Osud to tak chtěl

•16•

Několik dní jsem strávil v nepříjemných horečkách a bolestech celého těla. Bylo mi hrozně. Každý den jsem se cítil že umírám, i když jsem většinu času prospal.

Teď už mi je lépe, ale stále mám od mámi nastavený klidoví režim.

Sedím u psacího stolu a z nudy se otáčím na točící židly. Taky co jiného dělat.

Pozoruji sněhovou závěj venku. Všude je namrzlo. Bylo hezké mít bílé Vánoce.

Vánoce u nás byli zajímavé. Byl jsem stále v polospánku, ale byli fajn.

Zamrzlé ulice mi připomínají ten den s Todorokim. Ještě se neozval.

Mám spoustu otázek. Skoro nic si nepamatuji.

Co když si myslí že se na něho zlobím?

Vždyť se nezlobím. Nebyla to jeho vina, byla to jen náhoda.

Z přemýšlení mě vytrhne zaklepání.

,,Izuku, běž ozevřít!" Zavolala na mě mamka z kuchyně.

Neochotně jsem se zvedl a šel otevřít.

,,Todoroki?"

,,Ahoj Midoriyo." Pozdrvil Todoroki s milím úsměvem.

,,Co tady děl.... Tedy - ahoj Todoroki." Řekl jsem překvapeně.

Dveře jsem rozevřel ještě o něco víc, aby mohl dovnitř.

Vyzul se o odešli jsme do pokoje.

,,Ahoj Todoroki!" Vyjekla mamka, když přišla  nám vlezla do pokoje. ,,Nechcete pití, nebo něco?"

,,To je dobrý mami." Usměji se.

,,Tak já nebudu rušit." Zasmála se a zavřela za sebou.

,,Tak jak ti je?" Zeptal se Todoroki.

,,Jo, je mi fajn." Pousměji se.

Mlčky stojíme na proti sobě, nic neříkáme jen nervózně těkáme očima po místnosti.

,,Midoriyo, strašně se omlouvám." Prolomil to hloupé ticho, ale vůbec nechápu proč se omlouvá.

,,Nechtěl jsem aby ses propadl pod led."

Nadechuji se, abych mu něco řekl ale on mě předbíhá.

,,Prosím nezlob se na mě!"

,,Todoroki...."

,,Stašně mě to mrzí!"

,,Todoroki!" Zvíšil jsem hlas, aby zmlkl.

Spatřil jsem, jak se mu leskou oči.

Tiše jsem si povzdech a přitáhl si ho do objetí. Pevně jsem ho stiskl načež mi stisk oplatil.

,,Todoroki já se nezlobím. Nebyla to tvoje vina." Říkám skoro pološeptem.

Cítil jsem jak pokýval hlavou na souhlas.

Slyšel jsem jak se zhluboka nadechuje, aby potlačil smutek.

Přez silný tlukot srdce, jsem nelsyšel ani vlastní myšlenky.

Začal ksem ho konejšivě hladit po zádech.

Cítím jak rudnu.

Co to se mnou je?

Pak jsem se od něho odtáhl a rychle jsem odvrávrátil pohled, aby si nevšiml mích rudých tváří.

,,Příště to můžeme zopáknout, co myslíš?" Zeptal se tím svým arogantním přízvukem.

Mírně mě děsí jeho náhlá změna nálady.

,,To určitě ne." Zasměji se. ,,Ale zase někam zajít můžeme."

Sedl jsem si na postel a Todoroki na točící žildi.

Pozorně se na mě díval. Dost mě to znervóznilo, cítil jsem kapky potu na svém čele.

,,Nech toho!" Okřikl jsem ho.

,,Čeho?" Zeptal se a usmál se.

To snad nemyslí vážně.

,,Nekoukej se na mě tak!" Odsekl jsem a obličej si skryl dlaněmi.

,,Proč? Protože se červenáš?" Uchechtl se a rukami si podložil bradu.

Pohled ze mě ale nesundal.

,,Já se nečervenám." Procedím skrz dlaně.

,,Myslíš že jsem si toho nevšiml?" Zeptal se překvapeně.

Musím přiznat že jsem doufal že jeho arogance se z něho vypařila - jako pára z hrnce, ale opak je pravdou.

,,Seš roztomilý ldyž se červenáš."

Cože?!

,,Já se NEČERVENÁM!" Odkryl jsem si obličej, aby jasně slyšel co mu říkám.

Todoroki pokrčil rameny. Tlemí se a vypadá že si myslí svoje.

,,Todoroki, nemáš hlad?" Vběhla do pokoje máma.

Silně jsem doufal že nic neslyšela. To by byli zase proslovy.

,,Ne ne. Už stejnak musím jít." Zvedl se, pobral si věci a odešel ke dveřím.

Samozřejmě ho jdu vyprovodit.

Obul se a pak si nasadil kabát a šálu.

Todoroki už byl nachystaný k odchodu, ale viděl jsem že tu šálu má uvázanou špatně. Vůbec by mu nechránila krk před prochladnutím.

,,Počkej, ta šála..." Vydechl jsem a šálu mu upravoval tak, aby alespoň k něčemu byla. ,,Už je to dobrý."

Drobně jsem se na něho usmál. Naše oči se setkali.

Stojíme a koukáme se jeden druhému do očí.

Todoroki se sehl blíž ke mě a políbil mě.

Zmocnil se mě stejný pocit jako minule. Nevím co udělat.

Mám ho odstrčit? Nebo mu prostě jen něco říct?

Todoroki se odtáhl a drobně se usmál.

,,Díky zlato. Už musím jít." Otevřel dveře a rychle odešel.

,,Ahoj." Špitl jsem.

Bylo už sice pozdě a nezáleželo na tom, ale Todoroki my zpomalil celí můj organismus, takže jsem nestačil zareagovat dřív.

Hello Bageťáci 🥖✨! Další kapitola je veku!❤️ A jsem na ni hrdá.😅 Každopádně velký DĚKUJI  za hvězdičky🌟! Doufám že se vám líbilo.
Tak Pay pay 🪷✨😁

PS- v kategorii "Gey" je tato kniha na 2. místě ( v momentální době😅)!!🥖🌟 Absolutně netuším podle čeho se to porovnává, ale i tak!!✨🥖🪷