem, a klec s mojí sovou Gwendolyn, krásnou Sovou pálenou.

Urychleně jsem přešel až k zadnímu vagónu, kde jsem odložil svoje zavazadla. Porozhlédl jsem se kolem s nadějí, že bych mohl zahlédnout své kamarády a vyhnout se tak loučení s otcem. Nikoho z nich jsem však na tak přeplněném nástupišti nezahlédl...tedy až na-

Při pohledu na ni se mi nevědomky zatajil dech. Kousek ode mě se snažila jistá rudovlasá dívka dotlačit kufr k odbavovacímu vagónu. I přestože byl její obličej zkřivený v soustředěném výrazu, snažíc se přijít na to jak si pomoci bez kouzel, vypadala naprosto neodolatelně. Její tmavě hnědé oči zářily nadšením, z nadcházejícího roku v Bradavicích, vlasy odrážely oranžový odlesk, pro ně tak typický a i přesto vypadal jinak než u členů její rodiny. Ústa jindy se zářivým úsměvem zúžené v jednu čárku a pleť, posetou pár pihami, lehce zrudlou kvůli momentálnímu vypětí sil. Krucinál, proč si až teď všiml, že je tak nádherná. Vždyť ji znal tolik let, ale až teď si všiml že je to naprosté ztělesnění dokonalosti...jistě že si toho nemohl povšimnout! Je to sestra jeho nejlepšího přítele, vůbec by tak neměl uvažovat...a i přesto na ní mohl oči nechat.

Odhodlaně jsem k ní vykročil s mým obvyklým přátelským úšklebkem, který jsem vždy používal v její přítomnosti.,, Můžu ti pomoct?"

Zarazila se a otočila na mě své neodolatelné oči, díky kterým byl svět momentálně mnohem veselejším než kdy předtím.,, Scorpiusi!" vyhrkla nadšeně.,, Tebe mi seslal sám Merlin. Ani nevíš jak bych ti byla vděčná kdyby si mi pomohl odvléct ten zpropadený kufr do vlaku."

,, To není žádný problém." přikývl jsem a popadl obzvlášť těžký kufr, který jsem následně uložil na zbylé místo ve vagónu.

Když jsem se otočil, nemohlo mi uniknout jak mě chvíli zamyšleně pozoruje. Jakmile si všimla mého tázajícího výrazu změnila ho na děkovný úsměv.,, Děkuju." kývla hlavou přičemž pohodila svými krásnými dlouhými vlasy.,, Tak to jsem teď nejspíš tvým dlužníkem."

Přišel jsem k ní blíž, na vzdálenost pouhých několika centimetrů, pohlédl jsem jí zpříma do očí. Nepatrně se přitom zachvěla avšak mému zkušenému oku to nemohlo uniknout. Z nějakého neznámého důvodu mě to potěšilo. Naklonil jsem hlavu na stranu a tiše, ale zároveň zřetelně podotkl.,, To nejspíš ano." jemně jsem přikývl a přidal malý úšklebek. Na jejím obličeji pohrával malinko překvapený výraz soupeřící s nervózním začervenáním. Odtáhl jsem se od ní a udělal menší krok dozadu.

,, Teď mě tak napadá..." nachvíli jsem se odmlčel.,, Kdepak jsou tví bratři? Myslel jsem, že se vždycky předhánějí kdo ti dokáže lépe pomoci." zacukaly mi koutky při jedné z takových vzpomínek.,, A když ne tvoji bratři...tak snad tvůj přítel?" prohodil jsem jen tak mimochodem. Pravdou však bylo, že je to jen záminka jak zjistit jestli nějakého vůbec má.

