Trochu jiný Malfoy [HP FF]

19

,, Jak si to tehdy řekl? Láska...na něco takového věříš?“ zašklebil se na mě Anthony druhého dne u snídaně.

Otráveně jsem protočil oči.,, Nevěděl jsem co říkám.“

,, Takže přiznáváš, že ses spletl?“ povytáhnul obočí posměšně Albus.

,, Byl jsem jen nezkušený.“ rozhodně jsem nehodlal přiznat svou chybu. Zásadně se takovým věcem vyhýbám...většinou se totiž nepletu. Teď je však jasné, že jsem neměl pravdu.

,, Bojíš se?“ zeptal se Michael zpoza knížky.,, Myslím přiznat svou chybu.“

Na to jsem neměl co říct. Nešlo o to, že bych se bál, ale moje hrdost mi to nedovolila. Zní to nevyspěle? Možná ano, ale takový už prostě jsem.

,, Co vůbec ta Alice?“ zeptal jsem se napřímo Michaela, čímž jsem dokonale změnil téma.

,, Co by s ní mělo být?“ zrudnul a odvrátil ode mě pohled.

,, Nejspíš si chtěl říct, co přesně mezi vámi je?“ doplnil mě Anthony.

,, Cože?“ vykulil oči nechápavě Albus.,, Asi mi něco uniklo, ne?“

,, To ti to vážně nedošlo z včerejšího rozhovoru Mary a Lily?“ povytáhl posměšně obočí.

,, Děláš jakoby ti to Mary nemusela vysvětlovat.“ zašklebil jsem se na blonďáka, který nabral stejného odstínu jako Michael.

Po několika dalších prohozených slovech jsme se odebrali ven z Velké síně a vydali jsem se ke společenské místnosti.

,, Mary.“ vyhrkl ihned Anthony, přičemž se k ní ihned vrhl, aby ji mohl jak se patří uvítat.

,, Dělá jakoby jí neviděl celé týdny.“ odfrkl si Albus podrážděně.

,, Co ti dneska je? “ nechápavě jsem se na něj otočil.,, Viděl si se někdy se Sophie?“

,, Stalo se mezi váma něco?“ napadlo Michaela, přičemž otevřel dveře do našeho pokoje.,, Myslím se Sophie.“

,, Ne.“ odsekl Albus nabroušeně.,, Připadá ti, že by se mezi náma něco stalo?“ po těchto slovech sebou plácnul na postel.

,, Tak už to vyklop. Co se stalo?“ posadil jsem se na svou postel naproti němu.

,, Nechte mě být.“ zamumlal do polštáře a otočil se na druhou stranu.

,, Fajn, až si o tom budeš chtít promluvit řekni.“ pronesl jsem s naprosto ledově klidným hlasem.

Vzal jsem do ruky tašku s pergameny a odešel pryč směrem do knihovny. Chtěl jsem před vyučováním ještě dokončit esej na zítřek. S hlavou zaměstnanou myšlenkami nad Albusovou náladou jsem došel až k jejím dubovým dveřím.

Vešel jsem do prostorné místnosti plné všemožných knih a svazků. Pomalým krokem jsem zamířil směrem ke studentským stolkům.

U jednoho z nich jsem zaregistroval zrzavou hlavu, která nešla nepoznat. Tiše jsem přešel až k ní a rychlým pohybem jsem jí zakryl oči.

,, Hádej kdo jsem.“ zašeptal jsem jí do ucha a malinko se pousmál při jejím zatřesení.

,, Scorpiusi...málem jsem dostala infarkt.“  vydechla a stáhla mé ruce z jejích očí. Ladným pohybem pohodila vlasy a otočila se na mě.,, Přidáš se ke mně?“

,, Rád.“ rychle jsem ji líbl, aby si toho nevšimla madame Pinceová a posadil se vedle ní. Vybalil jsem si své věci a otevřel knihu o bylinkářství.

,, Děje se něco?“ zeptala se Lily po chvíli, kdy jsem na pergamen stále nic nenapsal.,, Na co myslíš?“

,, Na Albuse.“ odpověděl jsem zpočátku stručně.,, Myslím, že se stalo něco mezi ním a Sophie, ale nechce to nikomu říct. Nevíš o tom něco?“ napadlo mě.

