Program Bond

Zaučení v tělocvičně

V tělocvičně jsou sprchy a skříňky, takže jsem přišla dřív a převlékla se do sportovního. Ostatním členům týmu jsem poslala SMS. Přesně dvacet minut a stálo tu sedm chlapů, moje maličkost a náš nováček nikde. „Myslíš, že to vzdal?" zeptal se mě Nick.

„Myslím, že ne. Nevypadal na člověka, který to vzdá hned první den." Počkali jsme ještě pět minut. Nepřišel.

„Začnem," zavelela jsem. Tihle chlapi mě respektovali jako šéfku. Musela jsem se snažit, ale pochopily, že jsem dobrá a dostala jsem se sem, protože jsem dřela. Nikdo nevěděl jak moc. Moji rodiče tenhle Program podporovali, bylo to jejich druhé dítě. Já v tomhle prostředí vyrostla. Poslední patro je vlastně velký byt, ve kterém jsme žili, než zemřeli. V sedmi letech mě donutili, dělat bojová umění. V patnácti jsem prošla základním výcvikem. To co trvá obvykle deset měsíců, mně trvalo tři měsíce. Rodiče mě dokonale připravili. Vždycky jsem jim za to byla vděčná.

Nick a Tom boxovali, Ben s Johnem mlátili do sebe místo do boxovacích pytlů, Sam a Dean se soustředili na krav magu. Já a Tim jsme prováděli pouliční boj, beze zbraní. Jde o to dostat soupeře na lopatky a nebýt zraněn, nejsou žádná pravidla a to mi vyhovuje.

Mávla jsem na Tima, protože náš nováček se ukázal. Stál ve dveřích, měl na sobě džíny a košili. Super oděv na cvičení boje. Všichni ostatní se zastavili.

„Jdeš pozdě," houkl Sam na našeho nového přítele.

„Ta mála mrcha mě špatně navedla," odsekl a ukázal na mě. Ostatní zalapali po dechu, já se usmála. Směju se často a už je těžké poznat, jestli je ten úsměv falešný nebo skutečný. Lidi, kteří lžou, se často usmívají.

„Já?" zeptala jsem se nevinně. „To je jedno. Pojď, vyber si soupeře a jdi do toho! Nejsou žádná pravidla."

Většinou jsem soupeře přidělovala, ale tohohle blbečka jsem nechala, ať si vybere. Věděla jsem, koho si vybere. A měla jsem pravdu, ukázal na mě. Ostatní se začali smát. První den jsem vyklepla všechny tady a tenhle nebude výjimka.

Postavili jsme se na modré žíněnky. „Připravena?" zeptal se mě a vyrazil proti mně pěstí. Otočila jsem se a nakopla ho do žeber. Ani se ke mně nepřiblížil. Všem jeho úderům jsem se vyhýbala. Jsou stejní, pokaždé když k nám někoho pošlou. Oni si o sobě myslí, že jsou skvělí, když je pošlou sem, ale opak je pravdou. Mají pohyby, které je naučila vláda. Tady se učíme otevřít svou mysl a jednat nezávisle na tom, co se naučíme.

Během pěti minut ležel zadýchaný na zádech a já stála nad ním. „Fajn, další." Kluci mu taky ukázali, jak se to dělá tady u nás. Náš David musel být pěkně pochroumaný.

Já seděla na jediném stole v místnosti spolu s osmi šálky kávy, které jsem odešla udělat do svého bytu o pár pater výš. Po tréninku to byla taková tradice. Moje kafe bylo lepší než ta břečka, kterou jste si mohli dát tady v kantýně ve třetím patře mezi kancelářskými krysami. Sam, Dean a Tom si vzali kafe a sledovali spolu se mnou, jak Nick mlátí Davida. Ben s Johnem byli ve sprchách a Tim šel pro koláčky k paní Mortiové, která je pro nás jednou týdně pekla.

