Trochu jiný Malfoy [HP FF]

16

,, Pokud po tom budeš toužit." pokrčil jsem nějak zvlášť nezaujatě rameny a podal jí menší hromádku oblečení.,, Chceš jít do koupelny?" kývl jsem směrem ke dveřím.

,, Myslím, že to zvládnu tady." otočila se a jedním pohybem zamkla dveře.,, Otočíš se?" povytáhla pravé obočí.

Bez jakýchkoliv námitek jsem se otočil a čekal než se převlékne. Párkrát mě napadlo, že bych se snad přece jen obrátil na ni...je to přece moje holka. Něco vzadu v hlavě mi však říkalo, že bych to neměl udělat. Pokud by jí to nevadilo, nevyzvala by mě abych se otáčel.

Když už jsem si myslel, že se převléká nějak dlouho ozvalo se.,, Můžeš." Při pohledu na ni se mi na tváři usadil potěšený úsměv. V mojí tmavě zelené mikině, černých teplácích a obzvlášť huňatých ponožkách vypadala naprosto roztomile.

,, Sluší ti to." vtiskl jsem jí jemný polibek na tvář.,, Měla bys moje věci nosit častěji. Vypadáš v nich mnohem lépe než já." pohladil jsem ji po tváři.

,, Nepřeháněj." malinko zrůžověla.,, Kam si mám dát svoje věci?" kývla k propocené hromádce kousek od sebe.

,, Mám tu někde tašku." přešel jsem ke skříni, ze které jsem opravdu po chvíli vytáhl svou starou školní brašnu. Obrátil jsem se k Lily, která už držela svou hromádku oblečení. Urychleně ji šoupla do tašky a natáhla se po ní.

,, To si fakt myslíš, že bych tě to nechal nést?" vyklenul jsem jedno z obočí.,, Neochudím se o to, abych tě mohl doprovodit." vzal jsem ji za ruku a táhl ke dveřím.

,, Opravdový gentleman." pobaveně se uchechtla, avšak stiskla moji ruku o něco silněji.

S dobrou náladou, ruku v ruce jsme došli až k Velké síni.,, Počkám na tebe tady?"

,, Nebo já na tebe." přikývla a věnovala mi poslední úsměv než se šla posadit k nebelvírskému stolu za svými kamarádkami.

Se spokojeným úsměvem jsem se posadil vedle Anthonyho, který už pomalu dojídal svoji snídani.,, Tohle ti dneska ráno donesla Gwendolyn." podal mi dopis.

Pohlédl jsem na vosk, kterým byla zapečetěna obálka. Pečeť, která do něj byla vtisknuta, jsem ihned poznal. Erb rodu Malfoyových bych poznal vždycky. Babička Narcissa si dala obvykle záležet, aby se nacházel úplně všude. Na nábytku, špercích, zrcadlech...dokonce i na příborech.

S malinko roztřesenýma rukama jsem rozlomil ztvrdlý červený vosk. Co nejpomaleji jsem otevřel obálku a vytáhl z něj pergamen. Přelétl jsem na úplný konec dopisu. Bylo na něm napsáno přesně co jsem očekával; Draco.

,, Píše otec." kmitl jsem pohledem k Anthonymu, který se mi přes rameno snažil rozluštit co v dopise stojí.

,, Myslíš, že to vzal?" povytáhl zvědavě obočí.

,, To se uvidí až to přečtu." s hlubokým nádechem jsem stočil pohled opět k popsanému pergamenu.

,, Scorpiusi?" vyslovila mé jméno Lily s otazníkem v očích když jsem se k ní přidal ve Vstupní síni.,, Stalo se něco? Vypadáš...tak nějak zaskočeně."

,, Napsal mi otec." podal jsem jí dopis.,, Čti." pobídl jsem ji když jej už nějakou dobu nervózně žmoulala v ruce. Otevřela obálku a vytáhla z ní pergamen.

