Odemkl jsem dveře, ani se nepokouším pozdravit, neboť vím že máma má dnes dlouhou směnu opět až do noci.
Odkládám si věci a jdu rovnou do postele.
Přemýšlím nad tím dneškem.
Zvedl jsem ruku, kterou jsem mu dežel ústa a ze všech stran si jí prohlížel jakobych na ní něco viděl.
Promnul jsem ji mezi prsty.
Proč se Todoroki tak tupě ptal?
Tak co bych měl čekat od syna z bohatý rodiny? Vždyť mu na krku vysí každá holka ze školy. Myslí si že se mnou to bude stejný?
To se ale plete.
Cinkl mi telefon.
Svou pozornost z ruky jsem přemýstil na telefon.
,,Proč mi píše Todoroki?" Zeptal jsem se sám sebe.
___________________________________________
Todoroki: Ahoj
Já: Proč mi píšeš?
Todoroki: Chybíš mi
Já: Vždyť jsme se vyděli před chvílí
Todoroki: To nevadí
Já: Ale mě jo.
Todoroki: Mám pro tebe blbou zprávu😅
Já: A jakou?
Todoroki: Škola se zítra brzo zavírá takže nemůže proběhnout doučování
Já: Díky bohu.
Todoroki: Ale bylo by lepší kdybychom se i tak sešli
Já: Já si myslím že to bude v poho
Todoroki: Hele s fyzikou seš fakt marnej, chtěli by to, aby jsme nestratili ani jedno doučování. Tak co třeba u vás?
Já: Tak fajn.
Todoroki: Ok, tak čau zlato😉
___________________________________________
Měl jsem sto chutí mu napsat, ať mi tak neříká, ale v jeho případě je to zbytečné.
Otráveně si povzdechnu a zavřu oči.
Musím si pročistit myšlenky.
Hello Bageťáci🥖, omlouvám se že tahle kapitola je trochu kratší, ale ta příští bude delší!🥰😎
Tak Pay pay 🪷✨😁🏵️
ČTEŠ
Osud to tak chtěl
Fiksi PenggemarIzuku Midoriya sympatický 16-ti letý chlapec, žije normální život dokud nedojde k osudovému setkání, s arogantním chlapcem Shotem Todorokim. Je zcela přesvědčený, že ho nenávidí, ale co když bude přinucen s ním trávit čas? Změní to na jejich vztahu...
