Trochu jiný Malfoy [HP FF]

6

,, Scorpiusi jsi v pohodě?“ šťouchl do mě Albus.

,, Proč bych nebyl?“ povytáhl jsem podrážděně obočí.

,, Já jen, že už pět minut čumíš do blba, mezitím co si ostatní zapisují výklad.“ ušklíbl se a vrátil se ke svým zápiskům.,, Sedíš tady jako tělo bez duše.“

,, Trochu jsem se zamyslel.“ pokrčil jsem rameny. Samozřejmě, že jsem přemýšlel nad včerejším setkáním mě a Lily. Už asi tisíckrát jsem si přehrál ten sladký polibek, který mě nachvíli přenesl do jiného světa. Byla naprosto úžasná...její rty byly úžasné! U merlina co se to se mnou děje? Nemyslím na nic jiného, začíná to hraničit s posedlostí.

Neochotně jsem popadl brk a začal čmárat na pergamen slova profesora Kratiknota. Budu se muset začít soustředit nebo z té hodiny nic nebude.

,, Ještě si zajdu do knihovny dodělat nějaké eseje.“ prohodil jsem k Albusovi, který si právě balil věci.

,, Fajn.“ kývl hlavou.,, Myslím, že zbytek dne strávím se Sophie. Uvidíme se na večeři?“

Pouze jsem přikývl a vydal se do zmiňované místnosti. Takhle časně po skončení výuky tady nebylo moc studentů. Přešel jsem k jednomu z regálů a vytáhl z něho objemnou knihu s tématikou kouzelných formulí. Otočil jsem se a vydal se směrem ke stolům u kterých sedělo pár studentů.

Mezi nimi jsem zahlédl jednu zrzavou hlavu. Málem se mi zastavilo srdce...ano byla to ona. Jak se bude chovat až mě uvidí? Jediná možnost jak to zjistit je jít za ní...Odhodlaně jsem k ní vykročil.

,, Lily...“ odkašlal jsem si abych upoutal její pozornost. Upřela na mě své krásné hnědé oči...je tak nádherná proběhlo mi hlavou jako už několikrát.,, Můžu si přisednout?“

,, Ehm...jasně že jo.“ malinko nejistě se usmála a kývla hlavou k židli vedle sebe.

Přisedl jsem si na nabízené místo a nenápadně si k ní přisunul židli.,, Tak co?“ nadzvedl jsem obočí.

,, Něco by se mělo dít?“ opáčila a významně na mě pohlédla. Takže chce dělat, že se nic nestalo...zajímavé.

,, Máš dneska čas?“ obrátil jsem pohled k jejímu pergamenu. Podle délky textu jsem mohl zhodnotit, že už je skoro u konce.

,, J-já...“ překvapeně vykulila oči.,, Proč tě to zajímá?“

,, Napadlo mě...“ ušklíbl jsem se.,, mohli bysme třeba spolu strávit nějaký čas.“ rozhodl jsem se, že nechci chodit kolem horké kaše.

,, Kde?“ vyhrkla intuitivně, i když jsem si byl více než jistý, že toto říct rozhodně nechtěla. Soudil jsem tak podle jejího vyděšeného výrazu a usyknutí.,, Chci říct...proč by ses mnou vůbec zabíval? Jsem mladší sestra tvého nejlepšího kamaráda...“ povytáhla nechápavě obočí.

Má pravdu, neměl bych o ni jevit zájem, ale nejde to. Po včerejším poznání jsem došel k jasnému cíli...musím se s ní sblížit. Musím poznat jaká je a donutit ji aby si uvědomila, že jsem pro ni stejně důležitý jako ona pro mě.

,, Chtěl jsem se s tebou blíž poznat.“ usmál jsem se upřímně, jelikož nebyl důvod ke lži.,, Rád bych tě poznal. Je na tom něco špatného?“

Takovou dávku upřímnosti nejspíš nečekala, a tak na mě chvíli jen mlčky zírala.,, Pokud je tomu tak...už nic nemám. Ale nechtěl jsi právě udělat esej-“ pohlédla na knížku a přečetla si nadpis.,,-do kouzelných formulí?“

,, To počká.“ mávl jsem nad tím rukou a postavil se.,, Prokážeš mi tedy tu čest a přidáš se ke mně?“ natáhl jsem k ní dlaň.

