Trochu jiný Malfoy [HP FF]

11

Pohlédl jsem na sebe do zrcadla. Měl jsem viditelně napuchlé oko a zakrvácený nos.,, Co s tím mám dělat?" otočil jsem se na Anthonyho s Mary, sedící na posteli. Jelikož jsem nepředpokládal, že by mohl mít Anthony v této oblasti nějaké zkušenosti, byla otázka mířená spíš na Mary.

Ta však jen neznatelně pokrčila rameny.,, Na takové kouzla mě zrovna neužije." podívala se na dveře od koupelny.,, Asi to budeš muset udělat po mudlovskou."

,, Jak to myslíš?" stále nechápavě jsem na ni zíral.

,, Umyj si tu krev a leduj nos." poučila mě.,, Říkala mi to Lucy." dodala na vysvětlenou. Lucy byla její nejlepší kamarádka, náhodou pocházející z mudlovské rodiny, pokud jí to řekla ona mělo by to fungovat.

Otevřel jsem dveře od koupelny a vešel do ní. V jakési skříňce jsem našel menší ručník, který jsem namočil a začal si s ním čistit krev z mého obličeje.,, Sakra." bolestivě jsem sykl.

,, Jak vypadám?"

,, Podle toho jak moc upřímné to má být." zakřenil se na mě Anthony, ale potom dodal.,, Vypadá to docela dobře."

,, Fajn...takže můžeme jít na večeři?" oba přikývli a synchronizovaně se zvedli.

Velká síň byla plná jako obvykle. Zalétl jsem očima k nebelvírskému stolu, asi uprostřed se nacházela Lily se svými kamarádkami. Všiml jsem si jak mě hypnotizovala pohledem. Viditelně jsem se na ni pousmál, abych dal najevo, že jsem si jí všiml. Nepatrně sebou trhla, dělala to vždycky když byla rozhozená... zvláštní, že to vím. Kdo by si toho všímal?

Společně jsme si přisedli k Albusovi a Michaelovi, kteří už se ládovali uzenkami.

,, Scorpiusi?" otočil se na mě černovlásek po chvíli se zamyšleným výrazem. Kývl jsem na něho, aby pokračoval dál.,, Vlastně jsem rád, že spolu s Lily budete...znám tě a z toho co si říkal vím, že ji máš opravdu rád." malinko se pousmál.,, Chraň tě Merlin jí jakkoliv ublížit."

,, To je to poslední co bych chtěl udělat." ubezpečil jsem ho a vrhl se na svou večeři. Po očku jsem však stále sledoval Lily, která si vychutnávala svoji porci.

Po nějaké době se zvedla společně se svými kamarádkami.,, Uvidíme se později." ihned jsem vstal a chystal jsem se zamířit za ní.

,, Počkej." zastavil mě škodilibě Anthony.,, Kampak?"

Zašilhal jsem k Lily, která se blížila k východu.,, Už nemám hlad."

,, Skoro nic si nesnědl." namítl s úšklebkem Michael a kývl k mému talíři, který byl skutečně skoro plný.

,, Mám sevřený žaludek." namítl jsem, v tomhle ohledu jsem opravdu nelhal. Bál jsem se, že ji nezastihnu a budu muset počkat až do rána.

,, Nepovídej..." uchechtl se Albus, ale potom na mě soucitně pohlédl.,, Tak už běž."

Děkovně jsem na něho kývl a rychle se vydal za Lily a jejími kamarádkami. K mému štěstí jsem je zastihl ještě na schodech.,, Lily!" zavolal jsem na ni s nadějí, že se zastaví.

Skutečně se tak stalo, překvapeně sebou cukla a kvapně se otočila.,, Scorpiusi!" zadívala se mi přímo do očí, což mě na malou chvíli rozhodilo.

,, Mám takový pocit, že by jsme si měli promluvit..." přišel jsem až k ní a otočil jsem se na její kamarádky, které postávaly o kousek dál.,, Dovolíte mi ji na nějakou dobu odvést?"

,, Pokud nám ji vrátíš zpátky...pak nemám výhrady." zašklebila se na mě Helen a kývla na zbylé dívky, aby už šly.

,, Scorpiusi já-" přešel jsem k ní a věnoval jí jemný polibek, čímž jsem ji naprosto umlčel.

,, Půjdeme někam kde budeme mít víc soukromí, souhlasíš?" po jejím přikývnutí jsem ji chytil za ruku a táhl za sebou.

Za chvilku jsme došli k jedné slepé uličce. Na jejím konci se nacházelo obrovské prosklené okno s výhledem na bradavické jezero, které se třpytilo pod měsíčním světlem.

,, Kde bych tak začal..." podíval jsem se na ni a usmál se.,, Nejspíš tady." chytil jsem ji za bradu a vášnivě ji políbil. Toužebně si mě přitáhla blíž k sobě. Mučivě pomalu jsem přejel jednou rukou po jejích zádech až k obnaženým bokům.

