Podsvětí - Zvrhlý a Zvrhlejší

Kapitola 18

<C•A•M•E•R•O•N>

,,Redfoxi snažíš se mi zde nakecat, že Balud svými slovy nasral nějakého náhodného zabijáka na ulici, kvůli čemuž skončil s proříznutým hrdlem na dně jezera?'' mračí se na mě podestřívavě Cobin, zatímco já si jen s nezájmem malým nožíkem čistil špínu z pod nehtů.

S Tomoem, Derekem a pár dalšími jsme upravili pravdu, kterou nám sdělili zaměstnanci Hřejivého Pelíšku v jejich ubytovně. Mohli jsme si vymyslet celý nový příběhy, ale s tím by se hůře pracovalo. Se špetkou pravdy je to vždy lepší. Kvůli úřadům se jen upravili kamerové a jiné elektronické zázanmo, což Tomoem zvládl levou zadní, a zbytek bylo jen zakrýt pravé stopy a vyzvořit falešné.

,,Nic ti nenakecávám, říkám ti, jak to je. Měl bys být rád, že jsem se vůbec namáhal hledat tu tvojí cvičenou opici.'' řeknu s lehkým zavrčením, ale stále znuděným tónem hlasu.

Byly jsme v mé kanceláři, kterou jsem využíval k podobným, dejme vzato "obchodním'' konverzacím, jako tomu bylo dnes s Cobinem. Nebylo to místo, kde normálně pracuju, ale rozhodně jsem nehodlal si brát někoho, jako je Lionel Cobin, do svého domu, i když se jednalo jen o přechodnou adresu.

S nohama na stole, i když to je něco, co zrovna já nemám rád, jsem seděl uvolněně na své židli. Na sobě jsem měl jen kalhoty od obleku, oxfordky bezdírek, a bílou košili s pár rozeplými knoflíčky. Bez saka, nebo jakékoliv vesty. Protože taková ta vizáž, kdy se rychle obléknete, abyste vypadali slušně, ale ve skutečnosti se vám do toho nechce, a zároveň je vám to fuk, jak vypadáte, a jak působíte.

Bylo krásně vidět na Cobinovi, jak ho to štve, že ho vůbec neberu vážně. ale já to ve skutečnosti beru smrtelně vážně, jenže to jsem mu nehodlal dát najevo.

V našem světě, kde převládá jen to špatné, je jedným ze způsobů, jak udržet lidi ve strachu z vás, to, abyste je drželi v časté nervozitě ve vaší blízkosti.

Cobin se na mě mračí s nedůvěrou a já mu pohled oplacím jen s ledovým klidem.

,,Vážně myslíš, že ti to budu věřit?'' zavrčí, a já si frustrovaně povzdechnu.

,,Věř si čemu chceš, ale nemám důvod zbavovat se tvých osobních strážců, abych tě k něčemu přinutil, hlavně potom, co jsem tě už k něčemu přinutil.'' ušklíbnu se na něj, což donutilo Cobina zase zavrčet. 

,,Co když ti tu smlouvu odmítnu podepsat?" zkouší poslední pokusy na to, aby vyklouzl z mé sítě, ale měl na to moc pozdě, a nulové šance.

,,Víš moc dobře, co se stane. Všechna tvoje špína bude zítra veřejná pro svět." připomenu mu a vzhlédnu k němu, a na moment si přestanu čistit nehty nožem. Lehce sebou cukl. 

,,Tohle není fér. Nic jsem ti neudělal!" začal se vztekat. 

,,Život není fér, ani tenhle svět není fér, a to bys měl dobře vědět, Lioneli, taky jsi moc nebyl fér k ostatním." řeknu nahlas, ale hlavou mi zní jinačí slova.  Moje mysl se jako skoro pořád zase zatoulala k Senjimu. Jemu ničí život, a díky tomu to je pro mě osobní. Začínám být posedle majetnický, ale jakmile jde o mého andílka vidím rudě.

,,Jak mám věřit, že neskončím, jako Balud?'' zeptá se mě. Ten chlap mi fakt už nehorázně lezl na nervy, a nejraději bych ho skopl do jezera, na jehož dně je teď ta jeho cvičená opice, ale bohužel jsem si to nemohl dovolit, kdyby zemřel Cobin hned po Baludovi, bylo by to dovné, a mohli by po tom začít pátrat úřady, což by nebylo dobrý.

,,Jak tomu máš věřit nevím, ale dám ti radu, neser vrahy.'' řeknu jednoduše s ironii v hlase, jelikož pochybuji, že existuje někdo koho by Lionel Cobin nebyl schopný nasrat.

,,Jsi zkurveny zmetek Redfoxi.'' zase na mě Cobin zavrčí, ale přitáhne si k sobě papíry, které celou dobu leželi na desce mého stolu, kousek od místa, kde jsem měl nohy.

Se zamračením se Cobin pustil do čtení smlouvy, a já ho bedlivě pozoroval. Viděl jsem každé znechucené nesouhlasné ohrnutí jeho vrchního vrtu v jeho tmavě hnědo šedých vousech. Bylo mi jasné, že se mu sepsaná smlouva nelíbí, jelikož tam byly zmínění všichni zaměstnanci i hračky, aby mě nemohl znovu obechcat. Nakonec však sáhl po peru, které také leželo na stole. Sevřel ho tak, že jsem si myslel, že ho snad rozlomí díky vzteku vejpůl, ale nestalo se tak.

Naopak udělal to, co jsem po něm chtěl. Podepsal smlouvu, díky, které mi oficiálně prodával Hřejivý Pelíšek. Hned po tom, co ztichlo nevrlé škrabání pera, se pohl Derek, který do teď stál po mé levé straně kousek od dveří. Přišel blíž ke stolu, a položil na něj malé kovové zařízení, na kterém svítila na obrazovce částka čtyřicety milionů yennů. Bylo to přenosné zařízení s měnou.

,,Plnohodnotná cena, na které jsems e dohodli, a která je uvedená ve smlouvě, kterou jsi teď podepsal.'' řeknu a sáhnu jedno rukou do šuplíku. ,,A tady je něco od cesty.'' řeknu a hodím po Cobinovi provokativně a výsměšně zároveň několik bankověk, co některé začnou létat vzduchem, a jiné ho trefili  do tváře a hrudi.

Cobin šokovaně rozšířil oči, ale hned se vzpamatoval, a začal sbírak bankovky, které se teď váleli všude kolem.

,,Už chápu, proč sis pořídil bordel.'' poznamenám, když sem ho sledoval, jak chamtivě a rychle na jeho vyšší věk, sbírá bankovky. ,,Sám jsi prodějná děvka.''

Ještě chvíli ho sleduji, jak sbírá bankovky, než jsem sundal nohy ze stolu, a zvednu jsem se ze židle. Nůž jsem si zasunul do kapsy.

,,Dohlédni na něj a pak ho vyprovoď.'' řeknu Derekovi, který jen kývl hlavou na znamení, že rozumí. Prošel jsem kolem Dereka a ven dveřmi na chodbu, kterou se rozezněli moje kroky.

Jak jsem se dál vzdaloval od své kanceláře na tváři se mi pomalu začal zvětšovat úsměv. Bylo to dokončeno. Jsem majitel Hřejivého Pelíšku. Momentálně jsem i pánem Senjiho. Mám k němu blíže, už není tak nedosažitelný, jako ještě před pár okamžiky. Mohu ho teď více poznat, a kdo ví, co vše nám bude osud přád. Budu se modlit k dávným bohům, aby mi byly naklonění.