,, Ne. Přišlo mi, že se k sobě ještě včera docela měli.“ na chvíli se zamyslela.,, Já to z něj dostanu.“

,, Hmm...“ zamyslel jsem se.,, Nevím jestli se do toho plést.“

,, Je to můj bratr.“ okamžitě mi oponovala.,, Třeba mu dokážeme nějak pomoct.“

Malinko jsem se pousmál a jemně ji uchopil za ruku.,, Možná máš pravdu.“ při pohledu na ni jsem to nevydržel a líbezně ji políbil.

,, A ven!“ ozvalo se přímo vedle nás.,, Žádné ocucávání v knihovně nestrpím!“ tyto nadávky vycházely z knihovnice madame Pinceové.

,, J-já...“ zakoktala se Lily a zrudla jako
rak.,, M-my...“ vypadala tak roztomile, když byla rozhozená.

,, Hned! Ven!“ napřáhla ruku a ukázala směrem ke dveřím.

Rychle jsem sobě a zaskočené Lily sbalil věci do kožených tašek a odtáhl jsem ji na chodbu.

,, Ať už se to neopakuje!“ zakřičela ještě za námi.

,, Ona nás vyhodila?“ šokovaně na mě ta zrzka třeštila oči.

,, Záleží na tom?“ pousmál jsem se a plynulým pohybem ji přitiskl ke zdi.,, Neskutečně ti to sluší když jsi rozrušená.“ zašeptal jsem jí do ucha až se zachvěla.

,, Scorpiusi-“ vydechla Lily a přitiskla si mě ještě víc k sobě.

Přes celou chodbu se ozval hlasitý zvuk oznamující školní rozhlas.,, Drazí studenti-“ rozezněl se hlas zástupkyně ředitelky, kterou byla už několikátým rokem Jean Fawcettová.,, Rádi bychom vás upozornili, že se dnes chystá ročníkové focení. Jako oblečení zvolte klasickou školní uniformu. Více informací najdete na nástěnkách společenských místnostech.“ ozval se hlasitý ukončující tón a na chodbě se rozhostilo ticho.

,, Nesnáším focení.“ povzdechla si Lily a složila si hlavu na moji hruď.,, Vždycky mi jde každé oko jinam.“

,, Ty vypadáš nádherně i když šilháš.“ lehce jsem se ušklíbl a pohladil ji po vlasech.

,, Dneska seš nějakej vtipnej.“ pohlédla na mě a pobaveně se usmála. V očích jí sršely jiskřičky a rty tvořily okouzlující úsměv.,, Viděl si někdy vůbec nějakou moji fotku?“

,, Nejspíš ne.“ pokrčil jsem po chvilce rameny.,, Dřív jsem si nevšímal tvých fotek.“

,, A teď už ano?“ povytáhla pochybovačně obočí.

,, Jistě.“ zazubil jsem se na ni.,, Netoužím po ničem jiném, než vidět šilhavou Lily.“

,, Hej!“ zasmála se a pěstí mě jemně udeřila do ramene.,, Říkal si, že mi to sluší vždycky.“

,, No jo, ale ještě jsem tě přece neviděl.“ na tváři se mi objevil škodolibý úšklebek.,, Třeba bys mě přece jen trochu odradila.“

Na oko uraženě přimhouřila oči, i přesto však nedokázala skrýt její očividné pobavení. Je úžasná, pomyslel jsem si.,, To bylo fakt hnusný.“

,, Ale notak...to bys vážně chtěla, abych tě pořád jenom chválil?“ zeptal jsem se, ale nečekal na její odpověď.

Místo toho jsem palcem přejel po její bradě a nahnul její obličej k tomu svému. Přiblížil jsem se k ní na pouhých pár centimetrů.,, Chceš abych ti říkal jak si nádherná? Jak mi bereš dech pokaždé, co tě vidím? Že o tobě sním každou noc a čekám kdy už se vzbudím, abych tě viděl doopravdy? To jak mi bije srdce pokaždé, co se usměješ?“ šeptal jsem tichým hlasem do jejích rtů.

,, Scor-“ zkusila něco říct, ale nedokázala pokračovat. Upřeně mi hleděla do očí a hltala každé moje slovo.

,, Chceš vědět jak moc jsem se do tebe zamiloval? Jak moc mi na tobě záleží? Nevím jestli to všechno dokážu vyjádřit pouhými slovy.“ mezi námi zbývalo pouhých několik milimetrů.

,, Polib mě.“