Když svět pomalu opouštěl kyslík kvůli kácení stromu, vytvořil se podzemní svět s umělou inteligencí a spoustu kyslíku. Avšak po přírodních katastrofách, se zachránilo pár lidí. Ti, co žili nahoře jako uprchlíci, a ti, co žili dole a dýchali čerstvý...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jisung pomalými kroky vcházel do svého kempu a ohlížel se po Minhovi, který bez masky seděl na své dece a upravoval klacky u ohniště. Mlčky sledoval jeho rovný nos a suché rty. Přesto mu přišel krásný. Jejich pohledy se střetli a Jisung jako vždy prudce uhnul pohled a posadil se na svou deku vedle Felixe. Jeongin mlčky položil luk vedle Minha, který k němu vzhlédl, ale nic neřekl. Všichni věděli, že Minho přeci jenom není tak chladný, jak se zdá.
"Jak to jinak jde?" Vydechl mile Hyunjin k Jisungovi, který sledoval Minhovo práci pod rukama, jak tvoří nové šípy.
"No..." Vydechl nejistě.
"Nejde mu to." Zamručel Minho vedle Hyunjina. "Málem se nechal sežrat." Jisung jen sklopil svůj pohled na své ruce a skousl si spodní ret.
"To nevadí... Naučí se to. Pak budeš v tom mistr a přežiješ i v těch nejlepších situacích." Vydechl povzbudivě a pohledem vyhledal mladou dívku, která nedaleko hovořila s Chanem.
"Děkuju..." Zamumlal opatrně Jisung a znovu se podíval pod Minhovo ruce.
"Myslíš, že zůstane?" Vydechl Hyunjin opatrně k Minhovi, který nic neříkal. Nezajímalo ho to. Šlo mu jen o přežití.
"Říkala, že ne." Zamumlal po chvíli Seungmin, který se nahnul k ohništi, aby otočil zajíce na klacku.
"Proč?"
"Chce se vrátit za svou rodinou." Odvětil mu klidným hlasem k blonďákovi, zatím co Minho pomalu vstal a odcházel od ohniště. Jisung prudce vstal a odešel za ním. Rychlými kroky ho následoval a nesnažil se být ani potichu, což Minha vytáčelo. Prudce zastavil a Jisung nemotorně narazil do jeho zad.
"Co chceš?" Procedil skrze zuby a otočil se k němu čelu. Jisung se rychle škrábal na nohy a podíval se mu do očí. Rychle si sundal svou masku z úst a hleděl mu do očí. Minho ho celou dobu sledoval a snažil své srdce uklidnit, když viděl plné tvářičky chlapce naproti němu. Úplně z hlavy opustil, kdo to je, proč ho nenávidí a z jaké části si od něj drží odstup.
"Moc se omlouvám za potíže a děkuju." Jisung rychle vydechl svůj proslov, který byl o něco delší, ale na delší věci si před ním netroufl. Prudce se před ním uklonil a dostal tak Minha z transu. Ten se prudce nadechl a několikrát uhnul pohledem do stran. Pocítil v sobě poprvé zvláštní pocit, který krásný, ale jemu se nezamlouval. Hřál krásně, ale vědomí mu říkalo ať na to ani nemyslí.
"V pořádku." Vydechl rychlou odpověď a chtěl se k němu otočit zády, přesto ho Jisung nenechal. Prudce ho chytil za ruku a Minho se naježil jako kočka. Oči prudce otevřel, chlupy se mu naježili a pootevřel ústa.
"Buď můj učitel, prosím. Chci naučit střílet z luku." Zamumlal a podíval se mu do očí.
"A ty si myslíš, že střelbou z luku se dokážeš zachránit?" Procedil skrze zuby a sledoval jejich spojené ruce, přesto se mu nevytrhl.
"Ne...Ale... Alespoň bych něco uměl. Stále se bojím jít jim v tvář." Zamumlal a lehce sklopil pohled. Opatrně pustil i Minhovo ruku, který ho jen nevěřícně sledoval a uvnitř bojoval sám se sebou.
"N-dobře." Zamumlal naštvaně a Jisung se na něho rozzářeně podíval. Na rtech se mu objevil nadšený úsměv a oči skoro až zářili a Minho tak znovu prodělal snad další infarkt. Sledoval ho nehnutě a snažil se uklidnit své bušící srdce. Polknul na sucho a otočil se k Jisungovi zády. Další den neustále chodil jako tělo bez duše a v hlavě si přehrával ten šťastný pohled Jisunga. Ani při sbírání dřeva na tom nebyl nejlépe. Myšlenkami byl mimo.
"Dneska se nám poštěstilo." Vydechl nadšeně Chan k Changbinovi a ukazoval mu plný batoh jídla, zatím co Minho stál u skříněk s plechovkami jídla a sledoval zbylé dvě. Prázdný batoh a myšlenkami kolem chlapce, který s nimi byl krátce. "Našel jsi něco Minho?" Pousmál se Chan a nechápavě ho sledoval a pohled mu spadl k plechovkám. "Je ti něco?"
"Co?" Polknul a probral se z transu. Prudce naházel plechovky do batohu a nechápavě se rozhlížel kolem sebe.
"Jsi dneska strašně mimo. Jsi v pohodě?" Vydechl i Changbin zaskočeně a dal mu opatrně ruku na rameno.
"Jo... Jen jsem se nad něčím zamyslel." Povzdechl si a byl sám na sebe naštvaný, že myslí na Jisunga, kterého by měl nenávidět.
Když se vrátili do tábora, nikdo by nevěřil, že najdou v táboře kotlík plný jídla. Jisung se spokojeně usmál na vracející se skupinku a zamával jim na pozdrav, zatím co Felix spokojeně míchal jídlo. "Kde jste to vzali?" Vydechl překvapeně Chan.
"Seungmin byl s Jisungem nedaleko v jedné budově a rozhodli se kopat do písku. Prokopali se ke zlatému dni." Uculil se spokojeně Felix jako sluníčko, což Chana udělalo ještě více šťastným.
"To byl skvělý nápad." Vydechl Changbin k Jisungovi, který tiše poděkoval a nandal část své porce pro Minha. Stále si přišel, že mu byl dlužný. Minho jen zamumlal poděkování a přijal od něj jídlo.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
