Trochu jiný Malfoy [HP FF]

22

Rychlostí světla jsem vpadl do společenky. Bylo něco málo po deváté hodině, a tak bych nerad potkal Filche, který by mi napařil trest.

,, Kde se flákáš?!" vyštěkla na mě nakvašeně Mary, stepující u vchodu.,, Tak jak to dopadlo? Už jsem s nervama v kýblu."

,, Klid Mary." vesele jsem se na ni usmál,, Všechno dopadlo dobře. Usmířili se a teď jsou ještě sladší a nesnesitelnější než předtím." ujistil jsem ji.

,, To je dobře." úlevně vydechla.,, Kde vůbec jsou?"

,, Dobrovolně tam zůstali...nejspíš se jim moc stýskalo po jejich blízkosti." pobaveně jsem se ušklíbl.

,, Můžu mít na tebe, možná trochu nepříjemnou, otázku?" po mém přikývnutí pokračovala.,, Já vím, že mi do toho nic není, ale...Už jste s Lily spali?"

Překvapeně jsem na ni vykulil oči. Proč se mě na to sakra ptala?! Jak ji to napadlo?! A hlavně, proč ji to zajímá?! Rozhodně jí do toho nic není!,, Kde je Anthony?" rozhlédl jsem se po svém kamarádovi, ale nikde jsem ho neviděl. Chtěl jsem ho požádat, aby si Mary trochu zkrotil, jako už několikrát, ale nebyl tady...

,, Byl unavený, tak už si šel lehnout. Chápeš to, nechal mě tu čekat samotnou!" malinko si postěžovala, ale k mé smůle se vrátila k tématu.,, Napadlo mě, že ne...Lily se tak trochu nenápadně zmínila-"

,, Jak to myslíš?" zeptal jsem se až moc rychle, takže poznala že se ve své úvaze rozhodně nemílí.

Potutelně se ušklíbla.,, Tak jak to říkám. Myslím, že se mi snažila říct, že už je připravená. Jen neví jak ti to říct...tak mě napadlo, že o tom nemáš nejspíš ani tušení." poplácala mě po rameni.,, Vy kluci jste někdy vážně zpomalení. A to mluvím z vlastní zkušenosti...zkus o tom přemýšlet." a s těmito slovy odešla do dívčích ložnic, zanechávajíc mě naprosto zmateného.

Možná, že mi opravdu dávala nějaké náznaky. Je možné, že jsem si toho nevšiml? Vždyť jsem pozorně poslouchal každé její slovo. Když se tak nad tím zamyslím...Sakra! Opravdu mi to dávala najevo. Jsem tupec.

Vletěl jsem do našeho pokoje a sekl sebou na postel.,, Jsem fakt idiot."

,, Vážně? Co jsi udělal?" ozval se Anthony pobaveně ze svojí postele.

,, Potřebuju tvoji pomoc." urychleně jsem se posadil a propaloval ho pohledem.,, Albuse ani Michaela se zeptat nemůžu. Michael je nezkušený a Albus by nejspíš nebyl rád, kdybych s ním rozebíral jeho-"

,, Myslím, že to chápu." přerušil mě Anthony a převalil se na bok.,, Tak o co jde, že ti s tím můžu poradit jenom já?"

,, Musíš mi říct, jak to udělat, aby to bylo pro Lily poprvé to nejkrásnější, co kdy zažije. Nebo alespoň, aby se nelekla a v rámci možností si to užila." vychrlil jsem na něho.

,, Nemáš v této oblasti náhodou víc zkušeností?" povytáhl obočí.

,, To jo, ale nikdy to nebylo z lásky. Chtěl bych aby pochopila, jak moc jí miluju. Sakra, vždyť víš jak to myslím, ne?! Prostě, aby to bylo takové jako si to přečetla v těch pitomých romantických knížkách."

,, Nechceš si teda přečíst nějakou tu knížku?" povytáhl pobaveně obočí, potom se ale nademnou smiloval.,, Vlastně to není vůbec žádná věda. Pokud ji opravdu miluješ, o čemž nepochybuji, civíš na ni jak na bohyni, půjde to vlastně samo. Mysli především na to, že jsi tam hlavně pro ni, zkus svoje touhy alespoň na poprvé upozadit. I když to není až taková oběť." mrkl na mě.,, A pokud máš obavy...možná by sis vážně měl přečíst tu knížku."

