Roztříštěná (2021)

*******

Ten večer u Thes, co jsem roztřeseně vrátila podepsané CD zpět do kabelky, jsem usnula až po dlouhé době. Neustále jsem se převalovala a přemítala si v hlavě Bastienova slova. Nejen ta, která mi napsal, ale i ty, co mi řekl, když mi album předával podepsané zpět. Vnímala jsem i Simonovy poznámky o tom, jak si Bastien vybere časem to, že mi dal propustku. Všechna ta varování a obezřetnost mi v hlavě zvonily v hlavě jak kostelní zvony.
Nevyspalá jsem se po snídani odebrala domů, kde na mě čekala máma, která se teprve chystala do studia.
Byla umělkyně. Její obrazy se prodávaly po celém světě. Byla mým velkým vzorem. Samostatná, spokojená, krásná. Pokaždé, když jsem se na ni podívala, viděla jsem klid v duši a radost, kterou jsem po ní podědila. Milovala hudbu stejně jako já. Dokázaly jsme spolu prosedět hodiny a hodiny jen u nových alb kapel, které jsem zrovna objevila. Byla pro takové věci stejně nadšená jako já a možná to z nás dělalo takové parťáky.
Moje sestra Nora byla spíš po tátovi. Ten trávil dny v kanceláři, kde dělal účetního jedné architektonické firmě. Několikrát jsme mu říkaly, že může pracovat z domu, ale říkal, že by s námi za zadkem nic neudělal, protože by se pak raději věnoval nám než práci. Vynahrazoval nám ale všechny víkendy a mámě nepřítomnost nahradil společnou dovolenou a romantickými večeřemi. I když byl táta racionální a neměl tak blízko k uměleckému životu, vždy mámu podporoval. Udělal by pro ni první poslední, jen aby se její práci dařilo.
Nora šla v jeho šlépějích a studovala ekonomickou fakultu se zaměřením na účetnictví. Momentálně měla stáž ve firmě, kde pracoval. Tam si ji oblíbili natolik, že jí po škole ihned nabídli místo.
Já byla taková nevyhraněná ovce rodiny. Neměla jsem umělecké sklony, ani jsem nebyla racionální a ambiciózní. Nechala jsem život, aby mě vedl a doufala jsem, že mě zavede někam, kde budu spokojená.
„Ahoj, zlato!" zavolala na mě máma z kuchyně. „Tak co, jak jste si to užily?"
„Ahoj!" Zula jsem si v předsíni conversky a vydala se za ní, abych ji objala. „Bylo to neuvěřitelný," zahuhňala jsem jí s úsměvem do ramene.
„To mám radost." Pohladila mě po vlasech a pak ukázala na druhou stranu kuchyňského pultu, kde na mě čekala káva a croissant. „Posaď se a všechno mi pověz, ještě mám chvíli čas," jiskřily jí oči zvědavostí.
Byla jsem celá ona. Srdcovitý obličej, velké modré oči, drobný nosík a plné rty. Ona měla jen pár vrásek navíc a kudrnaté vlasy jí trčely na všechny strany. I přesto byla nádherná a já doufala, že jednou budu vypadat jako ona.
Posadila jsem se naproti ní na barovou stoličku a napila se spokojeně kávy. Až teprve potom jsem jí začala vykládat o koncertě. Nevynechala jsem Simonovy nejapné poznámky, Theresinu vykukující podprsenku, ani Bastienovy pohledy.
„Opravdu jsi je donutila zahrát Oxygen?" usmívala se na mě pobaveně máma.
„Nedonutila!" bránila jsem se. „Prostě jsem jen nesouhlasila s tím, že to je nejnudnější píseň!"
„Muselas toho Bastiena opravdu zaujmout," podotkla a úsměv se jí rozšířil.
„Asi," pokrčila jsem rameny a strčila si do pusy poslední kousek croissantu.
„No tak, Mio, vím, že je za tím asi něco víc," prokoukla mě.
Sáhla jsem pod stolem do kabelky pro cédéčko. Chvíli jsem ho jen obracela v prstech, než jsem ho podala mámě.
„Byly jsme poslední v řadě, kdo stál frontu na podpisy. Stalo se toho tam hodně... Sofi klukům řekla o Katarině a Jonovi, ti byli v šoku, pak přišly znovu Filipovy a Simonovy poznámky a mezitím jsme jim daly na stůl cédéčka pro podpisy," kývla jsem k obalu, který držela v ruce, hlavou. „Bastien si hned vzal to mé a jakmile dopsal, co chtěl, znovu ten obal zavřel a podal mi ho. Nechtěl, abych to dávala někomu jinému," odmlčela jsem se. Cítila jsem, jak se červenám. Ale neměla jsem proč. Byla to jen máma, komu jsem to vyprávěla...
„Co tam napsal?" zeptala se netrpělivě a zvědavě.
„Přeskakuješ!" napomenula jsem ji,
„Promiň," rozesmála se.
„Když mi ho předával, řekl, že jsem čistá a nezlomená... A že má strach, aby mi tím, co tam napsal, neublížil..." kousla jsem se do rtu. „Nerozuměla jsem mu. Nechápala jsem, co mi tím chtěl říct. Jenže nedostal prostor na to, aby to vysvětlil. Kluci pak vytáhli festival a Simon se rozběhl pro propustky."
„Pro propustky?" vykulila na mě máma oči a já znovu sáhla do kabelky.
