Když svět pomalu opouštěl kyslík kvůli kácení stromu, vytvořil se podzemní svět s umělou inteligencí a spoustu kyslíku. Avšak po přírodních katastrofách, se zachránilo pár lidí. Ti, co žili nahoře jako uprchlíci, a ti, co žili dole a dýchali čerstvý...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Minho se brodil pouští se šátkem na ústech a ohlížel se po mrtvých, kteří neustále šli za ním. Nebylo jich tolik, proto ani nezrychloval a držel si své tempo chůze. Nejvíce ho štvalo na tom, že jeho stopy nemohl maskovat. Více v rukou upevnil svůj luk a podíval se na budovy v písku. Bylo šero a on si všimnul i malého světla, které bylo až moc dobře kryté.
Prudce se otočil na mrtvé a sestřelil je šípy. Mlčky se vrátil pro ně a rychlejším krokem šel k budovám. Tma skryla všechno, přesto se Minho opřel o budovu a snažil se poslouchat tichý šepot, který náhle ustál. Opatrně se nahnul, aby zahlédl osoby a znovu ho odvrátil, když viděl dva kluky se líbat.
Nikdy ho nezajímalo, kdo co dělal, ale chtěl vyčkat až usnou. Šlo mu jenom o jídlo a pak znovu zaslechl hlasy. Byl v tichosti a opíral se o zeď s lukem, než se rozhodl vykouknout. Prudce namířil na menšího kluka šíp a podíval se na druhého.
Chan ztuhl a podíval se na Minha. Nestihl se ani natáhnout pro nůž, ale jenom tiše stáli proti sobě a hleděli na sebe. "Dejte mi všechno, co máte." Vydechl Minho hrubým hlasem a probudil tak zbytek skupiny.
"Dobře." Chan polknul a viděl na chlapcovi s lukem, jak si ho pořád prohlíží. Pořád dokola. Minho ho lehce poznával, ale doufal, že se jenom mílí, až nakonec, když mu odhodil batoh s drobet jídlem a vody, si povzdechl.
"Jak se jmenuješ?" Kývl k němu hlavou.
"Chan." Odvětil mu se zamračeným pohledem, než si Minho stáhl šátek a uchechtl se.
"Minho?" Vydechl Chan tentokrát překvapeně a pomalu se postavil.
"Nečekal jsem, že to přežiješ." Sklopil luk a podal mu tašku ze země.
Přítomnost:
Chan hnal koně jako splašený až se mu kůň smýkal. Unaveně zafrněl, než Chan zpomalil a sesedl z něho. "Dobře, promiň." Pohladil ho po lysině a porozhlédl se po lese. Stmívalo se a mrtvý žádný. Nevěděl, zda se má vrátit, nebo nadále po něm pátrat. S povzdechem se vydal po cestě a koukal na zem. Hledal stopy, než narazil na krev.
Pustil otěže koně a pomalu se vydal po kapkách krve. Vešel do starého tábora. Stany byli zlomené jako po bouřce, ale všude kolem byla krev a mrtvá tělo. Hodně z nich měli kulku v hlavě. Viděl vojáky z bezpečné zóny, ale živého nikde.
Mlčky procházel, než mu někdo k hlavě přiložil zbraň. S hlasitým nádechem dal ruce vedle hlavy a koukal před sebe. "Kdo jsi?" Vyhrkl naštvaně voják a Chan se opatrně pootočil.
"Obyčejný přeživší." Zamumlal a prohlížel si ho. Chlapec měl krvácející ránu na stehně a sotva stál. "Co se tu stalo?" Polknul opatrně.
"Já pokládám otázky, ty odpovídáš." Vydechl naštvaně a Chan jen přikývl hlavou na souhlas. "Koho tu máš?"
"Jsem tu sám a támhleten kůň." Poukázal na něj a voják se potočil. Chan využil situace a prudce mu vytrhl pistoli z ruky. Namířil na něho a voják zůstal stát tiše na místě, tělo strnuté, než Chana někdo uhodil prudce do hlavy a on ztratil vědomí.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
