Poslední Mág - HP fikce w. Mattheo Riddle

🔮 Dlužíš mi 🔮

Jak jsem slíbila, tak jsem udělala a hned po vyučování jsem si to šupajdila k Brumbálovy do pracovny. Krásně nám to s Mattheem vycházelo, on měl trénink, já byla v ředitelně a pak jsme si řekli, že bychom se sešly u jezera a strávili spolu odpoledne...ach jak klidné plány v této neklidné době.

,,Víš co jsou to viteály?,, zněla brumbálova otázka hned jak zamnou zaklaply dveře ředitelny. Vím jak by měla znít odpověď studentky 3. ročníku kouzelnické akademie...jenže...já se rozhodla Brumbálovy nelhat a o viteálech jsem se dočetla už ve svých 13nácti ze Severusovi rozsáhlé knihovny.

Lera: Ano vím, ale já nad ním nepřemýšlím.

Brumbál: Ano, tak Vám by asi moc k užitku nebyl, vás smrt jen tak nezasáhne přeci jenom v tomhle je vampyrismus výhodou.

Lera: A právě proto netuším, proč když je někdo schopný sehnat si viteál, si raději nesežene upíra co ho promění...jsou takový co jsou schopný to za něco udělat a nepřišel byste tak o svou duši.

Brumbál: Ale jisté nevýhody má vampyrismus taky, abyste si nemyslela, je možné že vy věcně žít budete, ale Vaše magie...Vaše magie nemusí....ovšem toto aktuálně rozebírat nechci.

Lera: Jakože přijdu o magii??

Brumbál: Je to možné. Vaše magie umře ve věku, v kterém by jste za normální okolnosti zemřela vy, ovšem v případě mágů si to netroufám tvrdit...Vaše magie je velmi silná, zřejmě Vás neopustí.

Lera: Ale...

Brumbál: Ale o tomhle se nyní doopravdy bavit nechci, na tohle bude času ještě mnoho...nyní musíme řešit viteály.

Lera: Konkrétně ?

Brumbál: Ty Toma Riddla.

Lera: On nějaké má?

Brumbál: Dle informací, které získal Harry...sedm...možná osm.

Lera: To je hodně blbé, prakticky mu nemohla zbýt duše...a co je to za věci ?

Brumbál: Tom býval k našemu štěstí velmi sentimentální, takže ty věci mají význam, nějaký speciální význam, pro něho konkrétně.

Lera: Aha. Já ho moc neznám, nevím jak mohu...

Brumbál: Denika Toma Riddla už je zničený, jsem si jist, že to byl viteál...teď jen těch dalších 6 anebo 7.

Lera: A já mám pro to udělat co ?

Brumbál: Jeden by se měl podle mě dostupných informací vyskytovat někde na hradě...měl by souviset s Rowenou z havraspáru...Najít ho je teď tvůj úkol, dlužíš mi to.

Lera: I kdybych nedlužila, tohle je problém který se týká nás všech.

Už jsem se měla k odchodu když v tom.

Brumbál: No počkej, ještě někam musíme...

Lera: Pro další viteál ?

Brumbál: Ne...pomůžeš mi s určitou ochranou Bradavic.

Lera: Ale já si nejsem úplně jistá že jsem ta pravá.

Brumbál: Jsi ta nejlepší...

Chytl mě za zápěstí a přemístili jsme se...někam k dalekému břehu jezera co je u Bradavic.

Lera: Ale však v Bradavicích se nesmí přemisťovat.

Brumbál: Být ředitelem má své výhody.

Lera: Ach tak...A co tu vlastně děláme ?

Brumbál: Naše jezero...je tak trochu dírou do naší školy, na povrchu nás chrání všemožná ochranná kouzla, ale pod hladinou...Jezerní lidé jsou zatím na naší straně ale nejsem si jist, jak dlouho tomu tak bude.

Lera: Omlouvám se pane řediteli, ale netuším jak bych Vám s tímhle mohla pomoci...

Brumbál: Jsi mág. A dle mých informací ovládáš element vody, to mi náramně hraje do karet...S mágama to není tak, jak si myslí většina kouzelníků...ani tak, jak si to myslíš ty...Mágové jsou vždy čtyři, vždy čtyři živý, vždy čtyři s magií...když jeden zemře, zrodí se nový, vždy však do čistokrevného rodu...jsou pak vládci svého elementu, těmi pomluvami o jejich vymření se dosáhlo akorát toho, že mágové na své extrémní schopnosti ani nepřijdou a život prožijí ve sladké nevědomosti, ovšem ty jsi na své schopnosti přišla velmi brzo, už v útlém věku...A vím tak tedy, že vládneš elementu vody, vládneš oceánům, mořím, jezerům i pouhé studni...a stejně tak vládneš bytostem které jsou s elementem vody úzce spojeni, mořský pannám, vodním drakům...

Lera: Jezerním lidem...

Brumbál: Vidím že chápeš mé pohnutky.

Lera: Ale já přece nejsem žádná královna.

Brumbál: A jakto že ne, mám v živé paměti jak si tudle vyhrála královnu plesu ?

Lera: Vy víte jak to myslím...

Brumbál: Ano vím, ale máš to v sobě, stačí věřit.

Řekl a shodil mě do vody, utonutí sem se obávat nemusela, pod vodou mohu dýchat, ale jezerní lidé zněli dle všech povídek vždy tak strašidelně a já jim teď měla nakazovat ať brání Bradavice...jak bláhové...

To už se ale ke mě evidentě blížili jezerní lidé, už byli blízko a já nechtěla skončit jako oběd chaluhových monster a tak

Lera: stůjte !

Oni zastavili jako kdyby přeplo...aaaa tak takhle myslel musíš věřit, musím věřit, že to já jsem ta co ji poslechnou a to vždy.

Lera: Chci mluvit s tou co to tu vede !

Přikývli svými hlavami, které měli mimochodem na můj vkus na až moc dlouhých krcích a vedli mě do hlubin jezera, oni se pohybovali ploutvemi já kouzlem...když jsem uviděla jezerní vůdkyni, bylo hned poznat že je to ona, na takovou bytost by jste to asi neřekli, ale byla celá navlečená ve zlatě...postupně jsem jí začala vysvětlovat co se od nich chce a očekává a zdá se, že všechno pochopili a hned druhý den začali svým závazkům dostávat. Všimla jsem si nových hrází v jezeře a taky krásných písečných pláži u jezera z naší strany (ano to byl tak trochu můj výmysl navíc, s ochranou to nemá nic společného, ale tak představte si ten slunečný den hezky na písku namísto na ostrých kamenech).

Ovšem když jsem se toho dne vracela z hlubin jezera, tam nahoře už byla stejná tma jako tam dole...doopravdy jsem tím strávila celý den...ach ne a co naše odpolední plány s Mattheem.