Roztříštěná (2021)

****************

Odpoledne jsem pak mámě pomohla nachystat quesadilly, zeleninový salát i dezert. Pomohlo mi to, abych se trochu uvolnila. Jenže pak se vrátil táta a s ním i Nora, která do mě okamžitě začala rýt a nervozita byla zpět. Máma ji sice napomenula a poslala ji, aby šla prostřít, ale to nepomohlo.
O šesti jsem se šla nachystat. Vzala jsem si na sebe černou sukni do pasu a k ní volné triko s krátkým rukávem a potiskem zelené zombie, které právě uletěla ruka, ve které držela balónek napuštěný heliem. Měla jsem ho z Redbubble eshopu, jako spoustu jiných takových trik, a prostě se mi líbilo. V pase jsem si ho uvázala na suk a po stranách ho zastrčila pod sukni, aby to vypadalo, že mám aspoň nějaký pas. Nebyla jsem načančaná, ale ani to nebyla romantická večeře. A hlavně – byla jsem to já.
Na mámino doporučení jsem se aspoň trochu namalovala. Dala jsem si lehký make-up, zvýraznila oči. Když jsem se pak na sebe dívala do zrcadla, líbilo se mi, co vidím. Minisukně přitahovala pozornost, potisk trička byl pěkný, vlasy jsem měla po dlouhé době více rovné a delší a oči na mě v zrcadle svítily.
V tu chvíli mi zavibroval telefon.

Za 15 minut jsem tam.

Srdce mi poskočilo. Žaludek se mi stáhl.
Nebylo cesty zpět.
Vyrazila jsem zpět do kuchyně. Nervózně jsem si žmoulala zuby spodní ret a cítila, jak se mi potí dlaně.
„To sis vážně oblíkla tohle?" zeptala se Nora, když jsem došla za nimi.
Sama na sobě měla hezké obtažené šaty, byla namalovaná a vypadala, jako by šla někam do klubu, než že jde o obyčejnou večeři.
„Je to jen jídlo... Tady... Nejdeme ven."
„Mně se to líbí," mrkla na mě z kuchyňského koutu máma. „Je to sexy a je to vtipné."
„Sexy, to je to slovo, co se mi na tom nelíbilo," podotkl táta.
„Není jeptiška," odvětila mu máma.
„A on není zrovna svatoušek," rýpla si Nora.
„To má znamenat co?" pozvedl táta obočí.
„Nic! Nic to neznamenalo," odpověděla jsem v panice jako první.
„Jezdí přece všude po světě, ne?" nepřestávala Nora a usmívala se u toho.
„Co kdybychom toho nechali, hmm? Noro, až ty si budeš chtít někoho dovést, myslím, že si to Mia bude pamatovat," nadhodila máma.
„Ale já si ho dovést nechtěla," zabrblala jsem.
„Jo, tati," otočila se Nora na tátu. „Co to je za novinku? Od teď první rande bude u tohohle stolu?"
„Pravidla jsou pravidla," pokrčil rameny klidně.
„Martine," pousmála se máma. „Všechny tady víme, že sis toho chudáka chtěl jen proklepnout."
V tu chvíli se ale ozval zvonek.
Na okamžik jsem zapustila kořeny do země. Probral mě až mámin hlas, který mě vyzval, abych šla otevřít, že počkají v kuchyni.
Nohy mě nesly samovolně. Dokonce jsem za sebou zavřela dveře od předsíně, aby nás nikdo neposlouchal.
Než jsem otevřela, napočítala jsem do tří.
Stál tam, na sobě bílou košili, kterou neměl zapnutou až ke krku a díky tomu mu bylo vidět tetování, které se mu plazilo po kůži, a k ní šedé kalhoty. Vypadal jako někdo jiný. V něčem takovém jsem ho viděla jen v nějakých formálnějších rozhovorech. To znamenalo jediné, dal si záležet.
V jedné ruce držel tulipány a ve druhé flašku vína.
„Páni, motýlku," hlesl Bastien překvapeně.
„Kdes nechal tílko?" zeptala jsem se a pousmála se.
I on se pousmál. „Říkal jsem si, že bude lepší, když to tetování budu tvýmu tátovi dávkovat postupně."
„Dobrá taktika," přikývla jsem.
„Sluší ti to," hleděl mi do očí. „A to tričko je naprosto skvělý."
„Děkuju," udělala jsem malé pukrle. „Ty taky nejsi k zahození."
Chvíli jsme na sebe jen koukali, dokud si Bastien nedal tulipány do stejné ruky jako držel flašku. Jakmile měl ruku volnou, vzal můj obličej do dlaně a přitáhl si mě k sobě k malému opatrnému polibku. Pod okem měl stále monokla a ret se mu pomalu hojil, ale ani to nás nemohlo odradit od toho, abychom se polibku vzdali.
