,, Pro co teda jdeme?“ neodolal jsem pokušení zeptat se.
,, Pro neviditelný plášť.“ obeznámila mě bez váhání.
,, Ty máš neviditelný plášť?“ překvapeně jsem na ni vykulil oči.
,, Vlastně ho má spíš James, je to rodinná památka. Na dnešní večer mi ho byl ochotný půjčit. Nikomu o něm neříkej. Jinak by to ztratilo kouzlo.“ mrkla na mě spiklenecky.
,, Jaktože jsem o tom neměl ani tušení?“ stále překvapený jsem na ni pohlédl.
,, Vždyť ti to říkám...je to tajemství. Jen málo lidí o něm ví. A teď mezi ně budeš patřit i ty.“ chytila mě za ruku a přidala do kroku.
Po chvíli jsme opravdu došli k obrazu buclaté dámy.,, Počkej na mě tady. Hned jsem zpátky.“ pověděla portrétu heslo a za chvíli tady byla i s pláštěm v ruce.
Přesunuli jsme se do čtvrtého patra kde jsme zaujali místo. Lily nás zakryla pláštěm a vzápětí se podívala na hodinky.,, Máme ještě patnáct minut.“ obeznámila mě.,, Albus většinou chodí trošku dřív...“
,, A co Sophie?“ zašeptal jsem směrem k ní.
,, Nemám nejmenší tušení.“ pokrčila rameny a sledovala oba konce chodby.
Za nějakou dobu se ozvaly kroky.,, Odkud to jde?“ podíval jsem se na Lily, která stejně jako já nastražovala uši.
,, Jakoby to šlo z...“ zarazila se a nestihla svou myšlenku doříct. Z jedné strany se objevil Albus a z druhé ho následovala Sophie.
,, Sakra-“ sykl jsem.,, Co když tam nevejdou?“ Lily nejspíš přemýšlela o tom samém, protože nevypadala zrovna nadšeně.
,, Ahoj.“ ozvalo se od obou. Stáli kousek od sebe a jen tak se na sebe dívali, nejspíš čekali který z nich začne mluvit jako první.
,, Moc se tam nehrnou.“ povzdechla si Lily.,, Co budeme dělat?“
,, Prostě je tam strčím.“ obeznámil jsem ji se svým plánem.
,, Scorpiusi, to ne-“ chtěla mě zastavit, ale to už byla pozdě. Strhl jsem ze sebe plášť a zamířil k dvojici kousek ode mě.
,, Co to-“ nechápavě na mě oba zírali.
Otevřel jsem dveře, od kterých je dělilo jen pár centimetrů. Oba nechápající kouzelníky jsem strčil dovnitř a zabouchl za nimi, než se stihnou vzpamatovat.
Vytáhl jsem svou hůlku a mávl s ní. Ozvalo se hlasité cvaknutí zámku.,, Dokud se neusmíříte, tak vás nepustíme.“ obeznámil jsem je zvýšeným hlasem přes dveře a otočil se na Lily, které právě visela hlava ve vzduchu.
,, Ještě, že tě tady mám.“ usmála se na mě a běžela mě obejmout.,, Asi bysme se měli zakrýt...kdyby tady náhodou šel Filch.“ sedli jsme si před dveře a čekali.
,, Pusťte nás!“ naštvaně jsem pěstmi bušil do dveří s úmyslem je vyrazit z pantů. Trochu jsem se oddálil a vrazil do nich ramenem.
,, Přestaň. Něco si uděláš...“ pípla a posadila se do rohu místnosti.
,, Promiň.“ opřel jsem se o dveře a pohlédl na ni.,, J-jak se máš?“ zeptal jsem se po chvíli co jsem na ni bezduše zíral.
,, Co myslíš?“ zabodla pohled do kamenné podlahy kumbálu. V rohu místnosti schoulená do klubíčka, ozářená jemným světlem vypadala zranitelně. Chtěl jsem ji obejmout a ujistit, že všechno bude v pořádku, ale...nevěděl jsem jestli chce abych to udělal.
ČTEŠ
Trochu jiný Malfoy [HP FF]
Fanfiction,, Je moc pěkná." snažila se zamhouřit na kytičku za jejím uchem. ,, Ne tak jako ty." usmál jsem se na ni přičemž zčervenala a nabrala skoro stejného odstínu jako její vlasy. ,, Děkuju...nejsem zvyklá na takové lichotky." ,, Vážně?" podivil jsem se...