,, J-já..." zakoktala., Nemám žádného přítele, který by mi pomohl s taškou a moji bratři..." s úsměvem se ohlédla za sebe.,, Nejspíš se zase v něčem předhánějí, ostatně jako vždycky. Mám pocit, že když jsem je slyšela naposled, hádali se o tom čí koště je rychlejší. Taťku z toho může trefit šlak...které paka by taky napadlo hádat se o takové banalitě, nehledě na to, že jsou jejich košťata naprosto totožné." upřímně se zasmála svým zvonivým smíchem.

,, Alespoň máte doma veselo, u nás se nikdo nezasměje jak je rok dlouhý. Od-" zasekl jsem se, i přesto že to jsou už tři roky bylo těžké se s tím vyrovnat.,, Od té doby co tu maminka není...jsou všichni ještě odtažitější než předtím. Už si ani nevzpomínám kdy jsem na otcově tváři viděl upřímný úsměv."

,, To je mi líto..." natáhla ke mně ruku a chlácholivě mi stiskla rameno.,, Promiň, měla jsem si uvědomit-"

,, Ty přece za nic nemůžeš." skočil jsem jí do řeči.,, Máš milující rodinu...je těžké si představit, že nikomu nezáleží na tom jak se cítíš a co si přeješ-..." zakroutil jsem hlavou.,, Nechal jsem se trochu unést...co takhle přejít opět na trochu veselejší notu?" zahlédl jsem v jejích očích soucitný pohled, což byl ten poslední pocit který jsem chtěl v někom vyvolat.

,, Scorpe!" zaslechl jsem za ní mně dost dobře známý hlas mého nejlepšího kamaráda.

,, Albusi." usmál jsem se a otočil se k němu, aby jsme se mohli přátelsky obejmout.,, Rád tě vidím."

,, To já tebe taky. Neviděli jsme se půlku prázdnin...nebudu lhát, ale už mi začínala tvoje společnost chybět." ještě víc protáhl svůj veselý úsměv, a potom si náhle všiml mojí společnosti.,, Lily? Co ty tady děláš?" otočil se nechápavě na svou o rok mladší sestru.

,, Musela jsem si přece odnést kufr když se k tomu nikdo z vás neměl." na oko vyčítavě zakroutila hlavou.,, Co si člověk neudělá sám..." povzdechla si a nechala větu vyznít do ztracena.

,, Já ti pomůžu!" nabídl se ihned a hledal její kufr.

,, Pozdě." zajiskřilo jí povýšeně v očích.,, Už mi pomohl Scorpius." kývla hlavou ke mně.

,, Ach tak." zklamaně na mě kývl hlavou na znak díků.,, A to už jsem si myslel, že bych si mohl dopsat body do tabulky." zahuhlal si pro sebe.

,, O jaké tabulce to mluvíš?" zamračila se na svého bratra téměř o hlavu a půl vyššího.,, Vy jste si snad udělali soutěž na moje konto?" obořila se na něho.

,, Jistě že ne." ohradil se ublíženě.,, To je jen jedna z kategorií." zamumlal si pro sebe.

Nemohl jsem odolat pobavenému úsklebku.,, Ještě se musím jít rozloučit s otcem...Zachvíli se uvidíme." kývl jsem k Albusovi, který souhlasně přikývl.,, Měj se Lily." věnoval jsem jí poslední pohled a vydal se na místo kde se otec naposledy nacházel.

Stál tam, opírajíc se o sloup a měříc si ostatní zamýšleným pohledem. Přišel jsem až k němu a slovy.,, Tak jsem tady abych se rozloučil." ho vyrušil z pochodu myšlenek.

,, Tak tedy-" otočil se a poplácal mě po rameni.,, Užij si letošní rok Scorpiusi. Řekl bych ti ať neflákáš školu, ale vím že jsi dost zodpovědný na to...No prostě si tento rok užij." chvíli váhal, ale potom roztáhl ruce a objal mě.

Překvapeně jsem vypleštil oči a chvíli jen zařazeně stál na místě. On mě objal? Možná v něm nějaký cit přece jen zbyl...,, Díky tati." usmál jsem se.