Poslední Mág - HP fikce w. Mattheo Riddle

💎 diadém 💎

Dneska je den D, dneska je úplněk...Už se cítím jako nějaký vlkodlak co má strach z každého nadcházejícího úplňku...V týdnu jsem si zjistila kde je ta socha havrana, je doopravdy tam kde říkala Christine, ale menším problémem je, že hned vedle má Filch svůj kabinet...a mi tam musíme být přesně o půlnoci, odsunout půl tunovou sochu a ukrást jeden z možná nejcennějších pokladů na škole, to určitě nebude školníkovy, kterému normálně vadí i blbé přezůvky, vadit...

Dlouho jsme řešili jak zařídit, aby Filch o půlnoci nebyl ve svém kabinetu, ale byli to samé blbé nápady až na jeden co dostal Draco ,,Co kdyby se někdo nechal chytit jak má půlnoční rande při měsíčku ? Filch by to šel okamžitě řešit a my bychom měli čas na jiné problémy ,, Tohle byl, musím nechat, opravdu geniální nápad, jenže kdo dobrovolně poruší školní řád kvůli našemu problému...potřebovala jsem aby tam se mnou byl Harry (vlastnil nebelvírův meč kterým diadém zničil), Hermiona (kdyby byl chráněn nějakým záludným kouzlem), taky jsem tam chtěla mít Lenku (aby tam alespoň někdo z havraspáru byl), Matthea (protože bez něj ani ránu) a já tam být taky musela, byl to můj úkol, moje zodpovědnost.

Chtěla jsem tedy navrhnout, ať se role průšvihářů ujme Draco a Christine, ale...Draco měl těch průšvihů za poslední dobu až moc a jeho vyloučení nepřipadá v úvahu a Christine...to je asi ta nejvíc slušná holka kterou znám, je dost možné že by mě s tím poslala někam, jedině kdyby jí snad Draco přemluvil, poslední dobou na ni měl velký vliv, bylo vážně roztomilé jak jsou do sebe zakoukaný, musím je nějak postrčit...

No každopádně koho tedy pasovat do té role...Mattheo řekl, ať řeknu Belle ať jde třeba s Ronem ale...ale Bella teď chodila s Theodorem a riskovat že se pán zla dozví že máme jeho viteál jsem nemohla.

Nakonec to vzal do svých rukou Ron...řekl že on a Hermiona to zvládnou s přehledem a že přeci víme jaké má McGonagalová tresty...jenže já Hermionu potřebuji, postěžovala jsem si, ta mi na to ale odpověděla, že taky potřebuji odlákat pozornost a že tam určitě nebude tak těžké kouzlo, abych ho já nezvládla...souhlasila jsem.

V půl dvanácté se tedy šlo na věc, všichni zúčastnění jsme se sešli v astronomické věži, pár metrů před námi jsme vypustili Hermionu a Rona a nakázali jim, ať jsou před Filchovým kabinetem co nejvíc nahlas...Povedlo se, jen tam prošli už je Filch za uši táhnul do kabinetu profesorky Mc Gonagalové. Teď přišla naše chvíle, kluci se zapřeli do sochy havrana a odtáhli ji o kousek vedle, pod sochou však nic nebylo....
řekla jsem, ať se zklamáním ještě počkají až odbije půlnoc, i když já osobně jsem značně zklamání už pociťovat začala, tolik práce a nic z toho...

Když konečně odbyla půlnoc, měsíční paprsek osvítil podlahu přímo pod havranem a tam se objevila malá schránka....malá schránka na heslo.

Heslem k této schránce jest ,, kdyby se přestal točit svět, kdo všimnul by si hned ?,,

No a já už věděla že jsem nahraná, tahle otázka mi uvaří mozek...jenže Lenka .

Lenka: ,, To je tak jednoduché, tuhle jsme měli jako heslo v prvním ročníku.,,

Všichni jsme se na ní podívali velmi obdivuhodnými pohledy...

