Trochu jiný Malfoy [HP FF]

13

Za půl hodiny už jsem stál ve Vstupní síni s kyticí v ruce. Poslal jsem Lily zprávu se slovy:

Má nejdražší květinko,
napadlo mě jestli by ses se mnou nechtěla projít. Pokud bys měla zájem strávit se mnou nějaký čas, čekám na tebe ve Vstupní síni.

s láskou, tvůj Scorpius.

Nebudu lhát, byl jsem si jistý že příjde. I kdybych tady měl čekat hodinu...rozhodně přijde. Trochu mě zaráží jak moc jistý si tím jsem. Prostě jsem to věděl, něco mi říkalo že určitě přijde. Možná jsem si to vztahoval moc na sebe. Věděl jsem, že kdyby mi takovou zprávu poslala, nechám všechno za sebou a půjdu hned za ní. Čeká se to však i od ní?

Z mých myšlenek mě vyrušil její příchod. Jistěže jsem se nespletl. Někdo tak úžasný jako ona by nemohl jen tak nepřijít. Dobře...začínám to moc řešit.

S úsměvem na rtech mě pozdravila a přišla ještě blíž ke mně.

,, Zdravím." věnoval jsem jí láskyplný úsměv a vytáhl kytici, kterou jsem doteď držel za zády.,, Snad ti udělá alespoň malou radost."

,, Je nádherná..." viděl jsem jak se jí oči rozzářily potěšením.,, Za co jsem si to zasloužila?" rukou přejela po menším pugétu lučních květin.

,, Za to jak si úžasná." zvedl jsem jsem její obličej k tomu mému a věnoval jí jemný polibek.

,, Je to jako splněný sen." roztáhla ještě víc svůj úsměv.,, Nikdy jsem nedostala jen tak květinu." opět si přivoněla ke květinám.

,, Neříkej to na mě, ale jsem skrytý romantik." mrkl jsem na ni uličnicky.

,, Romantik, který nerad mluví o svých citech?" zašklebila se na mě.

,, Nějak tak." přikývl jsem s úšklebkem na rtech.,, V hloubi duše."

,, Asi bych to do tebe nikdy neřekla...působíš moc-" snažila se najít ta správná slova.,, Většinou vypadáš chladně, máš takový ledový pohled když se díváš na ostatní." upřesnila své myšlenky.

,, Ten vřelý si přece šetřím pro tebe." zastrčil jsem jí pramínek vlasů za ucho.

Malinko se pod mým dotekem zachvěla a její tváře jemně zčervenaly. Byla tak půvabná, nechápu jak můžu mít štěstí, že zrovna já s ní můžu chodit.

,, Jsi krásná Lily." zašeptal jsem, překvapený sám sebou že to vyznělo tak jemně.,, Nechápu proč jsem tě tak neviděl i předtím."

,, Asi nikdo mi tolikrát neřekl, že jsem krásná..." zašeptala tiše s rozevřenýma očima.,, Scorpiusi-" v očích se jí náhle objevilo zděšení.,,-nejsi se mnou jen protože si myslíš, že jsem hezká?"

,, Jak tě to mohlo napadnou?." párkrát jsem překvapeně zamrkal.,, Jsi ta nejmilejší, nejchytřejší a vůbec nejlepší holka, kterou znám. Vážně si myslíš, že bych s tebou chodil jen kvůli tomu jak vypadáš?" malinko jsem se ušklíbl.,, Asi mě předstihla moje pověst...Věř mi, že ani polovina toho co se o mně říká není pravda." ujistil jsem si.

,, Já vím...jen mě to tak napadlo. Pořád tak nějak nechápu, že se to všechno děje." omluvně na mě pohlédla.,, Prostě na to všechno nejsem zvyklá, nic víc v tom není."

,, Budu ti to opakovat tak dlouho až ti to bude připadat otravné." zvlnil jsem rty do mírného úsměvu.,, Můžeme jít?" kývl jsem směrem k východu. Po jejím přikývnutí jsem ji chytil za jemnou ručku a vykročil s ní k bráně.