Touha mnou projela jako malý elektrický proud. Fascinovalo mě, jak k sobě naše rty pasují a co to se mnou pokaždé dělalo, když se mě dotkl.
„Na tohle jsem se těšil od té chvíle, co jsme se rozloučili," zašeptal.
„Já taky," odpověděla jsem stejně potichu a jeho oči se rozzářily. Málokdy jsem takové věci říkala. Nechtěla jsem, aby věděl, jak moc jsem v jeho přítomnosti slabá v kolenou.
„Jsi nalíčená," zkoumal moji tvář.
„Malinko."
„Ty tvoje nádherný oči ještě víc vynikly," hladil mě palcem po tváři.
„Bože, Miuno!" zahulákala na nás Nora.
Pak jsem zaslechla nějaké napomínání z máminy strany, ale neunikl mi Bastienův pobavený úšklebek.
„Promiň, to byla sestra."
„Chápu," přikývl. „Takže mě představíš?"
„Nejspíš," přikývla jsem. „Pokud mě nechceš unést někam daleko, protože po dnešním dni bych nebyla proti."
„Ačkoliv to zní lákavě, asi bych chtěl radši zapůsobit trochu pozitivně," uchechtl se.
„Když jinak nedáš," ustoupila jsem ode dveří a pustila ho dovnitř.
„Po dnešku už tomu budeš říkat vztah?" nadhodil a propletl své prsty s mými.
„Uvidíme, jak ti to půjde," ušklíbla jsem se a on si jen pobaveně odfrkl.
Když jsme pak společně vešli do kuchyně. Všichni na nás koukali, jako by to bylo něco veledůležitého. Jako bych představovala svého budoucího manžela nebo doprovod na ples.
„No hurá!" zaradovala se Nora a vystřelila okamžitě k nám. „Jsem Nora," natáhla k Bastienovi ruku a on ji přijal. „Je fajn tě vidět naživo, a nejen na ségřiných plakátech v pokoji."
„Tak na plakátech," zazubil se Bastien a jeho pohled na vteřinu zabloudil ke mně.
„No neměla tam jen vás. Myslím, že nějakou dobu vedli spíš Million Stars nebo i starší kapely jako Papa Roach. Takže si asi úplně nefandi."
„Budu to mít na paměti," usmíval se pobaveně.
Za Norou se objevila máma a objala ji kolem ramen, aby ji nasměrovala zpět do jídelny a umlčela ji.
„Nech ho vydechnout," řekla jí a pak Bastienovi podala ruku: „Ráda tě poznávám, Bastiene. Klidně mi tykej, jsem Klára."
Byla jsem za to gesto mámě vděčná. Nebrala to nijak formálně, chtěla, aby se Bastien cítil uvolněně.
„Asi budu raději zatím vykat, ale moc děkuju," předával jí kytici tulipánů. „A zároveň vám chci poděkovat, protože podle toho, co Mia říkala, jste právě vy důvodem, proč se mi ozvala."
„Není zač," převzala si máma květiny a já si všimla, jak se jí do tváří vehnal ruměnec.
„Hned dvě mouchy jednou ranou a stačily ti na to dvě minuty," objal táta mámu kolem ramen. „Tak uvidíme, jestli mě taky oslníš, mladíku."
Táta si nastavil svoji drsnou hereckou roli. To znamenalo jediné, Bastien se mu líbil a on se chtěl jen obrnit a hned se neprozradit.
„Rád vás poznávám," potřásl si Bastien rukou i sním a předal mu lahev vína.
„Nápodobně," odpověděl mu táta a zkoumal u toho lahev. „A děkuji za pozornost," vyjel mu koutek rtů nahoru.
Doufala jsem, že tím to skončilo a přesuneme se ke stolu, abychom se mohli najíst, ale to jsem se mýlila.
„Popravdě musím říct, že jsem doufal, že až si Mia dovede domů dalšího kluka, bude zase normální, tak jako ten... No," otočil se na mámu, ale ta ho jen probodla varovně očima. „No to je jedno..."
„David," poradila tátovi Nora a šklebila se u toho od ucha k uchu.
„No jasně!" zajásal táta a mrkl na sestru. „Nevěděl jsem, že je teď takové tetování v módě. Jako by tě někdo přejel štětcem na malování."
Bastienovi zacukaly koutky.
„Pokud chcete, znám ty nejlepší kluky, co vám tohle taky udělají," odpověděl mu s lehkostí a já se musela kousnout do vnitřní tváře, abych se nerozesmála.
Táta na něj jen zvědavě pozvedl obočí.