,, Fajn.“ zašklebila se na mě a zavadila svou jemnou ručkou o tu moji. Celým tělem mi projel elektrizující pocit, jakoby mi dával najevo, že to co dělám je správné.

Za chvíli už měla sbalené věci a společně se mnou vycházela z knihovny. Nepatrně jsem nachílil hlavu na stranu a prohlédl si ji. Rozpuštěné dlouhé vlasy jí spadaly kolem obličeje, byla tak krásná. Nechápu proč jsem si toho nevšiml dřív. Vypadala tak vždy, nebo snad ne?

Zvědavě se na mě otočila, musela vycítit můj pohled na ní.,, Proč na mě tak zíráš?“ povytáhla levé obočí.

,, Sluší ti to.“ odpověděl jsem prostě a popravdě.

,, Ehm-“ zastavila se a pohlédla mi zpříma do očí.,, Scorpiusi? Proč to všechno? Nikdy si se o mě nějak zvlášť nezajímal...“

Na tváři se mi vytvořil typický úšklebek, přiblížil jsem se k ní a potom jí zašeptal do ucha.,, Líbíš se mi. Neměl bych se o tebe snad zajímat?“

Překvapeně vykulila oči a zrychlil se jí dech. Otočil jsem se na ni abych viděl její obličej. I přestože byla momentálně naprosto zaskočená vypadala úchvatně...Narůžovělé tváře, plné pootevřené rty a ty oči! Ach ty její nádhedné tmavé oči.

,, J-jjá...“ snažila se ze sebe něco dostat, ale marně. Jakoby jí zkameněl jazyk, a tak se nehnul ani o píď.

V tu chvíli mi to celé došlo. Taky jsem se jí líbil...vysvětluje to její chování včerejšího večera. Nebyl jsem si jistý jestli cítí něco víc, ale něco určitě. Snad alespoň malé procento toho, co já když se na ni podívám...

,, Asi jsem tě trošku zaskočil.“ podotkl jsem po pár dalších sekundách jejího zírání

,, To ano...“ podařilo se jí vydechnout.

,, Nemusíš nic říkat, chápu to.“ usmál jsem se na ni povzbudivě.,, Co takhle zajít k jezeru? Venku je ještě příjemně...pokud teda nechceš být sama.“

,, N-ne...myslím že jezero zní dobře.“ snažila se ze sebe vymačkat veškeré zbytky své momentální odvahy.

Nemohl jsem se ubránit úsměvu. Vím, že o mě má zájem a ona zase, že já o ni. Třeba to všechno půjde docela hladce...nevypadala vystrašeně. Byla překvapená, to nepochybně ano, ale mám pocit že ji to alespoň malinko potěšilo.

,, Vážně si obarvila Albusovi hlavu na zeleno?“ nevěřícně jsem se zasmál po dopovědění celého příběhu.,, Jak si to udělala, když si nemohla použít hůlku?“ vrtalo mi hlavou.

,, Existují i jiné způsoby.“ protočila oči.,, Jde vidět, že nemáš žádné sourozence...“ potom ale dodala.,, Můj strýc má obchod s Kratochvilnými kouzelnickými kejklemi.“

,, Mám se ještě co učit.“ neubránil jsem se menšímu úšklebku.

,, To rozhodně.“ rošťácky se usmála.,, Když si to vezmu kolem a kolem...vlastně ještě vůbec nic nevíš.“

Proč musela být tak skvělá? Kdyby to byla hloupá nána nemusel bych viset na každém jejím slově. Byla by prostě jen krásná, nic víc. Jenže ona byla nádherná a chytrá. Jsem pro ni vlastně dost dobrý? Je lepší než já...má skvělou milující rodinu, nic jí nechybí. Něco na mně musí být, jinak bych se jí přece nelíbil. Je až příliš dokonalá na to, aby se jí líbil jen tak někdo. Co na mně může vidět?