Když svět pomalu opouštěl kyslík kvůli kácení stromu, vytvořil se podzemní svět s umělou inteligencí a spoustu kyslíku. Avšak po přírodních katastrofách, se zachránilo pár lidí. Ti, co žili nahoře jako uprchlíci, a ti, co žili dole a dýchali čerstvý...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Felix procházel tichým krokem mezi regály v obchodní zóně, která byla spíše sutinou. Přes to v ní ve skupině nacházeli velké poklady k přežití. Každý se rozdělil na části budovy, zatím co Felix s Chanem prohledávali v sekci oblečení něco teplejšího na noční večeři. Nejlépe mikiny a deky.
"Muselo být nádherné přijít do budovy a vybrat si nějaké oblečení pro radost." Vydechl spokojeně Felix, zatím co v rukou svíral koženou bundu a prohlížel si ji. K ničemu by mu nebyla. Ve dne by mu bylo vedro, v noci zima. Ani nechránila před písečnými bouřemi. Chan ho spokojeně sledoval s něhou v očích.
"Rodiče mi říkávali, že kdysi lidem záleželo více na penězích. Prý to bylo něco, jako když nabídnu léky Jisungovi a kdyby on měl jídlo, dal by mi za ně jídlo." Pousmál se na něho Chan, opřený o vchod dveří s rukama křížem na prsou.
"Svět byl před tím hezčí..." Povzdechl si a položil bundu zpět na stůl. Došel k plastovým postavám, ze kterých sundal teplé svetry a naskládal je do batohu. "Co myslíš, že dělá Jisung? Je vůbec s Minhem? Přežili, nebo už-"
"Felixi..." Povzdechl si Chan a pomalu k němu přišel. "Víš, že bych tě velice rád uklidnil, ale budu upřímný... Je malá pravděpodobnost, že z toho dostali. Hodně malá. A co teprve nemoci, nebo Jisungovo nedohojená infekce. Kdykoliv je něco může skolit. Jisung se neuměl bránit. Když se to vezme celkově, jediný kdo by dokázal přežít by byl Minho a nevím, zda Jisungovi pomohl, nebo se naopak rozdělil." Chan mu položil opatrně ruce na ramena a pohladil ho po nich.
"Já vím... Je to snad dva týdny..." Povzdechl si smutně pihatý chlapec a Chanovo ruce se přemístil na jeho pas.
"Pověz mi, když jsi byl na tom samém místě jako Jisung, jak jste se živili?"
"Každý musel chodit na práce. Každý někde byl. Ty nejvíce nemocní dělali práci lehčí, ty zdatnější horší. Nejdříve se muselo zjistit, zda jsi ochotný se rozmnožovat... Takže takový ráj schovaný v pekle." Pousmál se slabě a podíval se mu do očí.
"Nikdy jsi mi neřekl, proč jsi odešel..."
"Vyhodili mě. Provádějí testy od patnácti let, aby věděli, zda jsi nebo nejsi plodný. Neplodní lidi jdou často do armády k těm starším... Ti co nejsou schopni se psychicky přeorientovat, vyhazují. Lidi z lepších rodin, dávají do armády."
"Orientaci jen tak nedokážou určit." Uchechtl se Chan nevěřícně.
"Už od mala, co studuješ, vídáš se s lidmi. Ti lidé procházejí testem taky. Proč nespojit dva lidi dohromady. Pod vlivem drog a alkoholu." Chan zalapal po dechu. "Začneš se cítit zvláštně, najednou jsi jako smyslu zbavený, myslíš na to jedno. Sleduješ svůj protějšek a jakmile... Jeden dotyk... Jeden polibek a druhá osoba bude spolupracovat... Jste dva, kdo se loučí s klidným životem." Vydechl Felix ztěžka se vzpomínkami na to, co se odehrálo. Jak dostal pár facek od svého nejlepšího kamaráda za to, že se dotkl jenom jeho rtů.
"I když tam máš lepší podmínky žití, tady je ti s námi nejlépe. Sice ti nenahradíme všechno skvělé k přežití, ale já tě miluju a budu se snažit, aby jsi tu se mnou byl nejdéle." Pohladil ho opatrně po tváři, zatím co se Felixovo oči rozzářili.
"Jsi ten nejlepší přítel." Dal mu spokojeně ruce kolem krku a natiskl jejich těla na sebe.
"Já vím. Sejdeme se tady dneska večer?" Usmál se spokojeně Chan, zatím co se mu za lesklo v očích stejně jako v těch Felixovo.
Mezitím je zdálky nevěřícně sledoval Hyunjin s Jeonginem. Oba dva si měnili neustálé pohledy, než byli schopni něco říct. Ticho prolomil až Jeongin. "Jsou ale spolu roztomilý." Usmál se nevinně, zatím co si připravil masku k ústům.
"Oni dva-"
"Mají se prostě rádi. Nechme je být a pomlčíme o tom." Pousmál se spokojeně na dlouhána, který se stále neměl k odchodu ani po tom, co mu Jeongin začal tlačit na tváře masku. Hyunjin dramaticky spadnul na zem a hned za ním Jeongin, který se zasmál nad jejich pádem. Changbin, který je sledoval ze shora nad nimi kroutil pobaveně hlavou. Někdy i k nim přicházeli hezké dny plné smíchu.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
