Osud to tak chtěl

•3•

,,Tak teď už se nestydíš?" Zeptal se a zadíval se mi do očí.

,,Odpověď. A hned." Řekl ale stále moje oči probodával pohledem.

,,N - nelíbí se mi t - to." Vykoktal jsem ze sebe a uhl pohledem.

,,Ještě se mi nestalo že by se to někomu nelíbilo." Řekl Todroki udiveně, narvovnal se a poupravil si límeček na své unuformě.

,,Máš štěstí, tak si ho drž." Usmál se. ,,Jiná dívka tohle neměla.

Štěstí? Čas trávený s ním má být mé štěstí?

,,Silně se pleteš." Ušklíbnu se. ,,Já o tebe, ani o to tví hloupí doučování nestojím."

,,Jak myslíš." Pokrčí rameny a opře se o lavici za náma.

,,Už musím jít." Hlesnu a začnu si balit věci.

,,Tu úlohu doma dopočítáš. Bude ležet tady na stole vyplněná." Poklepal na stůl.

Odcházím z učebny znechucený jeho slovy.  Oficiálně Todorokiho nesnáším a na tom se nic nezmění. Nikdy!

Představa, že takovéhle doučování budu mít každý den, mě děsí. Zvlášť když mě učí Todoroki. Premiant na fyziku.

Izu, musíš být silný. Za chvíli bude zima a sní přijdou i zimní prázdniny. Snažím se uklidnit.

Až teď mi vlastně došlo, že je skoro konec listopadu. Jsem vlastně rád. Mám rád zimu a všechnu co s ní přichází. Jen možna malinko nemám rád námrazu.

Cestou po škole nezastavuji, ani se neohlížím. Mohlo by se stát, že bych potkal Todorokiho a ten by si mohl usmyslet mě třeba doprovodit.

Oklepu se. S ním nedokážu strávit už nani jeden den. Jak to mám asi vydržet celí týden? Nebo měsíce?

__________________________________________

,,Ahoj Izu!" Volá mamka, když uslyšela cvaknout zámek.

,,Ahoj mami!" Zavolal jsem na oplátku a vešel dovnitř.

Odložil jsem si věci a šel za nj do obývacího pokoje. Když ma směnu az dlouho do noci, tak většinou bývá v obýváku.

Přisedl jsem si vedle ní a složil nohy na turka.

,,Tak co doučovaní." Ptá s es rozjaněným obličejem.

Úplně se mi o tom mluvit nechce.

,,No... Je to strašný." Řekl jsem na rovinu, čímž mamce úsměv povadl.

,,To ti to tak nejde?" Zeptala se nechápavě.

,,No to taky." Přitakávám. ,,Ale k tomu mě doučuje jeden kluk z vedlejší třídy." Vydechnu otráveně.

,,Fakt ho nenávidím." Řeknu a unaveně si opřu hlavu o měkké opěradlo pohovky.

,,Aha, tak to jo." Dodala takovím tí tónem ala Todoroki a zasmála se.

Ten tón kterým ty řekl mě vyvedl z míry a prudce jsem otočil hlavu k ní.

,,Kdybys ho viděla tak by tě to žertování přešlo." Dodal jsem na svou obranu. ,,Má arogance víc jak peněz."

Mamka se však jen stále usmívá a pokyvuje hlavou, ,,Izu, víš ale kdyby se ti líbil tak -"

,,LÍBIL?! Mami co to plácáš?" Nenechám jí to ani doříct.

Není to poprvé co si mamka myslí, že se mi líbí kluci. Já už ale nevím jak jí to mám vysvětlit!

Je to tak ponižující konverzace.

Teď bych si přál abych se propadl sto metrů do země, nebo aby mě něco s.etlo z povrchu zemského.

,,Víš co? Musím si dělat úkoly." Vychrlím najednou abych opustil tuto strašnou konverzaci.

Rychle vstanu a odejdu pryč, zatím co mamka se mi směje.

Jak ji tohle mohlo napadnout?!

Hello Bagety!🥖 Vím tahle kapito je trochu nednější, ale ta příští bude už o něco lepší!😅🪷 A jak se jinak máte?
Tak Pay pay🪷✨😁