Jednou jsme jí zachránili před přepadením a od té doby nám peče. Byla to moc milá paní, takový ten babičkovský typ. Postarala jsem se o to, aby jí Doktor zvedl plat, aby nám je mohla péct dál. Přece nebudeme chtít po staré paní, aby nám pekla.

Tim se vrátil s tácem plným koláčků paní Mortiové. Miluju koláčky paní Mortiové. Držela jsem šálek v rukou. Moc hezky hřál. Nick konečně skončil s Davidem, podala jsem mu šálek s kávou a koláček. Někdo stál, někdo seděl a David se válel po zemi.

Dala jsem si jeden koláček do pusy a zavřela oči. Byla to dokonalá lahoda, měkké těsto, chutná náplň. Takhle nějak chutná nebe.

„Kde mám kávu?" Zeptal se David, když se konečně postavil na vlastní nohy.

Ben s Johnem vypukli smíchy a tušila jsem, že ostatní se snažili smích zadržet. Já držela tvář kamennou. „Kafe dostaneš, až projdeš posledním testem," vysvětlil mu nakonec.

Nick se musel vytratit do sprch, protože nebyl k nalezení. Já houpala nohama a tvářila se nevinně. „To je podraz," zavrčel. Položila jsem hrnek na stůl, seskočila ze stolu a podrazila Davidovi nohy.

„Tohle byl podraz," zasmála jsem se a vyrazila do sprch. Bylo mi jedno, jestli mě uvidí nahou. Tuhle práci nemůžete dělat, když jste stydliví. Několikrát jsem se při práci musela vysvlékat a přitom to natáčela kamera. Já stydlivá nebyla. Navíc mi bylo jedno, jestli mě někdo vidí nahou. Muži mě sledovali, byla jsem celkem hezká, ale se mnou to nic nedělalo. Do sprch jsem vešla nahá, Nick se na mě ani nepodíval, věděl, že se mnou to nic neudělá. Nevzrušují mě muži.

Pak jsem nahá a mokrá do šatny, kde seděl zbytek našeho týmu. Jediný David na mě zíral, ale já ho ignorovala. Otevřela jsem svoji skříňku a našla tam jenom šaty. „Kde jsou moje džíny a triko?" zeptala jsem se, ale odpověď jsem znala. Tohle je hodně starý vtip. Tohle mi udělali už několikrát. Moje džíny a halenka bude v jedné z těch skříněk, jen jsem si je musela najít, a jako náhradní oblečení mi daly ty šaty.

V šatně bylo přesně sedmdesát dva skříněk, z toho bylo devět otevřených. Na tohle jsem neměla čas. Už jsem chtěla začít otevírat skříňky, když dovnitř vběhla Caroline. Celá zčervenala, protože v místnosti bylo několik nahých lidí. Zavřela oči a otočila se. „Hope, máš jít za Doktorem společně s Davidem," řekla a rychle odešla.

„Fajn," zavrčela jsem a oblékla si šaty, ani podprsenku a kalhotky mi nenechali. Parchanti. „Až se vrátím, chci své oblečení v kanceláři, jinak vás všechny nechám makat pro Andyho. Jasné?" Mluvila jsem normálním hlasem, ale byla v něm hrozba. Všichni z mého týmu věděli, že já nikdy nevtipkuji. Nikdy. Pro Andyho nechtěl dělat nikdo. Byl to trošku nevyzpytatelný, protože byl vědec. Vždycky mi tvrdí, že musí být trošku divný, aby mohl mít otevřenou mysl. Andy pracuje v laboratoři, je to génius, kterého mám vážně moc ráda. Je jako můj strýček, zná mě už od narození a on mě má rád jako neteř. Já jsem pro něho několikrát pracovala, mám ho ráda, ale to bylo peklo. Nikdo to nechce dělat.

David mlčel, když se oblékal, nezeptal se na Andyho, ani na Caroline, ani na Doktora. Za to dostal bodík k dobru. „Jdeme!" zavelela jsem.