Když svět pomalu opouštěl kyslík kvůli kácení stromu, vytvořil se podzemní svět s umělou inteligencí a spoustu kyslíku. Avšak po přírodních katastrofách, se zachránilo pár lidí. Ti, co žili nahoře jako uprchlíci, a ti, co žili dole a dýchali čerstvý...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Šíp zasvištěl a zabodnul se do ramene staršího muže, který zařval nad bolestí hrotu provrtaného v jeho rameni. Minhovo tělo se napnulo a ztuhla mu krev v žilách, když se netrefil. Vždycky se dokázal trefit přesně. Jisung vyděšeně sledoval staršího muže v bolestech a další lidi z armády přicházeli. Oba dva tam tiše stáli bez hnutí.
Minho se prudce podíval na Jisunga a pomohl mu na nohy. "Jdi, najdi skupinu." Snažil se ho dostrkat k druhé straně žebříku, ale mladší se neměl k pohybu. Prudce se držel staršího a sledoval jeho oči.
"Půjdeš se mnou, zvládneme to." Vyhrkl, ale jejich dohadováním jim moc času nezbývalo. Minho si byl jistý, že jeden je musí zdržet, aby druhý utekl, zatím co Jisung se ho nemínil pouštět. Držel se ho pevněji a snažil se vyčíst něco z jeho očí, přesto Minho mlčel. Prudce se mu vyškubl a strčil do Jisunga.
"Jdi. Najdi je." Do rukou mu vrazil šípy a luk, což Jisunga rozhodilo. Cítil se stejně jako na začátku, než ho vyhodili z bezpečné zóny. Sledoval ho se slzami v očích a rozhodně se neměl v plánu pohnout, zatím co Minho do něho strkal, aby zachránil alespoň jednoho.
"Nemůžu tě tady nechat!" Vykřikl na něho, zatím co se mu do očí draly slzy více a více. "Já bez tebe nepřežiju! Minho... Prosím!" Dostal ze sebe hlasitý vzlyk, zatím co Minhovi se podařilo ho dostat alespoň na žebřík.
"Najdi skupinu. Značení cesty jsem ti vysvětlovat. Běž a neohlížej se." Minho mu více neřekl, jen se k němu otočil a snažil si v sobě rozmluvit, že si na něho zvykl až moc. Že si zvykl na jeho přítomnost a nechápe, co jeho srdce vyvádí, když ho takhle opouští.
Jisung se nemohl chvíli hnout, ale když viděl přibližující se vojáky, rychlými pohyby slezl ze žebříku, než dopadl do teplého písku. Cítil slzy, které se draly na povrch, a i když Minha neviděl, stále doufal, že poběží za ním. Slyšel křik a následný výstřel.
S hlasitým vydechnutím sledoval střechu. Věděl, co se stalo. Nechtěl Minha opouštět a drásalo mu srdce, když si uvědomil, že Minho je mrtev. Rychlými pohyby se dal na útěk. Jediné, co se mu odehrávalo za běhu, byla jejich noc. Kdy po sobě prahly s něčím více. Kdy mu Jisung nemohl říct své city.
Od incidentu na budově uběhl týden. Bloudil pouštní krajinou bez života s nadějí, že najde svou skupinu. Písečné bouře zahalovali cestu a nebylo často vidět na krok. Motal se v kruhu a nevěděl, kde najít alespoň vodu. Šetřil, omezoval se a trpěl. Po nocích spal schovaný v zemi písku a snažil se nedávat o sobě vědět. Potkával mrtvé, kteří se u něho zdržovali, zůstával často na místech více času, než si přál.
Blížil se další den a Jisung jen tiše ležel v písku a poslouchal zpěv ptáků. Byl otupělý a unavený. Nevěděl kde, když ho písečná bouře znovu uvěznila. Teď jen sledoval o něco čistější oblohu a myslel jen na Minha. Měl pocit, že mu odevzdal své srdce. S několika hlubokými nádechy se pomalu posadil a sledoval písek, který si ten večer snažil nahrabat na tělo, ale moc ho nebylo. Nevěděl, kde je a co se děje.
Opatrně vstal a zavrávoral. Oči se mu unaveně mlžili a čekal jen, kdy omdlí z strašného tepla a přes hřející oblečení. Opatrně se otočil na místě a podíval se na pláň menší zelené trávy. Tiše stál a nevěděl, co si myslet. Nevěděl, jestli je mrtev nebo zda je to sen. Pomalými kroky šel vpřed trávě, než upadl na kolena a ruce se zabořili do trávy s pískem. Cítil tu jemnost, která se mu otírala o kůži.
Když si klekl a strhl ze sebe návleky oblečení, dokud nebyl v tričku, unaveně si lehl do trávy a vydechl. Pousmál se. Slabě. Cítil se skvěle. Nikdy netušil, že se z toho pískového bludiště vyhrabe.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
