Trochu jiný Malfoy [HP FF]

7

,, Jak to jde s tím hledáním holky?" zeptal se posměšně Anthony, když jsme mířili na hodinu přeměňování.

Neochotně jsem protočil oči.,, Dobře měli jste pravdu...nebyl to až tak skvělý nápad jak jsem si myslel."

,, Vážně?" ušklíbl se vítězoslavně Albus.,, Jak si k tomu došel? Měl jsem v plánu ti to dokázat, až s někým začneš skutečně chodit-"

,, Prostě mi to došlo." pokrčil jsem vyhýbavě rameny a odvrátil pohled od svých kamarádů.

,, Co teda hodláš dělat?" zeptal se trefně Michael.

,, No...nejspíš se pokusím sblížit s tou, která se mi líbí." vlastně už jsem s tím začal, ale to jsem jim opravdu nehodlal říct. S Lily jsme spolu strávili hodně času. Zjistil jsem, že se často naprosto zbytečně stresuje před každým testem, což je asi jedinou špatnou vlastností, kterou jsem zpozoroval. Každým dnem se náš vztah prohluboval, vlastně jsem si docela jistý, že do Vánoc spolu začneme chodit. Neustále jsem uvažoval o tom, jak to řeknu Albusovi. Nebyl jsem si jistý jak by se zachoval. Buď bude mít radost nebo bude naprosto zuřit. Nic jiného si nedokážu představit.

,, Nechceš nám už konečně říct kdo to je?" vyzvídal můj nejlepší přítel.

,, Řeknu vám to, až to bude jisté." odbyl jsem ho nenuceně.

,, Známe ji?"

,, Možná." pokrčil jsem lhostejně rameny. Ve skutečnosti jsem však využíval své veškeré sebeovládání, abych nic nedal najevo.

,, Je z naší koleje?"

,, Nevzpomínám si." nasadil jsem zamyšlený výraz.

,, Člověk by neřekl jak je z tebe těžké něco takového dostat." postěžoval si Anthony nabručeně.,, Nikdy si nám netajil s kým se zrovna taháš."

,, Taky mi nikdy na žádné tolik nezáleželo." podotkl jsem pravdivě.

,, Máš ji vážné rád, že?" usmál se potěšeně Albus.

,, To mám." přikývl jsem.,, Kdybys věděl jak moc..." dodal jsem spíš pro sebe.

,, A co ona?"

,, Co by s ní mělo být?" nechápavě se obrátil Anthony na Michaela po jeho pravici.

,, Cítí to stejně jako ty?"

,, Myslím, že alespoň trochu ano. Rozhodně se jí líbím..." pronesl jsem se značnou dávkou sebejistoty.,, A už se mě na to nevyptávejte." nesnášel jsem, když jsem musel mluvit o svých citech.

Došli jsme do učebny, která už byla zaplněná většinou studentů. Posadil jsem se vedle Albuse a vytáhl si brk s pár pergameny.

Do třídy vrazila postarší čarodějka se světlými vlasy stočenými do podivného drdolu. Na sobě měla svůj obvyklý tmavě rudý plášť a dlouhé sukně sahající po vyzáblé kotníky.

Profesorka Jean Fawcettová, obvykle přívětivá dáma, vypadala dnes opravdu popuzeně. Merlin ví co ji tak nehorázně rozrušilo, jelikož to bylo velice neobvyklé.

,, Studenti." kývla na nás hlavou a hlasitě pohodila desky se zápisy na katedru.,, Můžete mi někdo z vás vysvětlit jak se v mém kabinetu objevil Hafoň!?" vyprskla nakvašeně

,, Sakra..." slyšel jsem tiché usyknutí za mnou. Co to ten idiot udělal?

,, Všem je myslím známo, že se psů a jim podobným štítím! Kdo měl tedy tu drzost dovolit si udělat na mě tak nepatřičný žertík!" její nosní dírky se pohybovaly v opakovaném rytmu. Roztahovaly se tam a zpátky, tam a zpátky...

