Trochu jiný Malfoy [HP FF]

4

Ještě téhož večera se konala zahajovací párty naší koleje. Byli zváni všichni zmijozelové od pátého ročníku a tak jsem na něm samozřejmě nemohl chybět. Nedá se říct, že bych měl dnes náladu na večírek či jinou společenskou akci, ale...Albus se prostě nedal nějak obměkčit. Stál si za tím, že mám skvělou příležitost někoho sbalit. Kdy přesně začal s mým plánem souznít? Vlastně bych se nedivil kdyby to všechno dělal jen proto, aby mi dokázal že to stejně nevýjde.

Pohlédl jsem na svůj odraz v zrcadle. Na sobě jsem měl obyčejnou bílou košili s pár rozepnutými knoflíčky a vyhrnutými rukávy. Nesměly chybět černé společenské kalhoty...nelišilo se to nějak závratně od naší školní uniformy.

Prohrábl jsem si vlasy a otočil se na svého nejlepšího kamaráda.,, Vážně tam musím?" povzdechl jsem si. Většinou jsem se na večírky těšil, ale teď jakoby se něco změnilo. Mohla za to snad Lily? Už je to tady zase! Nemůžu na ni přestat myslet...je to vůbec možné?! Co když-?

Můj pochod myšlenek, alespoň tedy na chvíli, přerušil Albus svou odpovědí.,, Musíš. Slíbil jsi to."

,, Spíš jsem byl donucen." zavrčel jsem podrážděně.

,, Na tom nesejde, důležité je že si souhlasil. To nemůžeš popřít." otočil se na mě s úsměvem na rtech.,, Tak jdeme."

Jakmile jsem otevřel dveře do uší nás ihned uhodila rychlá hudba. Na pomyslném tanečním parketě se to hemžilo studenty. Nemalý hlouček byl taky u baru s alkoholem. Společně jsme sešli schody. Rozhlížel jsem se po místnosti...snad bych mohl najít někoho kdo by mě na tento večer zabavil.

,, Támhle jsem zahlédl Sophie. Půjdu za ní." obeznámil mě Albus a vydal se za svojí přítelkyní. Samozřejmě, že ji pozval...neudělá bez ní ani krok pomyslel jsem si. Sophie Brownová měla po ramena krátké tmavě hnědé vlasy a světle modré oči. Podle Albuse měla ten nejroztomilejší nos na planetě, podle mého byl prostě jen menší. Jelikož hrála famfrpál na postu chytače, za její kolejní družstvo Havraspár, hodila se jí nepříliš velká výška a hubená postava. Nikdy jsem proti ní nic neměl, byla to milá usměvavá dívka, rád sem si jí ale před Albusem dobýral. Nebylo nad to vidět vytočeného Albuse, i přestože si uvědomoval, že si dělám jen legraci. Bylo to zlomyslné? Nejspíš trochu ano.

Došlo mi, že už nějakou dobu stojím na stejném místě a hloubám ve svých myšlenkách. Proto jsem vykročil dopředu s úmyslem posedět chvíli u baru. Prodíral jsem se davem opilých studentů, když mi v náruči nečekaně přistála jedna dívka.

,, Ach promiň!" vykřikla naoko rozpačitě. Samozřejmě mi došlo, že to bylo plánované...nehledě na to, že jsem si všiml nedaleko stojích studentek, které nás pozorovaly s překříženými prsty na rukou. Mohl jsem jí tento plán pokazit? Tak hrubý přece nejsem...

,, Kohopak to tu máme?" flirtovně jsem se na ni zašklebil a postavil ji zpátky na nohy.

,, Michelle." vydechla a svůdně si začala namotávat pramínek vlnitých světlých vlasů na prst.

,, Pak tedy Michelle..." mluvil jsem tiše.,, Co pro tebe můžu udělat?" mrkl jsem na ni.

