Illic - Támhle

Nicméně

Dívám se na hvězdy,
stříbrem a slzami pokrytý prach,
rozprávím se svými běsi,
že z toho, co se může stát mám strach.
...
Znovuprobuzení bolí,
jako bys do srdce vrazil dýku,
pocitů osamění a spříznění snažím se uniknout,
obléci se do kamenné košile zvyku.
...
Když se v tvých očích zří oceány dálek,
co ukázat mi chceš,
důvody dlouhotrvajících válek
s pocity, se kterými se přeš.
...
Sedím ve vlaku projíždějícím krajinou,
čtu si tvé klidné zprávy,
co tvoří pomalu a jistě
neprozkoumanou planinu.
...
Tvá dlaň, co mi v myšlenkách nabízíš,
přátelství z humoru a sympatie,
úsměv, se kterým mne vybízíš
v ústrety tvé fantazie.
...
Je to těžké, složité,
popřít chuť, tendenci nad tím uvažovat,
vidět možnosti důležité
tam kde možná nejsou.
...
Hudba šílenství,
co se mi v hlavě opět ozývá,
usměvavé tajemství,
co se mi na rtech přehrává.
...
Tak slyš, s jiskrou v oku se na tě dívám,
stojím v černém kabátu pod lampou
v mlze hluboké snívám,
že si všimneš, že ze stínů se na tebe dívám.
...
Nenávist a láska,
přátelství a nepřátelství,
jako Jin a Jang
doplňují se ve svém zoufalství.