Roztříštěná (2021)

********

Z chvíle se staly hodiny a mě vzbudilo až tiché klepání na dveře a mámin hlas, že je na stole večeře. Ospale jsem se natáhla po telefonu. Při zjištění, že je šest večer jsem vyletěla z postele. Ano, byla jsem unavená, ale nikdy by mě nenapadlo, že usnu tak tvrdě. Navíc jsem měla několik nepřečtených zpráv od holek, které se mě ptaly, co budeme dělat večer. Thes navrhovala večer u ní, Ellie našla nějakou akci v centru města a Sofi říkala, že jí to je jedno, že chce prostě jen vypadnout.
Poslední zpráva mě ale překvapila. Byla od Thes a říkala, že má být online přenos večerního vystoupení z Německa, a to včetně rozhovoru s Obsidian i s Papa Roach. Sofi i Ela odpověděly, že jsou stoprocentně pro a že jsou u ní o půl sedmé jak na koni.
„Do háje," zanadávala jsem.
Měla jsem půl hodiny na večeři s rodiči.
Napsala jsem rychle Sofi, aby mě vyzvedla, než pojede k Thes. Měla už pár týdnů čerstvý řidičák a využívala každou volnou chvíli k procvičování svých řidičských schopností. Tudíž jí zatím nevadilo, že mi dělala osobního řidiče, když bylo potřeba. Pak jsem se rychle převlékla do legín a dlouhého tílka a vyrazila ke stolu.
„No ne, tady je naše rocková hvězda," zazubil se na mě táta. „Vyspávalas kocovinu?"
„Ne," zakroutila jsem hlavou. „Na pití tam nebyl čas," posadila jsem se ke stolu, kde už máma měla nachystané jídlo.
„A jaké to bylo?" zeptala se Nora s úsměvem.
„Perfektní," zazubila jsem se a začala jim vykládat o koncertě, zatímco nám máma nandávala jídlo na talíře.
„Páni! Takže jste se pak dostaly i na podpisy?" vykulila na mě oči Nora.
„Byly jsme úplně poslední a kluci si na nás vyhradili dost času," přikývla jsem a napichovala si vařenou brokolici na vidličku.
„Ale to není všechno, že?" koukala na mě máma a já viděla očekávání v jejích očích.
Najednou jsem se ale necítila tak sdílná jako vždycky.
„Co ještě se stalo?" ušklíbl se táta. „Doufám, že si vás nevzali do tourbusu, protože to bych si na ně asi příště počkal."
„Martine," podívala se na něj máma nesouhlasně.
„No co! Je to tak. Je jí sice osmnáct, ale to neznamená, že pořád nebude naše malá holčička."
„To ano, ale..."
„Ne, nevzali si nás do tourbusu," protočila jsem panenky, „ačkoliv Thes se tam skoro protlačila sama," zasmála jsem se a táta se zamračil. „Jen si dělám srandu."
„Tak co se stalo?" naléhala na mě zvědavě sestra.
„Dostaly jsme VIP propustky na festival, co tu bude v srpnu."
„Jako groupies!" vyjekla a rozesmála se.
„Jsi pitomá," zakroutila jsem hlavou. „Dostaly jsme je jen tak. Nikdo po nás nic nechtěl. Prostě..."
Táta na mě koukal jen se zdviženým obočím.
„Jen tak?"
„Jen tak."
„Vykašli se na ně, zlato," mávla k tátovi a Noře máma rukou a znovu se usmála od ucha k uchu. „Napsalas mu?" zašeptala.
Ale i kdyby šeptala sebevíc, nikdy by to nebylo dostatečně, aby to táta s Norou neslyšeli.
„Napsala komu?"
„Dostala číslo," nepřestávala se máma usmívat.
„Číslo? Jaké číslo?" nechytal se táta.
Atmosféra u stolu začínala trochu houstnout a já doufala, že mě Sofi co nejdřív prozvoní, abych mohla zmizet.
„Bastien mi k podpisu napsal svoje číslo," rýpala jsem se v bramborové kaši.
„Ten zpěvák?" zírala na mě nevěřícně Nora.
„Jo," nezvedla jsem oči od jídla.
„Páni," pozvedl táta obočí. „To dělají dneska kluci na koncertech normálně?" podíval se na mámu.
„Ne, tati," zaúpěla jsem. „Když jsem mu napsala, aji věděl, kdo jsem, aniž bych se podepsala."
„Takže ses mu prostě musela zalíbit," usmál se pokřiveně.
„Nevím," pokrčila jsem rameny. „Uvidíme..."