„David měl aspoň trochu naděláno do kalhot," pronesl táta před tím, než se k nám otočil zády a vydal se ke stolu. „Tak jdeme jíst?"
Letmo jsem se s úsměvem podívala na Bastiena. Ten na mě jen mrknul a na hřbet ruky mi vtiskl malý polibek.
„Líbíš se mu," zašeptala jsem.
„Pokud se mu líbím víc než nějaký David, tak budu velmi rád," ušklíbl se. „Bude ho vytahovat často?"
„Nejspíš ano," přikývla jsem.
„Mám mít obavy?"
„Možná," odpověděla jsem popravdě a posadila se na své místo.
„Doufám, že máš rád quesadilly, protože jídlo vybírala Mia. Je to jedno z jejích oblíbených," dala před nás máma na talíř spoustu zapečených tortil. „Tyto jsou plněné jen zeleninou a tyhle masem," ukazovala na oba konce talíře.
„Jo, a nech si místo na dezert, viděla jsem v lednici dokonalý tiramisový skleničky," natáhla se Nora pro jeden trojúhelník quesadily.
„To jste nemusela," podíval se na mámu Bastien rozpačitě. „Rozhodně jsem vám nechtěl nějak přidělávat práci."
„Mia pomohla," pousmála se máma. „A navíc, my tě pozvali, takže to není práce navíc."
„Uveďme to na pravou míru," pozvedla jsem na mámu obočí. „Táta na tom trval."
„Znáš pravidla," mrkl na mě. „Co si dáš na pití, Bastiene?"
„Jsem tu autem, voda mi stačí, děkuju."
Táta mu nalil vodu do sklenice, stejně jako nám ostatním.
„Tak dobrou chuť," vyzvala nás máma, abychom si nabrali, co chceme, i když se Nora už ládovala prvním kouskem.
„Když jsme vám tak překazili plány," pokračoval táta v konverzaci, „kam jste měli v plánu jít?"
„Neměl jsem možnost vzít Miu někam na pořádný první rande, takže jsem měl rezervaci do La Bouchée."
„Cože?!" vyprskla Nora a okamžitě jí zaskočilo, takže se u stolu začala na chvíli dusit, než se napila.
„Páni, La Bouchée," pozvedla máma obočí.
„To vážně?" podívala jsem se na něj překvapeně.
„Docela jsem googlil, než jsem našel něco, co se mi líbilo," pousmál se.
Jeho oči se zaklesly do mých jak horolezecké háky a já si v ten okamžik přála být někde úplně jinde než u stolu s rodiči. Ta něha a otevřenost, kterou mi ukazoval, byla nekonečná.
„Neumím si někoho jako jsi ty představit v takovým podniku!" rozesmála se Nora. „Rockeři taky na takový místa chodí?"
„Já tam ještě nebyl, je možný, že by mě otočili hned ve dveřích," rozesmál se Bastien a byl to ten nejkrásnější zvuk, jaký jsem kdy slyšela.
Byl jiný, než když se smál s klukama. Uvolněný, pohodový a jemný.
„Stačilo by zakrýt pár cákanců od barvy a myslím, že by to bylo v pohodě," rýpnul si do něj táta. „Vážně, kdo ti tohle dělal? Protože mám pár kamarádů, co by to zvládli, ale mohl by sis to každý večer umýt."
„Na to už je trochu pozdě," vyjel Bastienovi koutek rtů nahoru. „Myslel jsem, že se mi je podaří aspoň trochu místy zakrýt, abych vás na první pohled úplně nešokoval, ale koukám, že jsem asi nemusel."
Musela jsem se zasmát.
„Ale, tak tady tě někdo varoval předem," pokýval si táta hlavou.
„Mia se zmínila."
„Měls štěstí, že to na tebe táta nevypálil mnohem dřív," ukousla si Nora ze své quesadilly.
Záviděla jsem jí, že se může tak cpát. Já měla žaludek stažený a pořád čekala, kdo se vytasí s jakou hláškou.
„Noro," napomenula ji zlehka máma.
„No co! Je to tak," pokrčila sestra rameny.
„Takže jsi zpěvák kapely?" změnila máma téma.
„Ano. Ale občas se divím, že si mě kluci nechali. Nepamatuju si melodie a často se mi stane, že zapomenu text. Čím víc máme písní, tím je to horší."
„Jak si může muzikant nepamatovat melodie?" podivil se táta.
„Tu samou otázku jsem si položil už několikrát," zasmál se Bastien.
Táta se natáhl pro další trojúhelníček. Všichni už snědli alespoň tři, jen já žmoulala stále ten jeden a ten samý.
„No a když jste tak slavní," podíval se táta na Bastiena a já v ten okamžik věděla, že nepříjemné otázky jsou teprve na cestě.
