Růže

láska?

"S pohledu Calina"
to jsem totálně posral..
Běžel sem za Petrem a mluvil na něj ale byl rychlejší..
Jsem hrozný kamarád co se do něj zabouchl a nedokážu mu to ani říct.
Vím kde Petr bydlí a tak jdu směr jeho byt, mám o něj strach ale je mi jasné že teď mě do vnitř nepustí a proto jdu zpět k sobě domů.. kdybych mohl vrátit čas řekl bych mu že
o něj mám jenom strach..

20:17
"S pohledu Petra"
Když sem Calinovi utekl, vešel sem do svého domu. Mé kroky směřovali k posteli a já začal hned brečet do polštáře... proč to tak bolí? Už mi hodně lidí ublížilo ale tohle bolelo hrozně moc..
Calin mi vzal sáček a tak nemohu ani udělat to co jsem měl v plánu.. měl sem chuť si ublížit ale spánek mě přemohl a já usnul..

7:36
Zrovna sem se vzbudil, a není mi vůbec dobře.. nejradši bych všechno smazal ze své hlavy..

Už vím že neusnu, divím se že sem spal tak dlouho, jdu si dát kafe u kterého si jenom vzpomínám na včerejšek
"chováš se jak debil.."
je mi zase do pláče protože zrovna od něj tohle hrozně bolí.. Z techto myšlenek mě však vyruší mobil, píše mi David abych dneska přišel až budu moct že musím nahrát jeden song
a něco začít psát..
Upřímně jsem neměl vůbec náladu a bál sem se že ho tam potkám, ale třeba mě to odreaguje..

9:12
Zrovna sedím na gauči a koukám se na instagram, a všimnu si že dal Calin něco na story, nechci na něj už myslet a proto vstanu a jdu se chystat do studia kde by
měl být už David

9:25
vyběhl jsem ze svého domu a běžel po schodech, uviděl jsem ho, nechtěl jsem s ním mluvit, už tak mě to ničí.. Sklopím hlavu zpět na podlahu a probíhám kolem něho, on mě chytne za ruku, otočím se na něj. Dívá se mi do očí a já do těch jeho,
v těch jeho vidím smutek a strach, promluví na mě.

"Petře počkej prosím.."
"Nemám čas.."

"Petře je to fakt důležitý..
chci se ti omluvit!"

Vidím že má slzy v očích, což mě zarazí,

on by snad kvůli mě brečel..?

Stoupnu si přímo na proti jemu a jenom se mu dívám do očí.. On se zhluboka nádechne a začně mluvit..

"Prvně se ti chci omluvit.. byla to hrozná reakce a já to vím, měl jsem o tebe celý večer strach, mrzí mě že sem se o tebe teď přestal zajímat, já totiž.."
když se odmlčel dostal sem trochu strach, bylo na něm vidět že on ho má taky ale 100krat větší..

"Mám tě rád Petře! Mám tě kurva moc rád!. A nedokázal bych si to přiznat, kdybych u tebe po té kalbě nespal.. uvědomil sem si to.
Omlouvám se, mám o tebe strach, že bys sis něco udělal ale sam sem se bál že by se něco zvrtlo a ty by si to časem poznal.. nechtěl sem tě ztratit, ale vyhýbáním se ti, sem tě ztratil a vše tím pokazil.."

Nevěděl sem co mám říct.. nevedel sem jestli se mám usmat nebo odejít.. ale je tu něco co jsem chtěl udělat už ten den co sem se s ním loučil v chodbě v objetí..
Calin stal a díval se mi do očí v kterých se snažil hledat odpověď protože ze mě žádná nešla.. chytl sem ho za ruku a trochu sem se k němu naklonil, ani trochu sem nevěděl co vlastně dělám.. Calin ale věděl.. a proto mi pevně stiskl ruku a propletl ji s tou svoji. Naše rty se spojili.. bylo to něco jiného než sem zažíval při líbání, byl to hezký hřejivý pocit.. "já tě mám taky rád.." odtahl sem se od Calina a uviděl jeho úsměv který zbožňuji. Pustil mé ruce a pevně mě obejmul..

Chci cítit lásku,
jen pokud bude od tebe.

Teď sem dlouho nic nevydala, tak tady máte dvě kapitoly, a konečně tu na kterou jsem se nejvíce těšila.<3