Poslední Mág - HP fikce w. Mattheo Riddle

🫶🏻 Příliš blízko 🫶🏻

Od prvního dne co mám zase volné odpoledne uběhla už nějaká ta doba....jaká to úleva, těším se na procházku do přírody, když nic jiného, tak faunu a flóru doopravdy miluju.

Dneska máme první hodinu věštění, přišla jsem o něco dřív, nemohla jsem dospat a co se týče snídaně, ani jsem dnes neměla hlad. V učebně bylo liduprázdno, tak jsem si sedla úplně k poslednímu stolu a zkoušela si jen tak pro srandu věštit sama. Abyste chápali, Severus na věštby nikdy moc nevěřil a tomu mě taky učil, já byla v něčem ale taková ta typická holka, co ji přijde prostě zábavné zkusit si něco vyvěštit...jak jsem si tak pozorovala kávovou sedlinu v mém šálku...

Draco: Myslíš že si z toho vejrání na kávu vyvěštíš slibnější budoucnost než je zdrhaní před lidmi co se tě snaží zabít (promluv a sednul si naproti mě).

Lera: Taky tě ráda vidím...náhodou, řekla bych že tam vidím klíč, symbol cesty ke štěstí...to nezní tak špatně.

Draco: uka...natáhl se a vzal mi hrneček z rukou...no já nevím jak ty, ale já tam vidím jasný tulipán anebo možná růže.

Lera: A kytka znamená co ?

Draco: Já nevím, ty si tu hraješ na vědmu.

Lera: Fajn, kouknu do učebnice...(nalistovala jsem stránku květiny...tulipán - nová přátelství, růže - láska ) tak podle učebnice je to buď přátelství anebo láska (oba jsme se zasmáli ).

Draco: Tak to doufám že tím ta kávová sedlina nemyslí Pottera...

Lera: Co proti němu máš?

Draco: Mě osobně jen nesedí, žádná nenávist jak si on myslí, ale smrtijedům leží v žaludku možná víc, než ty a Mattheo dohromady...možná není dobrý nápad se s ním kamarádit a stejně tak s Matthem.

Lera: O čem to...

Draco: Nedělej hloupou...s Hermionou, Harrym a Ronem se v klidu procházíš po zahradách a směješ se s nim ve velké hale u nebelvírského stolu....A s Matthem si byla týden zavřená po škole,  protože tě s ním nachytali na chodbě mimo vyučování.

Lera: Takhle to vůbec nebylo.

Draco : Mě je všeho všudy jedno jak to bylo Valerie, ale každopádně se domnívám, že není chytré se bavit s lidmi co na sebe přitahují tolik pozornosti o kterou ty nestojíš.

Lera: Asi si prostě nemůžu pomoct.

Draco: Pak už se tu dlouho nebudeš jmenovat Lera...

Lera: A není tím pádem nebezpečné bavit se i s tebou?

Draco: Vlastně...

Chtěl to doříct, ale najednou ho oslavila ta Pansy, která po něm očividně jede, ani jsem si nevšimla, že se třída začala postupně naplňovat.

Pansy: Jdeš za námi Draco?

Draco: Ano, hned tam jsem, profesorka Pritová mě pouze poprosila, abych tady Leře přinesl chybějící učení které zameškala, hned tam jsem.

Theodore: Tak pospěš kámo, ať ti někdo nezasedne místo.

Draco: (vytáhl nějaké papíry ) Tohle ti vážně posílá profesorka a naposledy ti vřele doporučuji aby sis dávala pozor.

Draco se zvedl a šel ke své partě ( tedy k Pansy, Belle, Theodorovy a Mattheovy). Když jsem se za ním dívala, zachytila jsem pohled Matthea, usmáli jsme se na sebe...

Zbytek dne byl vcelku nudný, o věštění a lektvary jsem seděla s Hermionou a Harrym, Ron se na ně kvůli něčemu naštval, tak seděl raději s nějakými mrzimorskými chlapci. Bylo to fajn, Hermiona se stala takovou tou mou holčičí kamarádkou, vždycky jsem si takovou přála a teď jsem za ní vážně vděčná.

