Růže

#18

Je něco před jednou hodinou odpoledne. Už jsme na cestě, Calinovi rodiče bydlí hodinu od Brna. Od rána se chová divně..
a neměl by?
Nevím jak ho uklidnit, nevím sám co mám očekávat od jeho rodiču za reakci, ale nic dobrého to asi nebude. Snažil sem se ho ještě včera přemluvit že tam opravdu nemusíme jezdit ale bylo to marný..

14:06
Zrovna jsme dorazili před ten hrozný panelák kde Calin prožil své dětsvi a peklo zároveň. Stojíme pár metrů na parkovišti od něj. Calin vypadá jako kdyby jsme jim šli oznámit konec světa..

"P: Hele kdyby to dopadlo špatně, můžeme hned odejít, ale opravdu tam chceš?.. nevím jaké od toho máš očekávání ale já docela špatné, a nechci aby si s toho pak byl ty špatný."
"C: Ano chci. Jenom jednou jsem jim řekl o tom že s někoho mám, byla to chyba, nikdy k nám ani nemohla a nikdy ji ani neviděli, stejně nám to vydrželo měsíc a asi dva týdny hlavně proto že měla strach že budu jako můj otec... No nic tohle neřešme. Já tě miluju a nebudu jim to tajit, to sem dělala pár let zpátky pořád.

"Co se vlastně u vás doma dělo?"

Jsem fakt debil, vidím že se o tom nechce bavit, ale teď už jsem jeho přítel ne? Neměl by ke mně mít trochu větší důvěru..?

"Promiň, vím že teď není vůbec vhodná chvíle, ale budu rád když mi to řekneš. Nevím co ti dělali ale už se to nebude opakovat

Calin se na mě otočí a poděkuje mi. Dost sem ho rozhodil tak mu aspoň dám otevřenou náruč. Asi pět minut jsme spolu byli ještě v autě dokud Calin neřekl že je ready

Jdeme po schodech, vypadá to tady jinak než si to pamatuju, nevím jestli hůř a nebo lépe, je to už aspoň šest let co sem tu byl. Přijdeme k dveřím v šestém patře, Calin zaklepe dlouho nikdo nejde, po chvíli ale dveře otevře starší paní, i když sem ji skoro nikdy neviděl hned mi dojde že je to Calinova máma, mastné blond vlasy v culiku, špinavá zmačkaná červená košile pod kterou je bílé tílko a modré ryfle, v pravé ruce drží cígo. Už teď s ní necítim simpatii, vůbec si ji takhle v hrozném stavu nepamatuju..

"AAA synáček se uklidnil.. "

"C:Čau taky tě rád vidím"

Na Calinovu větu se jenom hloupě pousměje.
Mám pocit že Calin tu naposled byl a jeho odchod nebyl v nejlepší atmosféře. Potáhne s cigára a její pohled je na mně

"ty si ten.. David? Aaa moment.. Petr!
Že?.. no tak pojďte dál když už
tu jste"
Opře se o dveře a stoupne si kousek dál aby jsme prošli.

14:57
Sedíme u stolu, jejich dům se docela změnil. Nikde sem neviděl jeho otce, je tu ještě vůbec?

"Chcete něcoo?"

"C:nebudeme se tu dlouho zdržovat. Chci ti něco říct"

Calinova máma si sedne na vrzajci židli na proti nám, odloží nedopalek a čeka co s Calina vypadne..

"C:Nikdy si nebyla úžasná matka a doufám že to víš, je mi jasné že fotr je zase někde v hospodě, a že na tom opět finančně nejste nejlépe, ale já už vám nepomůžu když vás ani už nezajímám. Přijel sem abych ti oznámil že sem bysexual, a mám přítele, chodím s Petrem a mám
ho rád, mám ho moc rád, a díky němu sem konečně našel sílu žít"

Moment co..?

"Páni.. páni páni.. tak já se pár let zpátky aspoň trochu snažila aby s tebe něco bylo, a ona je s tebe buzna? No to si děláš prdel.."

"C:Trochu? Jako vážně? To že si vydělávala peníze je super.. ale příště za to první teda kup něco k jídlu pro malého sedmiletého kluka co tu je celý den o hladu a až pak si kup cigára chlast a nebo nějaký ten fet. A nechápu proč si furt tak homofobní, já jsem rád za to jaký jsem, žiju život jaký jsem chtěl, mám Petra.. fanoušky co poslouchají mojí hudbu, a pár přátel... a tvůj názor je mi úplně u prdele, jenom sem doufám že se už chováš trošku normálně a nejsi pořád tak strašně homofobní."

Chvíli si ještě vyměnili pár argumentů a názoru. Já neměl tušení jedí stát a nic neříkat a jenom mlčet.
Už opět jedeme pryč, Calin se mi za všechno začne omlouvat a je s toho všeho rozhozený..

******