Celé tělo mi hořelo vášní, kterou jsem k ní pociťoval. Potřeboval jsem být blíž...ale to nejde, ne tady a teď.,, Ach Lily..." vzdychl jsem a s veškerým sebeovládáním se pokusil odtáhnout.

,, N-ne.." zamumlala tiše a opět spojila naše rty v příjemně sladký polibek.,, Nepřestávej." jednou rukou vjela do mých platinových vlasů.

,, Musím..." neochotně jsem se odtáhl od jejích dokonalých rtů.,, I když velice nerad." dodal jsem a posadil se do okenního výklenku.,, Chtěl bych ti něco říct..." kývl jsem na místo vedle sebe, kde se za malou chvíli posadila.

,, To co se dneska stalo...jsem nečekal." chytil jsem ji jemně za ruku a zadíval se jí do nádherných hnědých očí.,, Nechci aby to vyznělo nějak špatně, ale tak trochu se mi splnila noční můra-"

,, Je ti jasné, že to vyznělo naprosto hrozně?" povytáhla ironicky obočí a potom dodala.,, Pokračuj."

,, Nemám na mysli ten polibek. Celou dobu jsem se snažil před Albusem skrýt, co k tobě cítím. Chtěl jsem mu to říct, jenže jsem nevěděl jak. Rozhodně jsem nechtěl, aby se to dozvěděl takto..." odmlčel jsem se čekajíc na její reakci.

,, A-a co ke mně cítíš?" sledovala mě se zatajeným dechem.

,, J-já..." párkrát jsem překvapeně zamrkal, už jsem jí to přece jednou řekl, ne? Dobře, zasloužila si víc...mnohem víc.,, Netvrdím, že jsem se do tebe bezhlavě zamiloval, ale mám tě rád. Vždycky jsem tě měl rád, jenže teď je to jiné...k nikomu jsem nikdy necítil to, co k tobě. Nikdy mi na žádné holce nezáleželo tak jako na tobě...Vlastně nevím jestli mi vůbec na nějaké záleželo-" zarazil jsem se, jelikož jsem se do toho začal zamotávat.,, Prostě jsem tím chtěl říct, že si pro mě jedinečná. Nechápu, že jsem si toho všiml až po pěti letech, co tě znám. Nejspíš jsem si od tebe držel vždycky odstup...jsi přece Albusova sestra."

,, Co se teda změnilo?" skočila mi do řeči, jakoby se už nemohla udržet a konečně se na to zeptat.

Malinko jsem se pousmál.,, Asi jsem se na tebe konečně podíval s otevřenýma očima." zvlnil jsem rty do menšího úšklebku.,, Nevím jak ti to říct...Je mi nepříjemné mluvit o mých citech. Nikdy jsem to neuměl..." poškrábal jsem se na zátylku.

,, Vážím si toho, taky neumím moc dobře mluvit o svých citech." jemně se usmála a přiblížila se ke mně.,, Víš, že jsem do tebe byla platonicky zamilovaná?" uchechtla se.

,, Vážně?" překvapně jsem povytáhl obočí. Nikdy jsem si nevšiml nějakého náznaku.,, Kdy?"

,, Asi ve třeťáku." odpověděla po chvíli přemýšlení.,, Nespočetkrát jsem si představovala jak ti vyznám lásku." zasmála se sama sobě.,, Teď už vím, že to láska nebyla, jen jsem si to myslela...a přesto tě mám teď radši než tehdy." položila si hlavu na moje rameno.,, Mám tě ráda Scorpiusi...vážně moc."

,, Je hezké něco takového slyšet." pohladil jsem ji po zádech a následně si ji přitiskl blíž k sobě.,, Jsem rád, že už jsem ti to konečně řekl." otočil jsem její obličej k tomu svému a vtiskl jí jemný polibek na rty.

,, To já taky." zašeptala tiše a něžně se pousmála.

Náhle se malinko zarazila, jakoby jí právě něco došlo.,, Ach...úplně jsem na to zapomněla, co tvůj nos? A tvoje oko? Nevypadalo to vůbec dobře.“ malinko se zamračila a důkladně si začala prohlížet moji tvář.

,, Nic to není.“ chtěl jsem se od ní odvrátit, avšak poměrně pevně chytila můj obličej do svých dlaní.

,, Určitě budeš mít zítra pořádnou modřinu přes celé oko. Doufám, že sis nějak zachladil ten nos. Byla to pořádná rána, pokud si to dobře pamatuju...co když s tím něco máš? Mohla bych-“

,, Lily.“ zarazil jsem ji.,, Už to neřeš, ano?“ pohladil jsem ji po tváři.,, Nic hrozného se mi nestalo.“ přiblížil jsem se k ní na opravdu krátkou vzdálenost.,, Moc ti to sluší když jsi rozrušená.“ věnoval jsem jí menší úsměv a po chvíli mučení spojil naše rty.