Scorpiusi,
jsem rád že ses konečně ozval, i když si to možná vůbec neměl v plánu. Tvoje zpráva nás všechny zaskočila, jelikož si nikdy nedal najevo, že by si mohl mít zájem o slečnu Potterovou. I přes počáteční šok bych ti chtěl popřát hodně štěstí. Pokud se s ní opravdu cítíš dobře přeju ti to. Narcissa s Luciusem byli zpočátku trochu nabručení, ale mám pocit, že už se s touto novinkou docela smířili. Mám dokonce vzkázat pozdrav takže je to na dobré cestě. Byl bych potěšen kdyby si ji někdy dovedl, velice rád bych ji poznal.

PS: Ještě se ozvi. Mám tě rád synu.

Draco.

,, To je skvělý." rozzářily se jí nadšeně oči.,, Tvoje rodina proti nám nic nemá...tak trochu mi spadl kámen ze srdce." pohlédla na mě a natočila si k sobě můj obličej.,, Scorpiusi? Tak co se děje? Nemáš z toho radost?"

,, Napsal mi, že mě má rád..." vydechl jsem konečně.,, Ani nevím kdy mi to řekl naposledy."

,, Jistěže tě má rád." roztáhla úsměv a pohladila mě po tváři.,, Je to tvůj otec."

,, Já vím." přikývl jsem.,, Jenom mi nedošlo jako moc mi to chybí od něj slyšet."

,, Ach Scorpiusi..." oči se jí zaleskly slzami. V následující sekundě už se ke mně přitiskla a objímala mě.,, Pořád mi nedochází, jak jsou naše rodiny v mnoha směrech odlišné. Mělo mi dojít-" mumlala do mojí hrudi.

,, Tak jsem to nemyslel Lily." konejšivě jsem jí přejel rukou po zádech.,, Rozhodně ti nevyčítám, že někdy nechápeš jak se cítím...prostě jsem se chtěl o to s tebou podělit." malinko jsem se pousmál i když to nemohla vidět.

,, Vážím si toho." její hlas zněl velmi jemně, tak jak jsem ji ještě nikdy neslyšel.,, Hodně pro mě znamená, že se mi dokážeš svěřit."

,, Díky, že v tobě můžu mít oporu." vtiskl jsem jí polibek na čelo.,, Mám tě rád Lily. Vážně moc rád"

,, To já tebe taky." zvedla hlavu a zadívala se do mých šedých očí.,, Každým dnem víc."

Uchopil jsem její ruku a jemně ji za ni stiskl. Odtáhl jsem ji o pár kroků dál, aby jsme nestáli přímo uprostřed vchodu do Velké síně. Zastrčil jsem jí neposedný zrzavý pramínek za ucho.,, Miluju tvoje vlasy." podotkl jsem a rozšířil svůj úsměv o něco víc.,, Nikdy jsem neviděl krásnější.“

,, A co můj zbytek rodiny?“ rošťácky se na mě zašklebila. Bylo známo, že skoro celá Lilyina rodina měla stejně zrzavé hlavy.

,, Ty tvoje jsou jiné.“ zakroutil jsem rozhodně hlavou.,, Všiml jsem si, že v nich máš světle hnědé prameny, to je poměrně neobvyklé.“

Překvapeně přikývla.,, To asi ano.“ po chvíli uvažování dodala.,, Myslím, že ano. Nikdy mi to nedošlo.“

,, Od toho máš mě.“ usmál jsem se a líbl ji do oněch nádherných vlasů.,, Asi bychom  měli jít.“ kývl jsem hlavou ke schodišti vedoucímu do nebelvírské věže.

,, Mám radost, z reakce mojí rodiny. Promiň, že jsem z toho byl tak zaskočený.“ sdělil jsem jí své poslední myšlenky před portrétem Buclaté dámy.

,, Rozhodně se nemusíš omlouvat.“ zakroutila hlavou.,, Naprosto to chápu.“ vtiskla mi jemný polibek na tvář.

,, Měj se Lily.“ s vřelým úsměvem jsem jí předal tašku s jejím propoceným oblečením.

,, Ty taky.“ potěšeně se usmála a pootočila se na portrér Buclaté dámy.

,, Mladá láska.“ zaskřehotala chóry, přičemž se po zaznění hesla otevřela.