„Tati, ne..." hlesla jsem prosebně. Věděla jsem, na co se chystal zeptat. Ale bylo to marné.
„To musíte mít hodně fanynek, ne?" ignoroval mě táta.
„Ano, to máme," přikývl Bastien. „I fanoušků."
„Sám si z mládí pamatuju, jak to na koncertech a po nich chodí..."
„Martine," ozvala se i máma, ale ani ona neuspěla.
„Občas je to divoké," odpověděl Bastien na nevyřčenou otázku a opětoval tátův pohled.
Táta chvíli mlčel, než řekl: „Mia je hodná holka."
„To si moc dobře uvědomuju, pane. Když jsem ji viděl v davu poprvé, tak jsem věděl, že je jiná. A abych pravdu řekl, nemohl jsem ji nechat jen tak odejít."
„Fajn... Protože já ji nevychoval pro tebe. Vychoval jsem ji pro nějakýho dalšího Davida, kterej by se tady červenal až na zadku, kdybych mu připomněl, že má s mojí dcerou používat kondom, protože jsem na vnoučata ještě mladej," ušklíbl se táta.
„Tati!" vytřeštila jsem na něj oči. Cítila jsem, jak rudnu.
O něčem takovým jsme s Bastienem ani nemluvili. Nevěděl, že za sebou mám jen minimální zkušenost. A táta teď znovu vytasil můj milostný život jako by se nechumelilo.
Fascinovalo mě, jak je Bastien klidný, jak nehnul ani brvou, když to táta řekl. Prostě tam jen seděl a čekal, co bude dál.
„Jenže ty takovej nejsi. Ty sis toho v životě zažil dost, to já už poznám. Takže ti radím, aby sis vážil toho, že si Mia řekla, že za to stojíš."
„Vážím si toho víc, než si možná myslíte. Není to pro mě samozřejmost a nikdy nebude. A vím, že by si zasloužila někoho, kdo je stejně nezkažený jako ona..."
„Bastiene," zakroutila jsem hlavou a položila mu ruku na předloktí.
„Je to tak, motýlku," podíval se na mě s malým úsměvem. „Prostě si tě nezasloužím."
„No páni," zaslechla jsem někde v dálce Nořin hlas a mámin povzdech.
Jenže můj vesmír se momentálně zmenšil jen na prostor okolo nás dvou. Jeho dokonalé oči zkoumaly moji tvář a já věděla, že kdybychom teď byli kdekoliv jinde, už by mě líbal a já bych mu to nenasytně oplácela.
Místo toho jsem viděla, jak mu v očích zajiskřilo a on pohled odvrátil k otci.
„Jsi docela fajn, asi se tě naučím mít rád. A to i přes ty cákance na kůži," usmíval se táta. „Ne jako toho nemastnýho neslanýho Davida."
„Děkuju... Asi," ušklíbl se Bastien.
„A proto si domů nikdy nikoho nedovedu. Díky sestro, za dokonalý předvedení toho, jak to může vypadat," zaúpěla Nora.
Zbytek jídla už proběhl v menším napětí. Ale stále jsem měla žaludek stažený. Nevěděla jsem, co všechno ještě moje šílená rodina vytáhne.
Nakonec jsme se ještě na chvíli posadili v obýváku, Bastien vyzvídal, co dělá táta s mámou. Ptal se mámy na její obrazy a na to, jestli bychom se někdy mohli přijít podívat do ateliéru. Tím mámu naprosto odzbrojil, takže mu nabídla, že pokud chce, můžeme se dojít podívat hned zítra. Pak táta Bastiena ještě dál zpovídal. Ptal se ho, v jaké zemi se mu líbilo nejvíc, jaké to je takhle cestovat a prakticky být tak často na cestách.
Měla jsem pocit, jako bychom se takhle scházeli roky roky. Nebylo to něco, co se muselo budovat. A přesně to jsem si vždycky přála.
„A to vašim nevadí, že tě tak málo vidí?" zeptala se máma nečekaně.
Všimla jsem si, jak Bastien na okamžik strnul. Bylo to nepatrné, ale já už tento jeho postoj několikrát zažila. Znamenalo to, že o tom nechce mluvit. Někde uvnitř měl znovu postavenou zeď a nehodlal ji překročit.
„Dá se říct, že jsme s bratrem vyrůstali u babičky s dědou a ti už nežijí. Takže jsme vlastně jen my dva," odpověděl napjatě.
„Promiň, to mě mrzí," omluvila se mu máma.
„To nic. Pár let už to je," napil se Bastien vody.
„No, myslím, že jsme vás zdrželi už dost dlouho," podíval se táta na hodinky. „Co kdybyste si od nás odpočinuli," nadhodil.