Trochu jiný Malfoy [HP FF]

9

,, Potřebujete nějakou knížku v oddělení přeměňování?“ po třech záporných odpovědích mých přátel jsem se vydal k zadním regálům. Než jsem však zabočil, uslyšel jsem podivné tiché zvuky...jakoby snad někdo-

V koutě se krčila Lily s koleny přitaženými u těla. Její tělo se otřásalo v tlumených vzlycích. Při pohledu na ni mě bodlo u srdce.

,, Lily?“ zašeptal jsem a přiklekl si k ní.

Opatrně zvedla hlavu a pohlédla na mě přes uslzené oči.,, Scor-“

,, Lily...co se stalo?“ neměl jsem zrovna zkušenosti s uklidňováním plačících osob.,, Ublížil ti někdo?“ setřel jsem jí palcem slzy, které jí máčely obličej.

Nepatrně zakroutila hlavou.,, Jsem tak hloupá-“ vyhrkla najednou.,, Tak neskutečně hloupá!“ rozplakala se ještě víc.

,, Co to povídáš? Lily, nejsi hloupá. Jak tě to vůbec napadlo?“ sedl jsem si vedle ní a objal ji kolem ramen.

,, J-jsem.“ z očí jí vytryskly nové slzy.,, Nedokážu pochopit ani to stupidní kouzlo-“ zlomil se jí hlas.

Pohlédl jsem na knihu vedle ní, které jsem si až do teď nevšímal. Byla to příručka přeměňování pro 5.ročník.

,, Lily, to že neumíš jedno kouzlo neznamená, že jsi hloupá. Každému jde něco jiného, nikdo není bezchybný. Máš od sebe moc velké očekávání...Už se tím netrap, pokud budeš chtít, třeba ti s tím dokážu pomoct.“ snažil jsem se ji povzbudit.

Upřela na mě své uslzené oči.,, Děkuju.“ silně mě objala a zabořila si obličej do mého ramene.

Jemně jsem ji hladil po dlouhých vlasech a šeptal, podle mě, uklidňující slůvka.,, Není nic špatného na tom, že ti nejde všechno.“ opakoval jsem jí.,, To nikomu...“

,, Děkuju za povzbuzení.“ usmála se na mě.,, Myslím, že tvoji nabídku ráda využiju. Pokud teda stále platí...“

,, Samozřejmě.“ přikývl jsem nechávajíc za sebou mé původní plány.,, Jen si zajdu pro věci...setkáme se v prázdné učebně ve třetím patře.“ vstal jsem a následně jí pomohl na nohy.

,, Scorpiusi!“ zastavila mě když jsem byl zrovna na odchodu.,, Můžu tě ještě o něco poprosit?“ po mém krátkém přikývnutí pokračovala.,, Prosím neříkej to Albusovi, nerada bych aby si o mně dělal starosti. Vždyť víš jaký je...snaží se mě chránit.“ usmála se.,, Někdy je to trochu otravné-“

,, Chápu.“ malinko jsem se pousmál a vydal se zpátky ke stolku.

,, Kde máš ty knížky?“ otočil se na mě Michael když jsem zrovna přišel.,, Nešel si náhodou pro ně?“

,, A proč máš mokré rameno?“ vypálila na mě Mary, která se musela přidat k ostatním v mé nepřítomnosti. Ta mi tu teď opravdu chyběla...

,, Asi děravá střecha.“ odfrkl jsem si a začal si balit knihy a veškeré pergameny.

,, Kam tak spěcháš?“ vyhrkla a měřila si mě podezíravým pohledem.

,, Trošku si ji kroť.“ zasyčel jsem k Anthonymu, který se na mě pobaveně zašklebil.,, Nemusíš vědet všechno.“ řekl jsem směrem k ní a přehodil si tašku přes rameno.,, Tak tedy adios.“ otočil jsem se a vyrazil směrem z knihovny.

Rozevřel jsem již už pootevřené dveře opuštěné učebny. Lily tam už byla, stála opřená o tabuli a četla si knihu. Nejspíš právě tu, která byla pohozená vedle ní v knihovně.

,, Co je to vlastně za kouzlo?“ zeptal jsem se místo pozdravu čímž jsem ji malinko vyděsil.

