Poslední Mág - HP fikce w. Mattheo Riddle

🔍 Kde jsi byla ?🔎

Když jsem se vrátila k sobě do pokoje, Mattheo ležel u mě na posteli a spal. Ano, poslední dobou tu semnou spával vlastně pořád, dřív často, ale teď už tu v podstatě bydlel. Ani se není čemu divit, svůj pokoj sdílel s Theodorem a i když to dřív bývali kamarádi, po tom co nám provedl ho nemohl, stejně jako já, vystát...přestože Theodore tvrdil, že by to znova neudělal, že takhle to nechtěl , oba jsme věděli své...

Ten večer jsem se ještě zašla osprchovat do prefektské koupelny, klíče od ní jsem vymámila od Draca, v těch normálních koupelnách to doopravdy nešlo. Šla jsem si lehnout vedle Matthea jen tak potichu, abych ho nevzbudila...Nemohla jsme ale přestat myslet na to, že jednou budu odsouzena žít bez magie, byla to tak trochu čára přes rozpočet a docela mě ta otázka trápila...další věc co mě tížila na srdci byli Voldemortovy viteály, najít je všechny a stihnout je zničit dřív, než on zničí nás...je to šibeniční, ale jinak nevyhrajeme.

Ráno mě probudili něžné polibky na krk, musela jsem se usmát ,,Dobré ráno,, řekl ještě chraplavým hlasem rozespalý Mattheo ,,Dobré,, odpověděla jsem, ale stále nechávala oči zavřené ,, Za koho si mě včera vyměnila ? Čekal jsem na tebe hodiny a hodiny.,, co mu na tohle mám asi říct, nechci na něj vybalit všechno najednou, musím mu to nadávkovat hezky postupně a možná vynechat to se ztrátou magie, která ho nejspíš v budoucnosti čeká ,, Za starého dědka, problémy a ploutve. ,, na to ihned opáčil otázkou ,, Jaké problémy jste sakra s Brumbálem řešili u jezera?,, tomu klukovy to sakra pálí ,, Na vysvětlení času dost, ale my jsme zaspali, dělej nebo nás Severus prokleje za to, že jsme došli pozdě.,, ,,Aaaa, měl bych lepší věci na práci než míchat lektvary...,, ,,A jaké prosímtě ? ,, odpověděla jsem mu mezitím co jsme se začala oblíkat ,, No, tak třeba bych tě svléknul z toho co sis teď oblékla, pak bych tě shodil ke mě do postele a do setmění bych tě nepustil.,, ,, Tak nefantazíruj a makej, já se náhodou těším až si dneska přivoním k lektvaru lásky.,, na to obratem odpověděl ,, To si ale stačí přivonět ke mě princezno.,,.

Na hodině lektvarů jsme dneska opravdu dělali lektvar lásky, mě a Nevillovy se ale tradičně nepovedl, teď když každý na škole zná mé jméno a rodiče (tamtamy fungují rychle a spolehlivě), Neville měl dojem že se nám zlepší známky, jenže ona je bohužel smutná pravda, že lektvar lásky mi nikdy nešel...jeden z mála lektvarů, které jsem nikdy neumíchala správně (každý máme mezery). Za to Mattheovy s Dracem se dneska obzvláště povedl, až jsem začala Matthea podezírat jestli mi ho přeci jenom tenkrát nenalil do pití, ale pak jsem si vzpomněla že na mě lektvary vlastně neúčinkují...ale jeho vůni cítím. Severus si myslel, že by bylo vhodné aby každý student věděl, jak mu takový lektvar voní, aby ho mohl v případě potřeby bezpečně poznat, každý si tedy čuchnul...Hermione údajně voněl po knihách a pepermintu, ale jsem si jistá že tam bylo ještě něco, co nám tajila, asi aby se to Cedric nedozvěděl...Mě voněl velmi zvláštně, už před několika lety jsem měla tu možnost si k němu čichnout, ale jeho vůně jakoby se úplně změnila...dřív voněl jako bezpečí, domov, staré dřevo a luční kvítí...kapka soli v mořské vodě... ale dneska...cítila jsem silnou kolínskou, cigaretový kouř a vůbec tu vůni neumím popsat, byla to vůně kterou jsem cítila pouze u něj, pouze u Matthea.

Po hodině si mě Mattheo chytnul, nebudu dělat že jsem to nečekala.

Mattheo: Tak co si cítila ?

Lera: Ty první !

Mattheo: Já se ptal první.

Lera: Ale já sem slečna...

Mattheo: Teda co je tohle za důvody...

Udělala jsem na něj svůj prosebný pohled a...

Mattheo: Cítil jsem tebe, koho jiného...úplně jasný nádech oceánu, sílu silné magie a lilie...přesně jako lilie voní tvé vlasy.

Já se musela usmát...cítil oceán, oceán je moje láska, moje všechno a závislost...magii silnou mám o tom není pochyb a lilie...miluju svůj liliový šampón na vlasy.

Mattheo: Tak co si cítila ty ?

Lera: silnou kolínskou a cigaretový kouř.

Mattheo: To zní jako já (vypadal trochu zklamaně, po chvilce mlčení jsem musela promluvit).

Lera: Neumím být romantik a ty to víš, cítila jsem ještě něco, ale neumím to popsat, vonělo to jako tvá nejhlubší tajemství, jako všechny ty jízlivé řeči co máš, které mě tak štvou, ale ve skutečnosti je prostě miluju a bojím se to přiznat...

Po tomhle mém přiznání se na mě podíval a dlouze mě políbil.

Draco: Ehm Ehm...tohle jsou veřejné prostory a právě máme hodinu obrany proti černé magii.

Lera + Mattheo: Už jdeme.