Pomalým krokem, ozařováni letmými slunečními paprsky, jsme došli k bradavickému jezeru. Vydali jsme se k jednomu obzvlášť starému a košatému stromu, který se něčím od ostatních odlišoval.

Se zavřenýma očima, a hlavou na Lilyiném klíně, jsem poslouchal její příjemný hlas, který se mi v uších rozezníval jako nejlepší muzikál.

,, Lily?" na jazyku mi přistála jedna otázka.,, Jak se vlastně jmenuje ta tvoje kamarádka? Taková ta s hnědo-zelenýma očima. Však víš kterou myslím."

,, To je Alice. Alice Finch-Fletchley." slyšel jsem v jejím hlase jak se malinko pousmála.,, Proč tě to zajímá?"

,, Já jen, že jsem nevěděl jak se jako jediná jmenuje. Má takový..." nachvilku jsem se odmlčel.,, Jak bych to řekl...speciální smysl pro to, co říct."

,, To má." zaslechl jsem její zvonivý smích.,, Jak tě to napadlo? Myslím ptát se na její jméno."

,, Dnes ráno jsem byl podroben křížovému výslechu od tvých kamarádek." otevřel jsem oči, abych viděl na její obličej.,, Tak jsem si na ně mimoděk vzpomněl."

,, Já je zabiju." prohlásila rozhodně.,, Na co se tě ptaly?" stočila svůj pohled opět na mě.

,, Jestli to s tebou myslím vážně." zadíval jsem se jí do tmavých očí, ve kterých právě plála zvědavost.,, Tak jsem je ujistil, že ano."

Na tváři se jí objevil upřímný úsměv.,, To si mohly odpustit." podotkla, ale po chvíli dodala.,, Na druhou stranu je od nich hezké, že mají o mě takovou starost?"

,, Máš kvůli mně starosti?" povytáhl jsem levé obočí o něco víc, můj výraz se tak ve chvíli změnil v malinko podmračený.

,, Tak to nemělo vyznít..." zakroutila hlavou.,, Spíš jsem to myslela tak, že je zajímá co ke mně upřímně cítíš...No, dělají jakoby všechno nevěděly."

,, Říkáš jim všechno?" překvapeně jsem na ni vyvalil oči.

,, Skoro všechno." přikývla ihned.,, Jsou to přece moje nejlepší kamarádky. Určitě si s klukama taky všechno sdělujete." pronesla sebevědomě.

,, Vlastně si takové věci sdělujeme jen stručně....dokážeš si představit, že bych se o tobě bavil s Albusem?"

,, Nejspíš by to bylo trochu zvláštní." uznala nakonec.,, Pořád jsem hlavně jeho sestra. Musí to být pro něho asi nepříjemné, co?"

,, Asi ano." zamyslel jsem se nad jejími slovy.,, Každopádně už to bere líp než předtím. Dost to pro mě znamená..." malinko jsem se pousmál.

,, Pro mě taky." vydechla tiše, chvíli přemýšlela o svých slovech, ale nakonec se semnou rozhodla podělit o své myšlenky.,, Řekl si o nás otci?"

,, J-já..." její otázka mě poměrně zarazila. Ani při nejmenším mě nenapadlo, že bych o nás otci napsal. Ne z důvodu, že bych se za ni styděl nebo tak něco...jen mi prostě vůbec nepřišel namysl.,, Vlastně ne. Ani mě to nenapadlo. Vlastně si moc nepíšeme-"

,, Co se mezi vámi stalo? Přestali jste si rozumnět?" zvídavě si mě prohlížela.

,, Ano. Myslím, že ano." přikývl jsem.,, Když jsem byl malý, tak....no řekl bych, že byl jiný. Takový veselý a s chutí do života. Teď už bych ho tak určitě nepopsal. Změnil se....je to pro něj těžké, ale pro mě taky. Někdy mi připadá jakoby mu nedocházelo, že není jediný, který ji ztratil." malinko zachmuřeně jsem na ni pohlédl.,, Asi bych mu o nás měl napsat." došel jsem nakonec k tomuto závěru.