„Jo," přikývla sem a pousmála se. „Jenže předání nebylo tak hladké. Simon si nás začal dobírat, že za ně chce pusu a rýpal do Bastiena a do mě. Ten se na něj nečekaně vrhnul... Jen proto, že mu Simon řekl, že se mi těma pohledama, co na mě házel, snaží dostat do kalhotek."
„Ne, ne! To opravdu řekl?"
„Jo," přikývla jsem. „Bastien se na něj vrhnul a já myslela, že se tam porvou. Joel je zastavil... Ale nečekala jsem takový výbuch. Trochu mě to vyděsilo."
„Třeba má problém s agresí, Mio," zamračila se máma.
„Doufám, že ne," povzdechla jsem si. „Pak už jsme s holkama chtěly odcházet, já propustku neměla, ale bylo mi to jedno. Proběhlo toho tam tolik, že jsem si říkala, že bude lepší, když půjdeme. Bastien se za mnou ještě rozběhl, aby mi ji dal... A než se loučil, řekl mi motýlku..."
Viděla jsem na mámě, jak jí zněžněl pohled.
„Otevři to," vyzvala jsem ji, aby se konečně podívala do cédéčka.
Chvíli jí trvalo, než nalistovala správnou stránku, ale jakmile ji našla a začetla se, kousla se do rtu a usmála se.
„Ten kluk ví, jak na holku," přikývla si pro sebe. „Je to hezké, Mio. Nemusel to dělat. Nemyslím si, že píše lidem písně jen tak. Muselas ho něčím opravdu zasáhnout. Asi tou radostí, co se nám směje v očích," znovu se začetla do Bastienových slov. „Už jsi mu napsala?"
„Ne."
„Proč?"
„Protože mám strach," řekla jsem narovinu. „Nechci být zlomená. Nechci zažít takovou bolest, kterou jsem zahlídla v jeho očích. I když jsou plné stejné radosti a nadšení, jsou temné... Kvůli tomu všemu, čím si prošel. Mám strach, že toho padnu po hlavě..."
„Zlato," zaúpěla máma a obešla pult, aby mě mohla obejmout. „Láska občas bolí. Tomu se nevyhneš. My jsme si s tátou taky prošli chvílemi, které bych nejraději vymazala, ale o to jsme spolu silnější. A navíc, nikdo neříká, že si ho musíš hned brát."
„Já vím," zasmála jsem se.
„Jsi mladá. Kluk z kapely, kterou miluje celej svět, ti napsal kus textu písničky, co mu zrovna běžela v hlavě a dal ti svoje číslo. Měla bys mu dát šanci."
„Vážně?"
„Ano, Mio, vážně," oddálila se, aby se mi podívala do očí. „Je jen na tobě, kam až to necháš zajít, protože on do toho padnul hned na první pohled."
„Mami," protočila jsem panenky.
„Je to tak," pousmála se a dala mi pramen vlasů za ucho. „Budu muset jít, ale slib mi, že mu napíšeš."
„Mami!" vypískla jsem.
„Máma si zaslouží trochu dobrodružství taky," mrkla na mě a obě jsme se rozesmály. „Dneska jsem plná inspirace. Měla bys mu za mě poděkovat," vyrazila máma do předsíně.
„Proč?!" zbystřila jsem.
„Mám chuť malovat motýlky a můry," houkla na mě.
„Ne! Mami! To nemůžeš!" zpanikařila jsem a rozběhla se za ní.
„Proč ne?" brala si kabelku a klíče od auta.
„Protože..."
„Protože není odpověď a já už musím jít. Napiš mu, ano?" naklonila se ke mně a políbila na tvář. „Miluju tě."
„A já tebe," hlesla jsem ještě, ale to už byla ze dveří pryč.
Osaměla jsem. Nora byla s tátou v kanceláři a já měla dům sama pro sebe. Byla jsem utahaná jako pes a těšila jsem se do sprchy. Pobrala jsem cédéčko i kabelku a zamířila do svého pokoje.
Oblečení z předchozího dne jsem hodila do koše na prádlo. Hned poté jsem si dala dlouhou sprchu, která uvolnila mé ztuhlé svaly a já si uvědomila, že jsem opravdu hodně unavená. Jenže zároveň jsem v hlavě měla mámina slova.
To samé mi řekla i Sofi. Jen jí jsem se svěřila a donutila jsem ji, aby mi slíbila, že to nikomu neřekne. Řekla, že jedině pod podmínkou, že se mu ozvu.
Moje máma i moje kamarádka mě tlačily z komfortní zóny a já si nebyla jistá, jestli je to tak dobře.
Když jsem se vrátila do pokoje, všimla jsem si telefonu, který ležel na zemi u mě v pokoji. Nejspíš mi musel vypadnout, když jsem se vysvlékala. Bylo to skoro jako znamení. Mobil si tam prostě ležel uprostřed cesty, aby mi zkřížil cestu a připomněl mi, že mám Bastienovi napsat.
Zaúpěla jsem a natáhla se pro něj.
Lekla jsem se, když zavibroval a displej se rozsvítil.
Byla to ale jen Sofi, která se ptala, jestli jsem mu už napsala.
Zatnula jsem zuby a posadila se na postel, kde jsem nechala položené CD. Vzala jsem ho do rukou a vytáhla cover. Nalistovala jsem stránku s Bastienovým textem a znovu se do něj začetla.