,, Ehm...je to Equumsella. Přijde mi to trochu zbytečné ale...“ pokrčila rameny.,, No to nic.“

,, Equumsella říkáš...“ hodil jsem po ní malinko zachmuřený pohled.,, Myslím, že to v životě nevyužiješ, ale budiž...“ vytáhl jsem svou hůlku.

,, Byla hloupost kvůli tomu plakat.“ přikývla na souhlas.,, Nejspíš toho na mě bylo moc...obvykle nemám sklon k přehánění.“ malinko zvlnila koutky do plachého úsměvu.

,, Dobře...mělo by to být nějak takhle.“ složitě jsem mávl svou hůlkou.,, Equumsella!“

Z poškrábané židle se náhle stal roztomilý poník s bílou hřívou.

,, Páni...jsi opravdu dobrý.“ přikývla uznale a prohlížela si koníka před námi.

,, Mohlo by to být lepší.“ pokrčil jsme rameny a opět mávl hůlkou, abych ho odčaroval.,, Equumsabiit!“ a místo poníka byla před námi opět rozvrzaná židle.

,, Nikdy to nedokážu.“ povzdechla si nakvašeně když se jí to poněkolikáté nepovedlo.

,, Vůbec si nevěříš...vzdala si to ještě předtím než jsi vůbec začala.“ vytkl jsem jí pobaveně.,, Pokud chceš zvládnout složitější kouzlo, musíš si věřit. Představ si jak by měl asi vypadat.“ zkusil jsem jí poradit.

Zavřela oči a na jejím obličeji se usadil soustředěný výraz. Když je znovu otevřela bylo v nich skutečné odhodlání.

Mávla hůlkou a vyhrkla.,, Equumsella.“ v tu chvíli se před námi skutečně objevil podvyživený poník menšího vzrůstu s jedním okem menším než druhým.

,, Dokázala jsem to!“ vyhrkla nadšeně a s výsknutím po mně skočila.,, Děkuju ti! Jsi nejlepší.“ v očích jí zářily jiskřičky jako malému dítěti o Vánocích.

,, Je to hlavně tvoje zásluha.“ usmál jsem se potěšeně, že se jí to doopravdy povedlo.,, Na to nezapomínej. Já ti k tomu jen dopomohl...nic víc.“ zamířil jsem k té vychrtlině, která byla nazývána poníkem. Mávl jsem opět hůlkou a byl pryč.

,, Páni to už je hodin.“ podívala se na hodiny nad dveřmi.,, Asi bysme měli jít, nebo nestihneme večeři.“

,, Máš pravdu.“ popadl jsem tašku a přehodil jsem ji přes rameno.,, Chceš zajít ještě do společenky?“

,, Myslím, že ano...“ přikývla rozhodně.,, Vlastně bych docela ocenila doprovod...“ upřela na mě planoucí pohled.

,, Budu dostačující?“ ušklíbl jsem se a přidržel jí dveře.

,, Myslím, že postačíš.“ zasmála se mému "gentlemanskému" gestu.

,, V tom případě mi bude ctí, slečno Lilyan.“ škádlivě jsem ji poštouchl.

,, Ach ne! Lilyan zní hrozně!“ zatvářila se pohoršeně, ale zakmitaly jí koutky.,, Tak mi naposled řekla teta Muriell.“ nyní se tvářila opravdu znechuceně.

,, Jistě je to velmi milá dáma. Opravdu mě mrzí, že jsem neměl tu čest ji poznat.“

,, To určitě...všechny jen poučuje. Neslyšela jsem ji nikdy vyslovit jakýkoliv kompliment. Řekla mi, že mám tlusté kotníky...připadá ti snad že mám tlusté kotníky?“ zadívala se na svoje nohy.

,, Myslím, že máš hezké kotníky.“ vypadlo ze mě dřív než jsem se dokázal zastavit. Co jsem to sakra řekl...MYSLÍM, ŽE MÁŠ HEZKÉ KOTNÍKY?! Ubožejší kompliment jsem opravdu vymyslet nemohl.

,, Tak to jsou ty tvoje proslulé flirtovní hlášky?“ rozesmála se upřímně.,, Opravdu originalní...“

Pobaveně jsem se uchechtl.,, Kdybych s tebou chtěl flirtovat, stačilo by mi jen málo, aby se ti rozklepaly kolena.“ zašeptal jsem jí do ucha.

Při těchto slovech strnula, ale potom překvapivě prohlásila.,, Tak to zkus...“ vydechla.