S pohledu Calina
15:02
Zrovna jsme přijeli domů. Jsem v obýváku a cítím se mizerně. Měl bych asi Petrovi říct co se dělo těch dvacet let co sem žil s rodiči, několik let sem to tajil a nikdy se s tím nikomu nesvěřil, nechtěl sem lítost a nic jiného.
Petr vejde do obýváku a obou rukách drží hrnek s kávou, položí je na stůl a sedne si na
proti mně, vidím mu na očích ty otázky ale sám nevím jestli chci aby na ně znal odpověď. Od té doby co ho mám po svém boku v něm vidím svého kolegu, nejlepšího kamaráda ale hlavně milujícího přítele, a věřím mu, nikdy žádné tajemství neprozradil, teda spíš vím že
žádné moje neprozradil..
"Vím co chceš slyšet Petře. Asi 10-12let nebo jak dlouho se to známé ti tajim jak jsem vyrůstal, nikdy sem nikomu neřekl o tom jak doma žiju a jak to u nás chodí, ani tobě i přesto že si byl můj nejlepší přítel."
Zhluboka se nadechnu, ani v nejmenším mi o tom není příjemné mluvit, vím že je to správné se konečně někomu po těch
letech svěřit.
Petr se mi hluboce zadívá do očí,
co v nich asi vidí? Doufám že v nich nečte jak se cítím, i když to je na první pohled poznat že bych teď nejradši utekl a dělal za pár hodin jakoby nic. Petr popadne moji ruku, pevně ji stiskne a položí ji i s tou svou na mé stehno.
"P: Jsem tu s tebou, vím jak dlouho si to v sobě musel držet a proto tě prosím ať se to dneškem změní. Vždy tu budu pro tebe a jejich názory tě už nemusejí zajímat, i když chápu že stále budou.."
Jeho slova mě opravdu trochu uklidní, a proto si v hlavě srovnám co všechno mu chci říct a začnu..
"Jak víš moje máma pochází s Moldavska, když byl otec ještě mladší, myslím že mu bylo asi 20 možná 25let.. letěl tam za dobrodružstvím a s cílem tam rok být a vypadnout s Česka, poznal tam mou mámu, prý co si tak pamatuji hned si padli do oka.
Po roce a půl co tam spolu strávili se rozhodli přestěhovat společně do Česka, nechapu jak moje máma byla schopna na vždy opustit její zemi kde žila celý své dětství..
Po 3letech v Česku se pak rozhodli pro dítě, když sem se narodil pár měsíců to u nás vypadalo vážně krásně a kouzelně. Mamka dělala v nějaké opravdu bohaté firmě a dostávala slušně zaplaceno, o tátovi co delal nic nevím, to sem se nedozvěděl, byla jsme ale krásná šťastná tříčlenná rodina.
Bohužel krátce po tom co jsem oslavil svůj první rok můj táta začel docela dost chodit do hospody a občas byl prý ožrali když
dorazil domů.
Takhle to u nás šlo asi 4-5 let. Otec chodil i do práce v podnapilém stavu, mám pocit že v tuhle dobu přestoupil někam jinám, byl opravdu chytrý muž, vzdělání a ve svých 20letech si za krátkou domu vydelal slušné peníze, bohužel se ale rozhodl že začne pít.. proto v té práci vydržel necelé dva roky než na to přišli, chvíli se snažil přestat a nebo to občas zakrýt, bohužel jednou agresivně napadl svou kolegyni.. bylo mi 7let když to začlo být horší horší.."
15:30
Na chvíli se odmlčím, začne se mi klepat noha a není mi úplně nejlépe..
"P: Caline to je dobré. Všechno je už v pořádku.."
Petr dá svou ruku kterou celou tu dobu měl v té mé zapletenou na mé rameno, a snaží se mě uklidnit. Zvednu na něj hlavu a poděkuju mu..
"Už sem byl ve škole, ve škole mi to šlo, vím že sem neměl moc kamarádů ale cítil sem se tam fakt šťastně, vlastně často líp jak doma.
