Když svět pomalu opouštěl kyslík kvůli kácení stromu, vytvořil se podzemní svět s umělou inteligencí a spoustu kyslíku. Avšak po přírodních katastrofách, se zachránilo pár lidí. Ti, co žili nahoře jako uprchlíci, a ti, co žili dole a dýchali čerstvý...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Skupina tiše pokračovala v bouři držící se za ruce a doufali jen, že Chan je vede dobře. Ten sám měl problémy vidět jen na krok. Zmateně bloudil a zakopával o hroudy písku. Unaveně spadl na zem a celá skupina za ním popadala jako domeček z karet. Nikdo se nehnul.
"Nenávidím to tu!" Vykřikl naštvaně Felix zabořený hlavou v písku a naštvaně kopal do země. Ostatní mlčeli. Chan jen tiše oddechoval a věděl, že nemůžou pokračovat. Jestliže mrtví se pohybovali v bouři, bylo jednodušší je odchytit.
"Počkáme tu. Bouře snad ustane." Vydechl Chan ke skupině, kterou viděl matně ačkoliv byla od něho jen kousek. Mlčky se otočil hlavou zpátky dopředu a spočinul tváří tvář ostré kataně. Tiše seděl bez hnutí a pomalu jel pohledem víš, než zahlédl zahalenou dívku v plášti s šátkem na ústech. Ty oči znal, jako kdyby tvar mandlí viděl u někoho, koho až dobře znal.
"Co jste zač?" Zasyčela jemným hlasem, ale přesto stále nebezpečným. Chan jen tiše sledoval její oči, než se vzpamatoval a ohlédl se tiše ke skupince, která jen čekala, kdy může zaútočit. Každý byl ve střehu.
"Pouhá skupina přeživší. Snažíme se vymotat z pouště a dostat se k mé staré skupině." Vydechl Chan upřímně, zatím co dívka stáhla kopií.
"Bouře nejsou bezpečné." Nabídla mu svou ruku, kterou hned přijal. "Pomůžu vám, když na oplátku pomůžete vy mě."
"Pomůžeš nám? Dostat se odsud?" Uchechtl se Hyunjin, který byl z nekonečné cesty nabroušený. "Vždyť si se sama ztratila." Dívka mlčela a pomohla Chanovi na nohy.
"Znám cestu, vy na oplátku dáte něco mě." Odvětila jim klidným tónem a držela Chana za ruku. Ten ji držel pevně a snažil se najít další ruku, aby mohli pokračovat v cestě. Tiše našlapovali a rychle. Nikdo nestíhal dívčiny kroky, ta je vedla bouří, jako kdyby to byl její domov. Chan si až po chvíli všimnul, že za cesty sbírala praporky na kusů klacků, které byli od sebe nanejvýš deset centimetrů.
Postupně bouře odstupovali a Chan si všiml trávy na zemi. Postupně a rychle se rozšířila. Obloha se rozjasnila a do očí je bilo sluneční světlo. Celá skupina přivřela oči nad ostrým slunečním světlem, než si pomalu zvykali.
"Upřímně nevím, kam máte namířeno, ale doufám, že tohle vám stačí." Dívka se pomalu otočila Chanovi čelem, zatím co šátek stahovala z úst. V tu chvíli se vzájemně pozorovali s úžasem. Ani jeden se nehnul. Dívka udělala první krok. "Chane?"
"Hannah." Vyhrkl a bez zaváhání svou malou sestřičku objal. Kdyby jenom malou. Pamatoval si ji jako malou a ona jeho zase jako svého bratra, který zmizel před deseti lety. Skupina tiše stála a sledovala je. Každý přišel o své rodiny a o své skupiny a neměli moc naděje k přežití. Při pohledu na Chana věděli, že je tu přeci jenom malá šance, že své rodiny někdy spatří.
"Žiješ..." Zasmála se. "Nečekala jsem, že tě někdy najdu. Že to budeš zrovna ty, na koho narazím v bouři." Usmívala se a tiskla se na něho, stejně jako on na ní.
"Jsi naše záchrana..." Usmíval se a opatrně se odtáhl. Hannah mu bez váhání sundala masku a usmívala se nad tváří svého bratra, která se vůbec nezměnila a viděla v něm i svého mladšího bratra.
"I vy moje." Podívala se opatrně na zbytek.
"S čím potřebuješ pomoc?" Optal se mileji Hyunjin, aby nestála řeč. Nejraději se viděl někde v bezpečí a normálně se za ty léta vyspal.
"Hledám nějakého Minha. Nevím, jak ten člověk vypadá, nebo jestli ještě vůbec žije, ale nedávno Lucas s jeho skupinou narazila na nějakého kluka, který jediné, co říká ze spaní je jeho jméno. Není na tom nejlíp a probral se sotva před pár hodinami. Nemluví a vypadá vyděšeně."
"Jisung." Vyhrkl Felix a otočil se na ostatní. "Jisung, žije." Usmál se nadšeně na Chana, který už tak nadšený nebyl. Nebyl to Minho. Jeho kamarád... Před třemi týdny se rozdělili a on zůstal někde v bouři.
"Půjdete se mnou. Jestliže znáte Jisunga, určitě znáte Minha." Přikývla Hannah a podívala se na svého bratra, který mlčel a lehce přikývl hlavou na souhlas. Věděl, že Minha už asi nenajde.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
