Osud to tak chtěl

•19•

Pevně mě svíral - div mi nerozmačkal hrudník, ale nechal jsem ho. Chtěl jsem mu věnovat pocit ujištění že je vše v pořádku.

,,Už bychom měli jít." Poznamenal jsem.

Todoroki pokýval hlavou, povolil sevření, stoupl si a mě pomohl na nohy.

,,Hlavně že se nic vážnýho nestalo." Pousmál se a rukávem si otřel zvlhlé oči.

Rozešli jsme se a normálně se bavili, jakoby se nic nestalo. Stále jsem však slyšel jak se mu občas lámal hlas.

Cítím se hrozně a vyčítám si, mé hloupé rozhodnutí zachránit mrtvého ptáčka.

Jak Todorokimu muselu být, když mou smrt viděl před očima?

Jak bych se cítil asi já?

Představa že Todoroki, zůstane stát na silnici, jen pro to, aby zachránil něco co už je mrtvé a k tomu jen tak tak ho ztrhnu ze silnice, je strašná.

Hrozně bych se na něho zlobil, ale zároveň byl rád že se mu nic nestalo.p

Proto po cestě už nevymýšlím žádné podobné hlouposti.

___________________________________________

Když jsme dorazili na místo, stáli jsme před obrovskou vilou.

Překvapeně jsem na ni koukal a nedokázal od ní odtrhnout oči.

,,Je tak obrovská!" Vydechl jsem užsle.

,,A co jsi čekal?" Zasmál se Todoroki.

Popravdě ani nevím co jsem čekal.

,,Ani nevím." Pokrčím rameny.

,,Tak jdeme." Zalavel a šli jsme k hlavním dveřím od kterých byla slyšet hlasitá hudba.

Hlavní vchodu hlídal nějaký pán s tebulkou a papíry v ruce. Jaký bohatý blázen to musí být, že má i vlastní security?

,,Jméno?" Zeptal se tvrdě, bez jakéhokoliv zájmu.

Ani si nesundal brýle, takže nevíme jestli se kouká vůbec na nás, nebo jen dělá že si nás všímá.

,,Shoto Todoroki."

,,A ten druhej?"

,,Můj doprovod."

Pán pouze přikývne a otevře nám dveře.

V obrovské hale blikají barevná světla a hraje hudba, přez kterou jen ztěžka můžeme něco slyšet.

,,Dej mi kabát." Řekl Todoroki, ze zadu chtl můj kabát a svlékl ho ze mě, jakoby byl nějaký můj sluha.

Nebo spíš gentleman. Jo, to zní lépe.

Pověsil naše oblečení na přeplněný věšák.

,,Děkuji moc." Poděkoval jsem.

,,Nemáte za co pane Izuku Midoriyo." Zažertoval klasickým francouzským tónem a zhluboka se poklonil.

Zasmál jsem se a abych nepokazil srandu, poklonil se také.

Přišel k nám nějaký tmavovlasý chlapec.

,,Ale, Todoroki se uráčel přijít." Řekl místo pozdravu.

,,Jé, Goshany rád tě vidím." Odpověděl Todoroki sarkasticky a odvrátil od chlapce pohled.

,,Ale určitě zas jen kvůli hezkým holkám, viď?" Rýpl si do něj Goshany.

,,Samozřejmě. Taky co jinýho." Odfrkl frustrovaně Todoroki.