Osud to tak chtěl

•14•

Todorokiho pohled:

Ponořil jsem ruku do vody. Midoriya se jí chytl, ale držet jsem ho musel já.

Slílu na udržení nebo alespoň na minimální stisk už neměl.

Prudce jsem ho vytáhl na led a sevřel ho v náruči.

,,Midoriyo? Midoriyo?!" Křičel jsem.

Jako odpověď se mi dostalo jenom tiché zamručení.

Sundal jsem z něho brusle, šálu a bundu a navlékl jsem ho do mé bundy a ovázal mou šálou.

Jeho durch mokré věci jsem si ovázal kolem pasu a přezul jsem se do bot.

,,Neboj, bude to dobrý." Řekl jsem tiše a vzal si ho do náruče.

Rychle, skoro až v poloběhu, jsem šel ke mě domů.

Naštěstí tam otec nebude.

Mám o Midoriyu strach. Klepe se, nádechy a výdechy jsou jen slabé doušky vzduchu.

Doběhl jsem domů.

Šel jsem s ním ihned do pokoje a položil ho na mou postel.

Převlékl jsem ho do mého, suchého oblečení ze skříně a ještě mu přetáhl svetr.

Jemě jsem ho přikryl.

Jediný pohled na něj mi drtí srdce.

,,Todoroki... Ty seš takovej DEBIL." Pěstí jsem se vztekem bouchl do čela. ,,Debil, debil, DEBIL!"

Byl jsem na sebe naštvaný. Kdybych ho tam nebral, nic by se nestalo. Hlavně že jsem mu řekl že ten led je pevný.

,,Todoroki?..." Uslyšel jsme slabounký hlásek. Skoro neslyšitelný.

Rychle jsem jsem si k němu klekl.

,,Lehl by sis za mnou? Je mi zima." Řekl pološeptem.

,,Samozřejmě." Souhlasím a přilehnu si za ním.

Lehl jsem si k jeho zádům a ucítil jsem jak se chvěje.

Přitiskl jsem se blíž k němu a mé teplé ruce jsem mu zasunul pod tričko přímo na hruď a břicho, aby ho hřáli.

Takhle mi to vždycky dělala máma.

Byl tak roztomilý když spal.

Jsem rád že mohu být u něho tak blízko a vědět že je se mnou a v bezpečí.

I když o tom polsedním začínam pochybovat.

Pozorně jsem sledoval každý rys jeho obličeje.

Jednu ruku jsem vytáhl z pod jeho trička a jemně prsty odhrábl neposedné pramínky vlasů z jeho obličeje.

Prsty mi mírně sjeli k jeho rtům a přejel jsem po nich.

Začervenám se.

Musím se kousnout do rtu.

Strašně bych ho chtěl políbit. Alespoň jednou.

Pomalu se nad něj nakloním, abych mu mohl dát polibek na tvář, ale zaváhám.

Nemůžu... Nemůžu mu to udělat.

Zvedl jsem hlavu zpět. Nejde to. Jestli mu chci dát pusu - třebaže letmou - přeji si, aby to cítil.

Taaaaak a tady je po delší době už 14. kapitolaaaaa!😁😱🪷🥖 Nemohu tomu věřit! Jste dokonalí Bageťáci!🥖🪷
Tak Pay pay 🪷✨😁