Osud to tak chtěl

•1•

,,Midoriyo, celé špatně." Povzdechla si nepříčetně učitelka, nad testem z fyziky. ,,Opět.''

Nechápu to. Vždyť se doma drtím fyzikou skoro pořád, ale pokaždé to napíšu na pět, v lepších situacích na čtyři. Mírně si povzdechnu a skolpím zrak na lavici.

,,Jestli s tím nezačneš něco dělat, tak propadneš." Poučovala mě a mávala testem v ruce.

Unaveně jsem si opřel čelo o chladnou lavici, abych schladil myšlenky a vymyslel nápad, jak doma vymluvím další pětku.

Konečně zazvonilo.

Zvedl jsem se z lavice a protáhl ztuhlé tělo.

,,Midoriyo, proč se neučíš na fyziku když víš že ti nejde?" Zeptal se nechápavě, můj kamarád Iida.

,,Já - se - učím." řekl jsem s dúrazem na každé slovo.

Ale Iida si je povzdechl a zavrtěl hlavou.
Někdy mě to jeho puntičkářství štve.

Z tašky jsem vytáhl mírně pomačkané sešity na následující hodinu.

Na štěstí, celé vyučování proběhlo rychle a bez dalších špatných známek.

Zvonek ohlašijící konec celého dnešního vyučování zadrnčel. Zabalil jsem si věci a byl připraven k odchodu.

Odcházím za třídy a snažím už se na nic nemyslet.

,,Midoriyo." Zastavil mě hlas.

Otočil jsem se za směrem volání a spatřil moji paní učitelku fyziky. Při jejím boku stál chlapec, zřejmě stejného ročníku, o hlavu vyšší a s půlenými vlasy.

Přišel jsem blíž a na sucho polkl.

,,Tohle je Shoto Todoroki." Začala vysvětlovat a na obličeji se jí vyrýsoval menší úsměv.

,,Je z vedlejší třídy a abych pravdu řekla, je to třídní premiant  na fyziku." Její nadšení v hlase mi napovídá, že to bude něco o spravení mích známek z fyziky.

,,A - aha." Pokusil jsem se prodrat do konverzace alespoň pár slov z mé strany, ketrá zatím zarytě mlčela.

,,Napadlo mě - a Todoroki souhlasil - že tě na fyziku bude doučovat." Chlapec jen s úsměvem pokýval hlavou.

Cože?! Doučovat?! Nadchl jsem se abych řekl něco na svou obranu, ale učitelka mě skočila do řeči.

,,Žádné ale!" Okřikla mne.

Todoroki se jen tupě uchechtl, což upoutalo moji pozornost a donutilo mě to, se zamračit.

,,Koukej se na mě když s tebou mluvím!" Vřískla a její nadšení z doučování hned odpadlo.

,,O - omlouvam se. Jenže..."

,,To stačí Midoriyo." Sykla a zvedla výzražně prst.

Moje hrdlo se vztekem sevřelo a  ruku jsem vzaťal v pěst.

Nesnáším fyziku! A tu tupou učitelku, i s jejím tupím doučováním taky!

A první kapitola je venkuuuu!💖😅 Tak doufám že tuto knihu už konečně dopíšu😅😑. Přeji pěknou zábavuuu!!
Pay pay💖🪷✨