Lenka: ,, Vy vážně netušíte ? Přeci jen ten, kdo netrpí pocitem, že se svět točí jen kolem něj,,

Schránka klapla a otevřela se, hned jsem po ní hrábla a opravdu...uvnitř byl diadém v celé své kráse, už mi začínalo být líto že je nutné jej zničit...Mattheo asi zachytil můj pohled a řekl ,,Takhle to má fungovat, má ti být líto to zničit, aby to bylo v bezpečí, nesmíš se tomu pocitu ale poddat a hlavně nezapomínat že je v tom kousek jeho zkažené duše.,, já si toho byla moc dobře vědoma, takže jsem ho předala Harrymu a ten ho proklál mečem....to co se stalo pak bylo divné...takový pocit smutku a neštěstí...jako by nás zahalila temná mlha...naštěstí ale netrval příliš dlouho.

,,Tak a teď to jen odnést Brumbálovy,, pronesl Harry, bylo mi jasné že je to moje úloha a taky mi bylo jasné že do rána čekat nebudu...

Když jsme si všichni popřáli dobrou noc, Matthea jsem poslala napřed, že zachvilku dorazím. Moc dobře věděl kam jdu, už už chtěl pronést něco ve smyslu jestli to nepočká do rána, ale myslím že si uvědomil že nepočká, došla jsem tedy k ředitelně a zaklepala...po delší chvíli čekání se dveře konečně pootevřeli a já vstoupila do místnosti.

Brumbál: Co tak hoří, že se nemůže starý člověk jako já ani v klidu vyspat.

Lera: Vy přece nejste starý....( a rozsypala jsem roztříštěné kousky diadému na stůl )

Brumbál: Vy jste to dokázala !

Lera: Sama jsem na to nebyla...

Brumbál: To je však dobře...přátelství je to, co nás dělá silnějšími...gratuluji Vám, kterým kolejím mám přidat body?

Lera: Všem...zasloužili se o to všichni.

Brumbál: Aaa...spravedlivá...
Brumbál: Děkuji...teď už jen dalších 5-6...

Lera: Omlouvám se, ale proč si pořad nejsme jisti počtem viteálů?

Brumbál: Mám dojem že jeden viteál vytvořil zcela omylem, ale doufám že se mýlím...

Lera: (teď mi to docvaklo) Vy snad myslíte že Harry?

Brumbál: Jak říkám, doufám že se mýlím...prosím neříkej o tom zatím nikomu, snažím se najít řešení.

Lera: Snad nějaké existuje...

Brumbál: Jaké máte plány na prázdniny ?

Lera: Nic moc...asi s Matthem a Dracem zůstaneme v Bradavicich a...

Brumbál: Vymyslete něco lepšího...od září vyráží Harry, Hermiona a Ron hledat viteály...chci po Vás třech to samé, čím víc skupinek budeme mít, tím lépe...

Lera: Tak mi můžeme začít třeba už o prázdninách, klukům to určitě vadit nebude.

Brumbál: Ne ne...to by bylo moc předvídatelné...

Lera: počkat, to znamená že už se sem nevrátíme?

Brumbál: Teď jsou důležitější věci než škola Valerie, ty vlastníš věčné mladí, mohu ti zaručit že pokud se vše povede, ty se sem vrátíš a školních let si ještě užiješ.

Lera: Radost jste mi neudělal.

Brumbál: Poslední dobou je radosti čím dál méně, doba začíná být temná.

Po těchto slovech jsem se pomalu vrátila do svého pokoje, Mattheo si hned všiml mého zklamání, měl snad strach že jsme zničili špatný diadém...uklidnila jsem ho, že diadém to byl správný ale...ale musela jsem mu říct vše, co mi řekl Brumbál...zbytek noci jsem Mattheovy jen tiše plakala do ramene, já nechtěla o tyhle školní léta přijít..Jak to ty tři zvládly celou dobu tajit a být tak šťastní...a nezvládnu přijít o Harryho...