Rodiče se každý den hádali, každý den sem usínál se slzami v očích, a nebo se bál ve dvě ráno že mi můj otec vlýtne do pokoje a začne na mě bezdůvodně řvat, dělal to často vždycky v sobě něco měl, řekl bych že pivo a pár panáků to nebylo.. občas mě vytáhl s postele a.. a jednu mi natáhl, potom druhou. Máma o tom moc nevedela a vím že chudák se ho v té době ještě bála stejně jak já. Někdy doma nebylo co k jídlu a proto sem chodil k jedem milé sousedce, vědela trochu jak to u nás je ale nikdy sem ji neřekl že je to čím dál tím horší.
Když sem byl asi v sedmé osmé třídě, máma živila několik let naší rodinu sama, otec ji bral peníze na pivo, mám pocit že když před ním schovala peněženku nebo se bránila taky ji jednu vrazil.. mám pocit že na půl roku se snažil s pitím přestat, nevím jaký k tomu měl důvod, dlouho mu to nevydrželo. Vím že možná i sousedka mi říkala že ho viděla žebrat na ulici. Bohužel od téhle doby i mamka začla trochu pít a často brala kvůli svému psychickému zdraví prášky na uklidnění.. začlo to být horší a horší, byla na tom dost špatně psichycky i fyzicky.. každé ráno v pět hodin vstát být v práci do devíti nebo desíti večer a pak ještě dostat seřvano nebo zmlaceno, divil sem se že ještě dokázala vztat, bohužel i ona nebyla dobrá matka, věděla že jsme na tam špatně finančně a i tak dopřávala často sobě a na mě kašlala, a když sem někdy řekl co bude k jídlu nebo se jí ptal proč všechny peníze utrácí za ty kabelky a věci co opravdu nejsou důležité, jednu sem dostal. Když sem ve škole získal horší známku jak jedničku, už bylo dost zle.. naštěstí mi to ve škole šlo ale ne vždy. Když mi táhlo na 15let, máma do toho dost spadla.. pila často vodku a nebyla v práci, vědel sem že to musím vzít na sebe a proto sem chodil do práce vždy po škole aby aspoň doma bylo něco k jídlu. Na svátky jsme asi i pět let neměli ani tu večeři ani ten stromek ani jeden dárek.. ve 12letech sem seděl o vánocích u okna a přál si v slzách ať ke mně zase otec nejde a jednu mi nevlepí, takže ano.. ty modřiny nebyli s fotbalu který sem s vama hrával, nebo že sem se někde bouchnul.. byly od něj.. někdy sem se snažil to maskovat ale moc mi
to nešlo.
Když sem přišel teď nedávno o ten byt, byl sem u nich dva dny, ale nedalo se to.. bylo mi s toho dost špatně, a měl sem noční můry.. paralízi.. nejhorší asi pak bylo když sem se těšil až budu s tebou, a našel tě tady, v ten den šlo vše do sraček a kdyby sem ztratil tebe Petře.. neměl bych žádný důvod k tomu žít. Už od mala se bojím že něco ztratím, vždycky sem si všeho vážil, proto když sem zjistil že k tobě cítím něco víc než přátelství dlouho do noci sem seděl a myslel nad tím co mám dělat.. když vím jak ti teď je nechci tě ztratit. Moje matka na tom byla psichycky zle a pokoušela se zabít, opravdu hodně způsoby, proto o tebe mám takovou starost a ztrach.."
Mám slzy v očích. Petr vypadá podobně, když domluvím okamžitě se mi obmota rukama kolem krku a našeptává mi do ramene..
"P: Moc mě mrzí co sis musel zažít.. s tebou sem opravdu šťastný a jsem rád že si mim přítelem.."
"Miluju tě"
Opět teď dlouho nic nevyšlo, tak tady máte opravdu dlouhou... kapitolu. Omlouvám se za chyby ;)
ČTEŠ
Růže
Romance"vyběhl jsem ze svého domu a běžel po schodech, uviděl jsem ho, nechtěl jsem s ním mluvit, už tak mě to ničí.. sklopím hlavu zpět na podlahu a probíhám kolem něho, on mě chytne za ruku, otočím se na něj. Dívá se mi do očí a já do těch jeho, v těch j...
