Illic - Támhle

Tulák

Vázán na sny přec tak tajemné,
doufá ve zvrat v příběhu.
Kdy myšlenky postavy a autora vzájemné
spojí se v cesty průběhu?
...
Sedí za stolem dubovým,
zpívaj slova inkoustem tvořena.
Mluví tulák hlasem medovým,
křičí myšlenka do hlavy mi vložena.
...
Někdy se prostě jen ptám,
kdo tu drží otěže?
Zda jsem autorem sám...
Fantazie oživlá sama píše, že?
...
V brzkých ranních hodinách... ach,
příteli proč mne spát nenecháš?
Sny po probuzení mění se v prach,
ale tvůj příběh mne stále posouvá.
...
Když prázdno v duši mne uspává,
plavu v hlubinách ledových,
v tu mé tulácké alter ego ožívá,
volá mne zvonky v časech zlých.
...
Jistým krokem hory, světa kraj překročíš,
s úsměvem na rtech a větrem v zádech.
Už zase tě volá, zastavit se nestačíš...
další stránka, stezka nová v plánech.
...
A tak s prsty od barev a inkoustu,
slza radosti stéká mi z tváře.
Díky ti malý poutníče za tu vláken spoustu,
pavučinek spoje, tvá tichá slova stoupající z pod polštáře.
...
Když půda byla zčernalá,
zkáza ohně a zloby ve vzduchu,
pomohla mi tvá ruka pomocná,
znovu jako Fénix vstát z popela tichého ruchu.