„Moje malá sestřička se stala lovenou kořistí pro tak velkou šelmu, jakou je Bastien Fuchs," hvízdla Nora. „Ne, že nám rozvrátíš kapelu, Mio," zasmála se.
„Neboj, to nemám v úmyslu," ušklíbla jsem se.
Zvládla jsem do sebe nasoukat ještě pár soust, než mi začal zvonit telefon. Rychle jsem pak poklidila svůj talíř a vyběhla za kamarádkou ven.
Snad poprvé za celý život jsem byla ráda, že jsem mohla utéct. Připadala jsem si najednou jako u výslechu. Chápala jsem, že jsou zvědaví, ale já si chtěla něco z toho, co se stalo nechat i pro sebe. Neznala jsem ten pocit. Mámě jsem řekla bez problému všechno, tak proč jsem o tom najednou nechtěla mluvit i se sestrou a s tátou?
„To je snad nejrychlejší nastoupení do auta v dějinách rodiny Frankovy," koukala na mě Sofi nechápavě. „Pokaždé tu musím ještě deset minut čekat." 
„Dneska jsem prostě potřebovala vypadnout. Moc otázek u stolu a moc vzpomínek."
„Ale, ale," vyjela Sofi pomalu směrem k Thes. „Víš, že já nebudu mít o moc míň otázek."
„Fajn," zajela jsem hluboko do sedačky. „Ušetřím ti čas: napsala jsem mu."
„Jo!" zavýskla nadšeně. „A? Co jste si psali? Věděl, kdo jsi? Představila ses?"
„Nepředstavila a věděl, kdo píše."
„To je dobrý znamení," přikývla, ale oči měla přilepené na vozovce před sebou.
„Já vím," nadechla jsem se zhluboka. „Chce se mnou zítra mluvit."
„Mluvit? Jakože ti zavolá?" pozvedla obočí a nepřestávala se usmívat.
„Videohovor," přikývla jsem.
„To mě poser!"
Musela jsem se rozesmát.
„To mě vážně poser, Mio! Jakože, oukej, čekala jsem, že si budete vypisovat, ale nenapadlo by mě, že bude chtít hned videohovor."
„Já vím," zakryla jsem si dlaněmi tvář. „Nejhorší je, že jsem se nemohla přestat usmívat. Celou dobu jsem se křenila jako malá."
„Je to platonická láska už dlouho, to je pochopitelný. Taky bych se uculovala," zasmála se. „Nech tomu volný průběh. Buď to do festivalu vyšumí, nebo to naopak posílí."
„A když to posílí?"
„Tak si to užiješ," ušklíbla se. „Už bys taky po čase mohla dát šanci někomu jinýmu."
„Sofi!" vykulila jsem na ni oči.
„No co! Sex je fajn. Ty sis ho ani neužila a už ho zas jakou dobu nemáš. Jak je to dlouho?"
„Rok."
„Tak vidíš!"
„Víš, kolik měl v posteli holek?"
„No a? Aspoň bude zkušenej, ne jak..."
„Hej!" zarazila jsem ji. Slíbily jsme si, že moji první zkušenost vytahovat nebudeme.
Byla jsem tehdy až po uši zamilovaná. Chodili jsme spolu několik měsíců a oba se odhodlávali k tomu, abychom překročili hranice. On měl strach, že mě zklame, já měla strach, že zklamu jeho. A poprvé to prostě byla hrůza. Snažili jsme se to pak několikrát vylepšit, ale nejspíš jsme nebyli kompatibilní a pokaždé v tom bylo moc rukou, nohou a z jeho strany i spousta potu. Nemohla jsem říct, že by sex byl něco, na co bych se po těch zkušenostech těšila.
„Sorry," protočila panenky. „Ale mám pravdu a ty to víš."
Věděla jsem to, ale zároveň jsem to vědět nechtěla.
To už jsme ale naštěstí parkovaly před Thesiným domem vedle Ellina auta. Vchodové dveře se okamžitě otevřely a Thes už nás naháněla rovnou do obýváku, kde už začínal rozhovor s Obsidian.
Nevím, kolik jsme za ten večer spořádaly brambůrků ani kolik vypily Frisca, ale byl to jeden z těch nejlepších večerů, který jsem s holkama zažila. Koncert byl úžasný a my se nemohly dočkat srpnového festivalu.
Kluci byli plní energie, hýřili vtípky a zabírali celé pódium, které jim bylo skoro až malé. Bylo to něco naprosto jiného od koncertu, který jsme včera večer zažily my. A já byla najednou ještě vděčnější za to, že jsme je mohly vidět v tak komorní atmosféře.