Když svět pomalu opouštěl kyslík kvůli kácení stromu, vytvořil se podzemní svět s umělou inteligencí a spoustu kyslíku. Avšak po přírodních katastrofách, se zachránilo pár lidí. Ti, co žili nahoře jako uprchlíci, a ti, co žili dole a dýchali čerstvý...
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
"Jsme tu." Vydechl Minho, aby odtrhl Jisungovo pohled z jeho tváře. Nelíbilo se mu, když na něho koukal z takové blízkosti a k tomu vkuse. Odvádělo ho to do rozpaků, nemohl ani přemýšlet. A on musel přemýšlet, když to Jisung nedovedl.
"Vydrž chvíli." Vydechl rychle Jisung a opatrně ho pustil, zatím co se rozběhl pro dvě flašky s pitím a jídlem. Našel i nějaké léky a rozzářeně se podíval na Minha, který ho jenom sledoval.
"Seber to a půjdeme hned. Stále tu není bezpečno." Vydechl potichu a sledoval okolí kolem sebe. Hledal stopy skupiny, ale nezanechali ani trasování cesty, což ho ještě více děsilo. Nevěděl, kterým směrem se dát. A obával se, že se skupina mrtvých rozdělila na dvě. Jedna, co šla hledat je, a druhá se vydala za jejich skupinou.
"Kam máš teď v plánu jít?" Podíval se na něho Jisung, zatím co nalezené věci házel do batohu. Minho se stále díval jedním směrem, jakoby doufal, že zahlédne jejich skupinu.
"Půjdeme na nějakou budovu. Přesto tam bude větší bezpečno." Odvětil mu a pohled přesunul na něj. Jisung mu opatrně podal luk se šípy a pomohl mu opět ke kroku.
"Myslíš, že se pro nás vrátí?" Optal se ho Jisung.
"Ne. Vždycky se pokračuje dál, proto se značí cesta. My ji neznačili, proto si mysleli, že jsme mrtví."
"Cože?!" Vyhrkl tiše a vyděšeně ho sledoval.
"Ani kluci neoznačili cesty. Buď mrtví šli po nich, nebo jsou mrtví taky." Odpověděl mu bez známky citů, čímž na Jisunga znovu zapůsobil chladně. O to i Minhovi šlo. Působit chladně za každé situace.
"Dobře." Zamumlal Jisung sklesle a zastavil se u žebříku. Několikrát se porozhlédl kolem sebe, než pomohl Minho na něj lézt. Minho pevně svíral železo mezi svými dlaněmi a se skousnutým rtem se dral na vrcholek budovy. Přes všechnu tu bolest při každém stoupání se konečně dostal na její vrcholek a bolest vydechl, když si lehl na záda. Jisung za ním vylezl a rychle vytáhl flašku s vodou, kterou mu nabídl. "Pij."
"Musíme šetřit. Pít jenom nutně." Zamumlal.
"Ale jsi nemocný. Musíš do sebe něco dostat." Vnutil mu znovu flašku, ale Minho mu neodpověděl, jen odsunul pití stranou. Rozhlížel se po budově a zahleděl se na rozpařené slunce.
"Musíme si sehnat něco na hlavu." Povzdechl si a lehl si na břicho, zatím co Jisung ho jenom mlčky sledoval. Minho se doplazil na kraj budovy a rozhlížel se po okolí. "Jisungu, támhle je plachta." Poukázal na ní, zatím co Jisung se k němu přiblížil.
"Nechceš po mě, abych šel dolů, že ne?" Vydechl překvapeně a podíval se na něho. Očima kmital z plachty na Minha.
"Já pro ní neslezu. Buď pro ni dojdeš, nebo se tu upečeme. Musíme mít přístřešek, hlavně když přijde bouře." Odvětil mu nevrle, zatím co Jisung se skousnutým rtem sledoval okolí pod nima.
"Jsou tam mrtví." Poukázal na dva a kroutil vyděšeně hlavou.
"Stejně budeš muset dojít pro jídlo. Ze dvou konzerv nevyžijeme ani týden." Povzdechl si a vzal do ruky luk.
"Nechci tam jít. Bojím se. Ty tohle už znáš."
"Jenomže ty se to musíš naučit, nebo tady zdechneme oba dva." Odsekl mu naštvaně Minho. "Neuvědomuješ si situaci, ve které se nacházíme. Hodit tě do řeky, je nejlepší situace. Buď to nepřežiješ, nebo přežiješ. Tak to tu chodí." Jisung ho vyděšeně sledoval a třásl se. "Mazej pro tu plachtu a pober nějaké kameny. O ten komín ji zachytneme." Mávl k němu rukou, zatím co natahoval šípy.
Jisung se třásl a hledal svůj nůž. Když ho pevně svíral v rukou, opatrnými kroky a neustálým ohlížením koukal po Minhovi, se vydal k žebříku. Bál se na tolik, že nedokázal ovlivnit třes svého tělo. Ruce se mu potily a klouzali po železném žebříku. Před koncem mu ruce uklouzli a jeho tělo dopadlo do tvrdého písku.
Minho sestřelil dva mrtvé chodce a rozhlížel se po okolí, i když slyšel ránu. Pořád neslyšel křik. Nakonec ho mrzelo, jaký byl na Jisunga. Vždyť on mu naopak pomohl se dostat až sem. Kdyby ho nechal stejně jako on jeho, byl by mrtvý. Když se mu na oči dostal chlapec s plnými tvářemi, sledoval ho. Viděl, jak sbíral plachtu a u toho se roztřeseně rozhlížel. Minho ale hlídal. Hlídal ho jak jenom mohl.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
