Když svět pomalu opouštěl kyslík kvůli kácení stromu, vytvořil se podzemní svět s umělou inteligencí a spoustu kyslíku. Avšak po přírodních katastrofách, se zachránilo pár lidí. Ti, co žili nahoře jako uprchlíci, a ti, co žili dole a dýchali čerstvý...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Mladý pihatý chlapec se svým tělem tiskl na staršího a tiše mu vzdychal do ucha. To Chana ujišťovalo, že mu dělá více než dobře. Felix se silně kousl do spodního rtu a schoval svou tvář do ramene svého přítele. Nohy více obmotal kolem jeho pasu a nechal se unášet vlnou slasti, která ho naplňovala zevnitř. Chan slastně vydechl u jeho ucha a pohladil ho po rameni, zatím co Felix rozdýchával jejich vzájemné vyvrcholení.
Starší ho položil opatrně na deky a lehl si vedle něho, zatím co dával vlasy pryč z zpoceného čela. Felix se tiše usmíval a sledoval jeho oči, které tolika miloval. Po chvíli se k němu nahnul a daroval mu lehký a dlouhý polibek plný lásky. Chan se spokojeně pousmál, a když se odtáhl, své rty přemístil na jeho krk.
"Chane..." Smál se Felix, zatím co ho Chan lechtal vlasy po jeho kůži na krku. Felix se znovu potichu zasmál a objal ho, zatím co oba dva spokojeně vedle sebe odpočívali. "Myslíš, že kluci něco tuší? Často spolu odcházíme." Podíval se na svého přítele, který spokojeně odpočíval na jeho hrudi.
"Kdyby ano... Asi by se na nás dívali celou dobu jinak, ne?" Podíval se na něho s lehkým úsměvem na rtech. "Řešili by to."
"Asi ano... Často nad tím přemýšlím..." Pousmál se slabě.
"Nemáš se čeho bát. Nic netuší." Usmál se Chan mile a vtiskl mu na rty lehký polibek, který hned Felixovi vytvořil šťastný úsměv na rtech. Miloval tyhle chvíle.
"Děkuju... Miluju tě." Vydechl spokojeně pihatý chlapec, který staršího hladil ve vlasech a usmíval se nad těmi pocity. Chan se jen usmíval a políbil ho na odhalený krk.
Jeongine tiše seděl u ohně a pohrával si s klackem, se kterým do velkých polen dloubal. Myšlenkami byl neustále pryč a pokaždé po chvilkách si jen povzdechl. Vypadal smutně.
"Co tě trápí?" Vydechl do ticha Hyunjin, když ho slyšel neustále vzdychat. Mlčky se k němu otočil čelem, stále zahalený dekou až ke krku a maskou na ústech. Jeongin k němu zvedl oči a povzdechl si znovu, což Hyunjina znepokojilo. "Co se stalo?" Rychle se posadil a potichu se k němu doplazil. "Kousli tě?"
"Ne... Jenom nad něčím přemýšlím."
"Ale vzdycháš u toho, jako kdyby tě něco trápilo." Opatrně ho pohladil po zádech, zatím co Jeongin si jenom odložil hlavu na jeho rameno a mlčel. "Vystřídám tě, ano?" Pousmál se, ale Jeongin znovu nereagoval. Hyunjin si o něho dělal velké starosti, ale dále se v něm nechtěl rýpat. Mlčky Jeongina přikryl dekou a objímal ho kolem pasu, zatím co tiše sledoval okolí.
Jeongin jen mlčky seděl a užíval si chvíli, kdy mohl vedle Hyunjina jen tak sedět a poslouchat jeho pravidelné bití srdce. Bylo tak klidné a pravidelné. Tiché, ale poslouchalo se krásně. Mladší se mu bez žádných výčitek schoulil do klína, což staršího i pobavilo. Mlčky mu zajel rukou do vlasů a hrál si s kratšími vlasy svého kamaráda. Nevěděl však, že všechny činy, které dělal pro mladšího, ho více uzavíral do sebe.
Mladší opatrně pootevřel oči a sledoval oheň. Slabý plamen, který připomínal jeho naději. Každou chvíli slábnul, než Hyunjin přiložil jeden z klacků, nebo starých prken. Cítil se tak i ve uvnitř. Hyunjin svými gesty přikládal naději do Jeonginova srdce, i když mladý chlapec věděl, že Hyunjin neměl žádný zájem být více. I on měl srdce jinde. Proto jenom tiše mlčel a užíval si společné chvíle s ním.
Obloha světlala a pod prachem písku, kde nebylo slunce nikdy vidět, začalo ráno. Jeongin, který celou noc nezavřel oči a byl stále ve svých myšlenkách, se pochvíli posadil. Pohled přemístil na skupinku, která se pomalu probouzela, přesto se mu pohledem nepodařilo vyhledat Felixe s Chanem. Mlčky vstal a svůj pohled přemístila na Hyunha, který jen tiše podřimoval.
Jeongin se po milém ranní přivítaní mezi ostatními vydal směrem k budově, kde posledně vyděl Chana s Felixem laškovat. Neměl v plánu je nějak špehovat, jenom si dělal o ně velkou starost a nechtěl přijít o další dva lidi, když už ztratil i Minha.
Tichými kroky našlapoval po schodech, než zaslechl Felixovo tichý smích, který se přes prázdné prostory stejně rozléhal. Mlčky vyšlapal po shodí a rozhlédl se kolem sebe, než je spatřil. Chan se tulil k Felixovi a něco mu šeptal do ucha, zatím co Felix se tomu hihňal jako středoškolák. Své těla měli natisknutá na sebe a kdyby mohli, všechno oblečení by znovu skončilo na zemi.
Tak jak Jeongin přišel, tak i odešel. Mlčky na ně čekal v posledním poschodí a prohlížel dalších pár regálu v potravinářství s konzervami.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