S planoucíma očima se rozhlédla po zamlklé třídě.,, Nemáte mi k tomu co říct?!" dala poslední šanci neznámému šprýmaři.,, Dobrá...do konce hodiny chci mít na stole dva svitky pergamenu s pojednáním o formuli Permuto! Nakvašené poznámky předávejte tomu kdo tento čin spáchal. Začněte!" vyhrkla a nakvašeně zasedla za psací stůl. Celou hodinu podmračeně pozorovala studenty s mírnou dávkou uspokojení v očích.

,, Můžeš mi vysvětlit jak tě taková pitomost napadne? Všichni ví, že má Fawcettová panickou hrůzu ze psů." opáčil jsem nevrle na Anthonyho, mnouc si svou bolavou ruku.

,, Byla to náhoda." snažil se bránit.

,, Jak můžeš náhodou dát do kabinetu Hafoně?" povytáhl Albus líně pravé obočí o něco výš.

,, Nechtěl jsem ho tam dát Fawcettové, ale Harterové za ten neoprávněný školní trest." zamračil se podrážděně nad vzpomínkou jak leštil dalekohledy na Astronomické věži.

,, Jak si můžeš splést kabinet Astronomie a Přeměňování?" překvapeně jsem se na něj otočil.

,, Byla tma." pokrčil rameny jakoby to mělo všechno vysvětlit. Kabinety se v realitě nacházely v úplně jiných částech hradu.

,, Anthony-" chtěl namítnout Michael, ale když na něj hodil všeříkající výraz, ať k tomu nic neříká, zmlkl. Po chvíli se však opět nadechl a řekl.,, Je ti jasné, že ten trest nebyl neoprávněný?"

,, Nic špatného jsem neudělal." ohradil se dotčeně.

,, Spals v její hodině, a když ti řekla ať dáváš pozor odvětils jí: Vaše hvězdičky mi jsou ukradený." ušklíbl jsem se při vzpomínce na její překvapený výraz.

,, Bylo pozdě...všichni byli unavení. A bylo to opravdu nudné-"

Přestal jsem ho poslouchat ve chvíli kdy se na druhé straně chodby vynořila Lily...její nezaměnitelné tmavě hnědé oči se střetly s těmi mými. Celým tělem mi začal proudit podivný brnící pocit, který si žádal nějakého fyzického posunku.

Nepatrně jsem se na ni usmál, čekajíc jestli mi úsměv oplatí. Opravdu se tak stalo...bylo pozoruhodné jaké pocity ve mně dokázal vyvolat její jediný stydlivý úsměv. Dokázalo mě unést jediné zvlnění jejích nádherných rtů. Jediným malým gestem mě dokázala přenést do jiného světa.

Všiml jsem si, že ani ona není úplně bez reakce. Její tváře vždy jemně zčervenaly, což působilo naprosto andělsky. Přestal jsem si prohlížet její nádherný obličej a pohlédl jí zpět do očí, to jsem rozhodně nemohl považovat za velkou oběť. Bylo příjemné ztrácet se v jejích očních duhovkách.

,, Lily!" ozvalo se vedle mě. Překvapeně jsem se otočil na Albuse. Jistěže na ni volal, je to jeho sestra! Rozhodně by mi neodpustil, kdyby zjistil že nad ní tak často přemýšlím.

,, Albusi." usmála se na něho a ihned mě přestala pozorovat.,, Máte ještě hodinu?" kývla nám nezaujatě na pozdrav.

,, Pro dnešek už končíme. A co ty?"

,, Zrovna jdu do knihovny. Chtěla jsem si dopsat nějaké úkoly než půjdu na trénink..." mávla nad tím rukou.

,, Můžu se přidat? Chtěl jsem si půjčit nějakou knížku...Vlastně bych se rád zeptal jak je na tom tento rok James-" nechal jsem svůj náhlý nápad, jak pro sebe získat Lily, vyznít do ztracena.

,, Proč ne...ale naši taktiku ti rozhodně neprozradím." vykročila dopředu.

,, Alespoň jsem to zkusil." kývl jsem rádoby významně na Ala a dodal.,, Nejspíš se uvidíme až u večeře, nemám pravdu?"

,, Asi ano. Pokusím se někde najít Sophie."

Počkal jsem než budou dostatečně daleko od nás a potom podotkl.,, To je ale náhoda co...?" zazubil jsem se na ni.