Létající zámek
z příběhů a pohádek,
létá v dálkách myslí tvé,
v odlesku očí slečny zasněné.
...
Představy ty štěstí plné,
zvonků smíchu, jasné záře,
když ranní mlha stoupá z listů,
perlí zrnka rosy na zmrzlé tváře.
...
Jak chodíš po zmrzlé trávě,
aniž bys ani stéblo nezlomil?
jak můžeš myslet střídavě,
jak bys meze reality a fantazie ochromil?
...
S pery křídel natažených v protivětru,
vidíš do dálky několik kilometrů.
Jako jíl na kamenu, co tě stmeluje,
v proudu řeky pohledů osoby, co tě potřebuje.
...
Věk jako pouhé číslo v proudu řeky času,
poslouchej starších stromů sílu hlasu,
co vypráví ti historii dávnou,
kterou také ty uzříš jednou.
...
Když skleněnky se změní v slzy,
když rty se jemně dotknou,
jako list spadený na hladinu vody,
vezmou city s sebou.
...
Mládí, stáří, šedý věk,
co vlastně tě přiměje dospět?
Proč jen nezůstat dítětem,
v unaveném těle dospělém?
ČTEŠ
Illic - Támhle
PoetryTámhle někde, v dáli zrádné, zří tvé oko texty jasné. ... Sbírka poezií, které se občas vynoří z hloubi mé mysli. Zda povedených či nikoli, to ponechám na vkusu každého z vás. ... Slova časem podepsaná, každá z nich je příběhu strana.