Z poslední hodiny jsem šla sama, Hermiona si chtěla ještě pro něco skočit do knihovny a Ron a Harry už se zase bavili, tentokrát řešili nastávající zápas proti zmijozelu.

Najednou mě z mých myšlenek probralo žduchnutí do ramene.

Mattheo: Čau krásko, kde máš svou dvorní dámu ?

Lera: Co prosím ?

Mattheo: No Hermiona se tě dneska drží jako klíště, tak se ptám kam si ji schovala.

Lera: Jestli s ní chceš mluvit tak šla do knihovny.

Mattheo: Nechci, já chci mluvit s tebou.

Lera : Mluvíš.

Mattheo: Pravda, docela se mi začíná stýskat po těch našich zdlouhavých rozhovorech během školního trestu .

Lera : jestli si myslíš, že něco provedu jen abychom si mohly povídat, tak si na omylu, já nejsem ta co se stydí za přátelství se zmijozelskými.

Mattheo: Vážně ne ? ( otočil svůj pohled k Harrymu a Ronovy, kteří na nás koukali velmi udiveným pohledem, když si všimli že na ně koukáme, rozešly se rychleji směrem ke společenské mistnosti ) Ti dva vypadají že ti to přátelství vážně přejí...

Lera: Asi bych měla jít za nimi, tak pa.

Mattheo: Nezapomeň ! za dva dny je ten ples...

Co už za dva dny...no to snad ne...

Harryho a Rona jsem dohnala až těsně před společenskou místností...

Lera: Hej vy dva, to na mě jako nemůžete počkat.

Ron: Jsme trochu zmatený, jsi na nebelvírský straně nebo na té zmijozelské ?

Lera: nevěděla jsem že to jsou strany.

Ron: Tak teď už víš, tak kdo jsou tvý přátelé ?! My nebo snad Mattheo s Dracem? Ráno jsme tě viděli...

Lera: Samozřejmě že vy! Ale i oni...nemusím si přeci vybírat.

Ron: Ale právě že musíš (prohlásil a zapadl do dveří společenské místnosti).

Harry:  Vybírat si nemusíš, ale dávej si pozor, zmijozelští umí rychle zranit a Draco...

Lera: Draco tě nemá rád, ty nemáš rád jeho...ale není lhostejný ke všem.

Harry: Fajn, v tom máš zřejmě pravdu, ale Mattheo je synem pána zla.

Lera: A já jsem dcerou svých rodičů a přesto nejsem jako oni, on taky nemusí být.

Harry: Ale může, dávej si pozor...jo a Rona to přejde, uvidíš, má dneska den blbec ( poklepal mi na rameno a už se chystal zapadnout do dveří za Ronem...)

Harry: Á vlastně, s kým jdeš na ten ples...no mohla bys...

Lera: (nechtěla jsem aby se stihl zeptat, nechtěla jsem ho odmítat ale) už s někým jdu.

Harry: Aha...

Lera: Tak řekni Cho, stejně po ní pokukukuješ.

Harry: Ta jde s Cedricem.

Lera: Tak třeba by šla Hermiona.

Harry: Té chce říct Ron, kazit mu to nebudu.

Lera: Budu dělat že jsem se neurazila, že jsem až třetí možnost ale....tak řekni Ginny, té by to asi udělalo radost.

Harry: Já myslel že se s Ginny nemusíte a navíc je to Ronova sestra...

Lera: Máš pravdu, s Ginny se nemusíme, ale ona tě má očividně ráda...

Harry: Promyslím to...uvidíme se zítra před zápasem?

Hermiona: No jasně, já a Lera Vás vyprovodíme a budeme Vám dělat roztleskávačky, že ano ?!

Lera: Přesně jak říká...

Harry: tak jo, jdeš taky Hermi ?

Hermiona: Jo jasně, tak ahoj zítra.

Harry: ahoj.

Lera: Usmála jsem se a odešla k sobě do pokoje, ani jsem si nevšimla, jak rychle se setmělo...