Illic - Támhle

Stín

Na pomezí dne a noci
stojí muž v rudé záři,
opíjí se v temné moci,
co jak můra leží mu v dlani.
...
Chlapec beze jména,
co prodírá se davem, všichni mu jsou soci,
tmavý plášť spadá mu na ramena,
eminence mezi stíny, s nimiž loví v noci.
...
Němé hvězdy hladí mu dlaně,
když ruku smočil v jejich záři.
Co je v jezeře, v hloubi na druhé straně?
Dobro či zlo? Ne, on volí hranici, vidí za ně.
...
Když hudba klavírní o kámen se odráží,
tam v labyrintu pod dvěmi městy.
Povlak barevných skel na rtech se odráží,
když vitráží pluje, ví, že je to volba cesty.
...
Když vzdal se života pro umění bojové,
když magie vstoupila mu do žil,
když do dalšího světa se reinkarnoval,
když nadále už nesnil, ale žil.
...
Císař mezi armádou stínů,
od bolesti je zachránil a lovu stínů zasvětil.
samotným dal rodinu,
tak mlád, přec život maskou posvětil.
...
Jako slabý vystupuje na světle,
s tmou roste na síle,
ohnivé lilie tmou prokvetlé,
přec neznámý, je pro jiné jako světlo bílé.
...
A tak se zrodila legenda,
rebel s mocí temného boha,
ničí stíny, ač sám stínem, pravda,
zbavuje svět nejhorších a zná moudra mnohá.