Při jeho poslední větě jsem se malinko pousmál. Jinak to ale dávalo smysl. Ten den musí být jen pro ni. Nebudu na to tlačit a snad to příjde samo.

S nově vytvořeným plánem v hlavě jsem spokojeně usnul. Zítřek bude krásný, určitě se nic nepokazí.

To jsem ještě nevěděl, že se pokazí snad úplně všechno. Nebo snad všechno ne?

Ráno začalo jako každé jiné. Slunce už vystoupalo nad bradavické pozemky, a nás do očí udeřily ostré sluneční paprsky.

Do široka jsem otevřel oči, a s úsměvem na tváři se vyhrabal z postele. Rychle jsem zamířil do koupelny, kde jsem se převlékl a upravil. Za deset minut už jsem mohl odcházet připravený na celý den.

,, Chceš to stihnout ještě před snídaní?" zasmál se tiše Anthony.

Protočil jsem oči a radši ho ignoroval. Ihned jsem zamířil na druhou stranu hradu, k bradavické kuchyni. Polechtal jsem hrušku na obraze, a vešel do místnosti.

V bradavické kuchyni poletovali domácí skřítci sem a tam. Ze všech sil se snažili, aby připravili co nejlepší snídani. Jakmile jsem vešel dovnitř, skupinka z nich se ke mně hned přiřítila.

,, Pán má chuť na něco dobrého? Nachystám vám cokoliv." kulila na mě obrovské oči skřítka, oblečená ve výrazně zelené košilce.

,, Pane! Pane!" snažil se na sebe upozornit jeden ze skupinky, oblečený v námořnickém obleku.,, Umím ten nejlepší větrník vůbec! Klidně vám jeden hned připravím." vyhrkl nadšeně.

Podobné návrhy se na mě řítily ze všech stran. Zhluboka jsem se nadechl a podíval se po nemalé skupince.,, Měl bych takovou prosbu..." začal jsem, při mých slovech nadšeně přikývli a dokonce se jich pár přidalo.,, Nechtěl bych vás nějak zdržovat, ale byl bych opravdu vděčný kdyby jste mi na odpoledne nachystali košík s ovocem."

,, Ano pane!" ozývalo se nadšeně.,, Vše bude připraveno!" nebo snad.,, Budete nad míru spokojen."

,, Ehm...děkuju." vydechl jsem úlevně a co nejdřív vypadl ven. I tak jsem se neobešel bez tašky nacpané šumivými lízátky.

,, Takže ses vydal na dráhu zoubkové víly?" zašklebil se na mě Anthony, když jsem dva tucty lízátek vysypal doprostřed jídelního stolu.,, Komu teď padají zuby?"

,, Nejspíš to budu rozdávat na potkání." pokrčil jsem pobaveně rameny. Dnes mi nemohlo nic zkazit náladu.

,, Hmm..." zamyslel se Michael a vzal si jedno lízátko.,, Příště s sebou vezmi skořicové věnečky. Miluju je."

,, Vážně?" podivil se Albus.,, Že ses ještě nezmínil, za těch 7 let." přidal úšklebek.

,, Alice je má ráda." zamumlal a odvrátil pohled od nás. Místo toho začal zkoumat lesk vidličky a počítat na ní škrábance.

,, Takže Alice, jo?" ušklíbl jsem se.,, To se znáte nějak důvěrně. Odhodlal ses ji oslovit?"

,, A co když jo?" oplatil mi a zbavil mě tak dosavadního úšklebku.,, Myslím, že to bylo pěkných pár hodin." malinko zrůžověl a pohlédl na Alice, která seděla na opačné části stolu se svými kamarádkami.

Můj pohled však skončil na mojí rudovlasé přítelkyni. Dneska jí to slušelo snad ještě víc než včera. Dokázal bych se na ni dívat hodiny. Pohlédla na mě svýma nádhernýma tmavě hnědýma očima. S úsměvem kývla ke vchodu a zvedla se, ze svého místa.

Spěšně jsem posbíral své věci a bez loučení vyrazil za ní. Prošel jsem kolem pár dalších studentů a vpadl na chodbu.

,,Dobré ráno.“ ozvalo se kousek ode mě. Lily se opírala o kamennou zeď pár metrů ode mě.

,, Dobré ráno.“ usmál jsem se na ni. Pár kroky jsem překonal vzdálenost mezi námi a jemně ji políbil.,, Moc ti to sluší.“