,, Třeba bys mě mohl doprovodit k baru a něco si semnou dát. Cítím se tak osaměle..." rádoby smutně na mě pohlédla.

,, To bych neměl dopustit." pohlédl jsem jí přímo do očí přičemž se zachvěla...tak jako Lily první školní den. Jak teď můžu myslet na Lily? Tohle už opravdu začíná být zvláštní...Chytil jsem ji za ruku a vláčel ji davem k baru.

,, Dvakrát šumivé štěstí." kývl jsem k barmanovi a vytáhl z kapsy galeon a pár srpců.

Podal jsem jí jeden panák narůžovělé tekutiny.,, Na tvoji krásu Michelle." zopakoval jsem tutéž frázi co vždycky. Byl jsem si docela jistý, že zítra si už nebudu pamatovat její jméno. I přesto zčervenala jako rak a ostýchavě do sebe vyklopila obsah sklenice.

Přivřel jsem oči a taktéž do sebe obrátil obsah panáku. Ucítil jsem šumivý pocit na jazyku, který byl pro tento alkohol typický.

,, Nechceš si zatančit?" obrátil jsem se na ni.

Potěšeně kývla hlavou, nejspíš že jde všechno podle toho jak si přála, a vydala se semnou do hloučku studentů.

Sebejistě mi omotala ruce kolem krku a přitáhla si mě blíž k sobě. Bujnými boky se pohybovala do rytmu hudby přičemž se o mně nestydatě otírala...tohle by mě přece mělo vzrušit. Byla to hezká holka, rozhodně by mě to mělo vzrušovat! Vždy tomu tak bylo. Položil jsem ruce na její pozadí a nestoudně si ji přiblížil k sobě...stále nic. Uchopil jsem ji za bradu a natočil ji k sobě, její tmavé oči planuly vášní, přiblížil jsem se k ní na pouhých pár centimetrů od jejich rtů. Všiml jsem se jak se jí toužebně rozostřily zorničky. Nedokázal jsem odolat mírnému úšklebku, nebylo nijak obtížné zapůsobit na tuto dívku. Drsně jsem se setkal s jejími rty a vnikl jazykem dovnitř do jejích úst.

Nebyl to zrovna nejněžnější polibek, který jsem kdy komu dal...očekával jsem však že to ve mně něco vyvolá...alespoň nějaký pocit. Avšak připadalo mi to srovnatelné s četbou nějaké nezáživné knížky.

Rozhodně jsem se od ní odtáhl. Párkrát zamrkala a potom se pokusila o svůdné gesto.,, Scorpiusi-" vydechla a přejížděla rukama po mé, pravdivě řečeno, vypracované hrudi.,,-nechtěl bys...no mám volný pokoj." skousla si spodní ret, nejspíš s vizí, že je to nehorázně sexy.

,, Ne." odmítl jsem prostě. Byl jsem momentálně v rozpoložení, které jasně naznačovalo, že by to k ničemu nevedlo.,, Neber si to nějak osobně." utrousil jsem s ledovým klidem když jsem se od ní odtáhl.

Odcházel jsem od ní s vědomím, že stála zmrazená na místě bez hnutí. Nejspíš to nečekala...asi si doopravdy myslela, že mě svedla. Nevlídně jsem se uchechtl prodírajíc se k východu ze společenky. Musela by nabídnout víc než hezkou tvářičku.

Vyšel jsem na chodbu s nejasným cílem a se zmatenými myšlenkami. Proč se mi tohle všechno dělo? Vážně už ani polibek ve mně nevyvolal žádné emoce? Jak se to stalo? Kvůli čemu to tak bylo?

Posadil jsem se do okenního výklenku s úmyslem chvíli tady posedět. Neměl jsem na tu párty chodit...měl jsem si stát za svým. Možná to přece jen byl špatný nápad.

Pozorně jsem zbystřil a nastražil uši, když jsem na chodbě zaslechl zvuky jakýchsi kroků.