#25

70 2 0
                                    

Jeli jsme patnáct minut ulicemi Brna kde to moc neznám. Calin právě zaparkoval před obchodem, a řekl ať počkám v autě že pro něco jde a hned přijde. Nemám nejmenší tušení kam jedeme a co teď šel koupit, uz se pomalu bude stmívat. Tak co má sakra v plánu?

19:44
"Sem tu.. tak jedem ať to stihnem"
Calin si sedne do auta a na sedačky za nás dá tašku.
"P: tak moment. Řekneš mi už konečně kam to jedeme?"
Dostanu od něj jenom pouhý ironicky úsměv a..
"Nech se překvapit"

20:09
Před chvílí jsme vyjeli z Brna. Upřímně sem se dost lekl kam mě to reálné táhne, vyjeli jsme na malý kopec. Před námy je dlouho louka, za tou loukou vidíme červanky a zapadající slunce. Jak ví že nechci žádný nóbl restaurace nebo kino? ale tohle.. to mi opravdu bohate stačí. Je to mnohem lepší.
"C:Tak to je to překvapení.."
Vyjdeme s auta. Calin vezme deku kterou měl v kufru, a tašku kterou dál na zadni sedadla.

20:16
Sešli jsme trošku s malého kopce který je nad loukou. Roztáhly jsme si deku a Calin s tašky vyndal chipsy, víno a skleničky.
Máme opravdu krásný výhled na západ slunce, které už mizí s oblohy, kolem celé oblohy jsou nádherné červanky. Nikde nikdo jenom já a on.
"Petře?"
Dám oči s oblohy a otočím se na něj
"Víš.. mrzí mě to co se teď stalo. Už nám nic nehrozí, teď už budem opravdu šťastný. Vím že můj otec umřel a já bych mel byt aspoň trochu smutný. Za to co ti ale udělal sem mu přál jenom to nejhorší. Už nikdy nedovolím aby ti někdo ublížil. Moc tě miluju Petře"
"Už nám nikdo nikdy neublíží. Miluju tě"
Políbím Calina a položím si na něj hlavu.
Oba sledujeme západ slunce.

Já, ty a nikdo jiný..

RůžeKde žijí příběhy. Začni objevovat